Cesty a památky

ﺁﺯﺍﺪﻯ ﺑﺮﺍﻯ ﻡﺮﺪﻡ ﺍﻳﺮﺍﻥ – Svoboda pro Írán

Írán je muslimský stát v Přední Asii. Počtem obyvatel 69 milionů a rozlohou přes 1,6 milionu km2 náleží mezi 20 nejlidnatějších a největších zemí světa.

Oficiální název země: جمهوری اسلامی ایران (Džomhúríje Islámíje Írán)

Český název země: Islámská republika Írán

Hlavní město: Teherán

Rozloha: 1 648 195 km2 (17 na světě)

Počet obyvatel: 69 milionů, hustota zalidnění: 41 obyvatel na km2

Jazyk: úřední řečí Íránu je perština (farsí), která patří do rodiny indoevropských jazyků. Spadá do podskupiny tzv. indo-íránských jazyků a kromě vlastního Íránu ji rozumí také v Afghánistánu (příbuzný jazyk darí) a Tádžikistánu (tódžikí a další íránské jazyky v této zemí). Pro více jak polovinu lidí v Iránu je to mateřský jazyk. Perština je velmi starý jazyk se třemi historickými variantami. Nejstarší je tzv. staroperština, známá především z Achajmenovských nápisů 6. – 4. století př. n. l. (nejvýznamnějším projevem tohoto období je tzv. jazyk Avesty, svaté texty zoroastrijského náboženství, který je však některými vědci považován za specifický a samostatný jazyk). Středoperština (pahlaví) se rozšířila zejména v době Sásánovské říše (3. – 7. st. n. l.), ve které bylo sepsáno množství manichejských a zoroastrijských textů. Dobytí Sásánovské říše Araby znamenalo na určitou dobu ústup perštiny na úkor arabštiny. Od 9. století však začíná její renesance do tzv. moderní perštiny, která se od této doby gramaticky příliš nezměnila. Především ve slovní zásobě zůstal silný vliv arabštiny a pro některá slova (zejména ta, která jsou spojena s islámem) perské ekvivalenty neexistují. Ve 20. století je snaha o redukci arabismů a protěžování perských výrazů. Kromě perštiny jsou v Íránu rozšířeny další jazyky a dialekty. Z těch hlavních je to např.:

• mázándaránština (cca 4,7 %) a gílánština (gílakí, cca 4,8 %) na severu země u Kaspického moře
• ázerbajdžánština (jižní dialekty) na severozápadě země (asi 20 % obyvatel z celkového počtu)
• Iorština (lórí) na jihovýchod od Teheránu (asi 7 %)
• kurdština s mnoha dialekty (jeden z nejvýznamnějších je gorání) na západě Iránu
• turkmenština (na severovýchodě země)
• arabština na jihozápadě (Chúzestán)
• dále jazyky některých menších národů – balúčstina (balúčí, na jihovýchodě země), arménština aj.

Náboženství: šíitští muslimové 90 %, sunitští muslimové 8 %, křesťané, žídé a zoroastrijci 2 % (zástupci těchto tří nemuslimských náboženství požívají zákonnou ochranu a mají zákonem garantována místa v íránském parlamentu).

Nejvyšší hora: Damávand, s výškou 5 671 m. n. m.

Státní zřízení: republika, datum vzniku 11. února 1979 (islámská revoluce).

Prezident: Mahmúd Ahmadínedžád (od srpna 2005), duchovní vůdce: Sajjid Alí Chamenejí (od roku 1989 doživotně).

Vlajka: do konce 19. století byla íránská vlajka čistě bílá, koncem 19. století byla zeleně orámována. V roce 1905 byla přijata vlajka ve tvaru zeleno – bílo – červené trikolory se lvem držícím meč a sluncem uprostřed. V letech 1979 – 1980 byl z vlajky po pádu šáha okamžitě odstraněn lev a 29. července 1980 byla přijata současná vlajka. Je tvořena zeleno – bílo – červenou trikolorou s opakovaným stylizovaným nápisem Alláh akbar (Bůh je veliký) podél vnitřních okrajů zeleného i červeného pruhu a červeným státním znakem uprostřed.

Měna: íránský riál (IRL), v době naší návštěvy byl kurz: 1 000 IRL = 2,10 CZK. Jelikož je v zemi relativně velká inflace a lidem se nelíbí počítat nuly, vytvořili si vlastní fiktivní měnu a místo 1 000 IRL říkají 1 tumán. To znamená že třeba vstupenka do Persepole stála 5 000 IRL (10, 50 Kč) ale Íránec řekne: „5 tumánů“. V běžné směně se nejčastěji používá bankovka 10 000 IRL, které se lidově říká „chomejní“ (přestože podobizna vůdce islámské revoluce Chomejního je na každé bankovce:-)). Je třeba dát si pozor na to, zda sdělená cena je v riálech, tumánech nebo chomejních. Po několika dnech pobytu to již sami snadno rozlišíte.

