Cesty a památky

Datum narození prvního krále achaimenovské dynastie a zakladatele Perské říše není známé, ale když v roce 646 př. n. l. dobyl perské hlavní město Súsy asyrský král Aššurbanipal a svrhnul krále Kýra I. , dostali se Peršané pod svrchovanost Médie krále Astyaga, za kterého v Persii vládnul jeho vazal Kambýses I. Právě místodržitel Kambýses I. měl ve svazku s Astyagovou dcerou zplodit syna Kýra II. Podle antických zdrojů hodlal Astyages svého vnuka zavraždit, a proto proti němu Kýros II., od roku 559 př. n. l. perský král, povstal. V roce 553 př. n. l. vypověděl svému lennímu pánovi poslušnost a následovala tříletá válka, která skončila roku 550 př. n. l., kdy Astyagova armáda vydala svého krále do rukou Kýra II. Kýros II. poté obsadil Ektabanu (dnešní Hamadán), médské hlavní město, a rok 550 př. n. l. tak můžeme považovat za počátek Perské říše. Po porážce krále Kroisose, vládce Lýdie (na západě dnešního Turecka) na podzim roku 546 př. n. l., se tato oblast stala provincií, které z Kýrova rozhodnutí vládl jeho nevlastní bratr Artafernes. Po pádu Lýdie si Kýros podrobil celé území Malé Asie. Kilikijský vládce se vzdal bez boje a bylo mu dovoleno vládnout jako perskému vazalu, bohaté řecké město Mílétos na východním pobřeží Malé Asie se postavilo na Kýrovu stranu a bylo odměněno spojeneckou smlouvou. V roce 540 př. n. l. padl Halikarnassos a Peršané obsadili i některé ostrovy u pobřeží Malé Asie. Původní obyvatelstvo nebylo pod perskou nadvládou, obvzvláště po dobu vlády tolerantního Kýra II., vystaveno nějakému tvrdému útlaku. Správní systém Perské říše povoloval podmaněným národům samosprávu, mnozí místní vládci, kteří se podrobili bez boje byli ponecháni u moci a nad sebou měli jen Peršany dosazeného správce. Peršané nevnucovali poraženým zemím ani ideologii ani náboženskou víru. Dovolovali obyvatelstvi žít podle svých vlastních tradic a kultury. Do maloasijských pobřežních měst se přistěhovalo nemálo Řeků, kteří dávali přednost většinou poklidné existenci pod perskou správou, místo života v řecké demokracii, s jejími neustálými koflikty a nesváry. Po ovládnutí Malé Asie táhl Kýros II. na východ a upevnil perskou vládu v severních oblastech bývalé Médie a rozšiřil říši až k Indii, Peršané ovládli i území zasahující až do střední Asie k řece Syrdarji východně od Aralského jezera. Hlavní pozornost krále Kýra II. se poté upnula k Novobabylónské říši. Ta byla vnitřně nejednotná a zcela oslabená od časů krále Nabukadnezara II. Král Nabonid musel potlačovat nepokoje v Sýrii a Palestině, a v samotném Babylónu se dostal do konfliktu s kněžími boha Marduka i s většinou obyvatel, kterým jím prosazovaný bůh Sína nepřirostl k srdci. Ofenzíva proti Novobabylónské říší začala v roce 539 př. n. l. Z oblasti Elamu, od východu, postupovala perská vojska k Tigridu, překročila ho, a po obou jeho březích postupovala směrem na jih na samotný Babylón, do kterého se před perskou ofenzívou uchýlil i král Nabonid. Babylónská armáda ani příliš nevzdorovala, a po klíčové porážce, severně od ústí řeky Dijály do Tigridu, přestala klást odpor. Kýros II. obsadil důležitá města Sippar a Opis a zahájil jednání se zástupci babylónských kněží i světských hodnostářů. Slíbil jim samosprávu a náboženskou svobodu a 29. října 539 př. n. l. triumfálně vstoupil do otevřených bran Babylónu. Král Nabonid byl zajat a internován v odlehlých oblastech na východní hranici. Na důkaz svých slibů podstoupil Kýros II. oficiální rituál, při kterém se chopil ruky boha Marduka a stal se králem Babylónie. Nalezený artefakt s proslovem Kýra II. k Babylóňanům svědčí o dobré propagandě. Mimo jiné se v něm říká " Dolehla na mne starost o vnitřní záležitosti Babylónu a jeho svatyně " …„.. obyvatelé se dočkali splnění svých tužeb a byli osvobozeni od nečestného jha ". O Kýrovi II. se v něm dále hovoří jako o " vyvoleném boha Marduka“. Místodržitelem Babylónu ustanovuje Kýros II. svého syna Kambýse. V roce 538 vydává Kýros II. v Ektabaně dekret, kterým povolil Židům návrat domů do Judska po desetiletích babyblónského zajetí, někteří židé toho však nevyužili a zůstali. Judsko se stalo samostatnou provincií, v Jeruzalému byl obnoven chrám boha Jahve a město bylo znovu obehnáno hradbami (V dodatku ke knize Izaiáš ve Starém zákoně je Kýros II. označován za „mesiáše slíbeného Jehovou“). Rovněž bývalé babylónské provincie v Sýrii, Palestině a Foiníkii byly nenásilně začleněny do Perské říše a Kýros II. Veliký nyní užívá titulů král Médů a Peršanů, král Babylónie a zemí za Eufratem, král Sumeru a Akkadu a král čtyř světových stran. Za své nové hlavní hlavní sídlo si král zvolil kolem roku 538 př. n. l. Pasargády, které byly budovány s velkou okázalostí. Kýros II. Veliký padl roku 529 př. n. l. v boji s nomádskými Massagety, kteří ohrožovali severovýchodní hranici říše a pohřben byl ve svém městě Pasargády. Jeho následníkem a druhým perským králem se stal jeho syn Kambýses II.