Cesty a památky

Šejch Mošarrefoddín ebne Moslehoddín Saadí se narodil kolem roku 1200 v Šírázu a tam také zemřel v září roku 1292. Cestoval po celém islámském světě a svá proslulá díla didaktické poezie vytvořil po roce 1260, kdy se natrvalo vrátil do Šírázu. Jeho dílo je obrovské a vyznačuje se i mnohostí žánrů. Saadí je považován za mistra lyriky v gazelech, například v nejslavnější sbírce Golestán (Růžový sad), což je anekdotické rýmované vyprávění. Stejně významná je i sbírka Bústán (Ovocný sad), oslavující moudrost, snášenlivost, zbožnost a učenost. První český překlad jeho básní vyšel v roce 1840 v časopisu Česká včela.

Ukázky z Golestánu (Růžový sad) od Saadího

O lásce a mládí
Miláčka jsem měl
a po dlouhou dobu jsem ho neviděl.
Jednoho dne mě potkal, pravil jsem:
Kde jsi byl? Vždyť po tobě jsem toužil.
Pravil: Toužiti je lépe, než nabažiti se.
Tys pozdě přišel, zjeve čarující!
Teď prchnout nesmíš, ruce milující!
Líp, kdo svou milku vídá zřídka dosti,
než kdo ji vidí často dosytosti.
Přijdeš-li s někým ke mně návštěvou,
ač šel jsi v míru, přinášíš jen spor!
Když miláček se chvilku dvořil jiným,
již žárlivost mně mohla usmrtit.
Děl usměvavě: Všem jsem svící Sa´adí!
Co jest po tom, mol li se snad chyt?

(hlava pátá, překlad: Jindřich Entlicher a B. Kočí 1926)

Alexandr Dobyvatel
Ptali se Alexandra: Jak to, že jsi dobyl krajů Východu
i Západu, vždyť dřívější králové měli víc pokladů i vojska a
žili déle, a přece se jim nepodařily takové výboje!
On jest veliký, odpověděl: V žádné říši, již jsem podmanil,
netýral jsem poddané a o dřívějších vladařích jsem se jen
v dobrém zmiňoval.
Velkými nemohou být nazýváni,
kdož o svých bližních mluví s pomluvami.
Vždyť vše je marnost, všecko pomine,
tvé štěstí, moc a sláva tvá!
Cti jména velkých, kteří šli před tebou,
tvé dobré jméno věčnost přetrvá.

(překlad: Věra Kubíčková, 1954)