Geografie: Írán je 17 největší zemí na světě po Libyi a před Mongolskem. Sousedí s těmito státy (v závorce délka společné hranice): Ázerbajdžán (432 km), Arménie (35 km), Turkmenistán (992 km), Afghánistán (936 km), Pákistán (909 km), Irák (1 458 km) a Turecko (499 km). Kromě po zemi jeho hranice též vedou po Kaspickém moři (na severu) a po vodách Perského a Ománského zálivu (na jihu). Nejsevernější bod země leží na úrovni města Palma de Mallorca (Španělsko) a nejjižnější na úrovni města Dohá (Katar). Íránské krajině dominují rozlehlá horstva, mezi nimiž je spousta různých proláklin a náhorních plošin. Nejhornatější je zalidněná západní část s pohořími Kavkaz, Zagros a Álbros. Východní část země tvoří zejména neobydlené pouště, např. Dašt-e Kavír, občas zpestřené slaným jezerem. Jediné rozlehlejší roviny se rozkládají na pobřeží Kaspického moře a na severním konci Perského zálivu.

Podnebí: pro Írán je typické subtropické období s výrazně kontinentálním charakterem, na jihu pak horké a suché podnebí tropického charakteru. Průměrná teplota činí v lednu 2 – 19 °C, v červenci 25 – 32 °C. Srážky od západu k východu ubývají, nejvíce jich spadne v oblastech u Kaspického moře (ročně až 2 000 mm). Nejsušší jsou kraje u slaných jezer ve vnitrozemí, zatímco v pouštích při jižním pobřeží dochází v noci ojediněle k tvorbě mlhy. Na horách v severních oblastech země a náhorních plošinách na severozápadě v zimě bohatě sněží.

Fauna a flóra: Zhruba 53 % území zabírají pouštní oblasti, 27 % pastviny, 9 % zemědělská půda (75.620 km2 je zavlažováno), 11 % lesy (dub, jalovec, habr, jasan, javor, myrta, mandloň, ořešák). Z živočichů je běžná antilopa středoasijská, gazela perská, jelen maral, rys ostrovid, medvěd, vlk, muflon, koza bezoárová, sysel, dikobraz, netopýr a varan. V Íránu je 16 národních parků (první vznikl v roce 1957) a 33 přírodních rezervací.

Obyvatelstvo: V Íránu žijí lidé různého etnického původu, stmelení perskou kulturou. Peršané jsou nejpočetnější složkou populace (51 %), dále Azerové (24 %), Gílánci a Mázanderánci (8 %), Kurdové (8 %), Arabové (3 %), Lůrové (2 %) a Turkmeni (2%). Gramotnost obyvatel je velmi vysoká, přesahuje 80 %. Průměrný věk, kterého se lidé v Íránu je rovněž vysoký, činí 71 let (ženy 73, muži 69 let). Zajímavý je i celkový průměr obyvatelstva v roce 2007 – činí 25,8 let a v roce 2007 vzrostl počet obyvatel o 0,66 %. Celkem 60 % íránské populace žije ve městech.

Státní zřízení: od islámské revoluce v roce 1979 je Írán islámskou republikou, mimo Vatikánu jediným náboženským (teokratickým) státem na světě. V čele sice stojí prezident, skutečnou moc v zemi má však v rukou rahbar, tedy duchovní vůdce, jehož doživotně volí tzv. Rada expertů. Duchovní vůdce má právo jmenovat nejvyšší soudce, je vrchním velitelem ozbrojených sil a jmenuje Radu dohlížitelů (instituce jako u nás ústavní soud, jenže s rozšířenými pravomocemi). Prezident, volený obyvatelstvem na čtyři roky, stojí v čele vlády, avšak duchovní vůdce má právo jej z úřadu odvolat. Zákonodárnou moc má jednokomorové Islámské poradní shromáždění (Madžlis-e šúrá-je islámí), jehož 290 členů je voleno obyvatelstvem (kromě let 2000 – 2004 v něm vždy dominovaly konzervativní síly). Shromáždění je nezávislé na výkonné moci a nelze ho zásahem prezidenta rozpustit. Volební právo mají občané již od 15 let věku, kromě poslanců a prezidenta se volí ještě 86 členů Rady expertů.