Cesty a památky

Abú Alí Hosejn ibn Abdolláh ibn Hasan ibn Alí ibn Síná (řečený Avicenna) se narodil v roce 980 v Afšaně nedaleko Buchary (dnešní Uzbekistán) a byl vědcem a filozofem, který nejvýrazněji ovlivnil všechny pozdější vědce a filozofy. Vzdělání mu poskytl jeho otec, v jehož domě se setkávali významní učitelé těch dob. Avicenna záhy pokračoval ve studiu logiky a metafyziky pod vedením nejlepších učitelů jeho doby a pak pokračoval ve studiu sám. Jelikož se zabýval medicínou, po uzdravení prince Samanida, směl za odměnu využívat Královskou knihovnu Samanidů, kde se seznámil s překlady antických klasických filosofů (např. Platóna, Aristolelese) nebo předních lékařů (např. Galéna). Po smrti svého otce Avicenna opustil královský dvůr a začal vést dobrodružný život, cestoval různými městy a živil se jako lékař a správce. Vždy kolem sebe soustředil řadu studentů, s nimiž vedl filozofické a vědecké diskuse. V dalším období svého života přišel do Hamadánu, kde se usadil a působil jako lékař královského dvora a vládnoucí princ ho jmenoval vizírem. V Hamadánu sepsal dvě svoje nejvýznamnější knihy, a to persky psanou Dánešnáme (Kniha o vědě), která je je vědeckou encyklopedií zabývající se logikou, přírodními vědami, psychologií, geometrií, astronomií, aritmetikou a hudbou a arabsky sepsaný Kánún, který je nejslavnější encyklopedií lékařství, od 13. století známý v latinském překladu Gerarda z Cremony po celé Evropě. Když měl být Avicenna v roce 1022 po smrti vladaře uvězněn, rozhodl se Hamadan opustit. Odcestoval do Esfahánu, kde několik let sloužil na dvoře Alá-uddaula Kakavajha. V Esfahánu se věnoval poezii i próze a napsal řadu dalších děl o filozofii a medicíně, vedl rozsáhlou korespondenci s al-Birunim a prováděl také astronomická pozorování na jejichž základě učinil několik správných závěrů; pozoroval Venuši proti slunečnímu kotouči a správně usoudil, že Venuše musí být Slunci blíže než Země. Avicenna také tvrdil, na základě nám neznámých důvodů, že rychlost světla musí být konečná. Během válečných tažení Avicenna podporoval svého vladaře a napsal několik prací na toto téma. Když na sklonku svého života onemocněl, směl se vrátit do Hamadánu, kde nakonec v roce 1037 zemřel. Avicena měl zásadní vliv na rozvoj středověkých věd a také v českých knihovnách lze nalézt mnoho spisů z 13. – 16. století, které ho citují. Ve svých úvahách se na jeho autoritu odvolával v teologicko-filozofických spisech také Mistr Jan Hus.

Ukázky básnických čtyřveší od Aviceny (přeložila V. Kubíčková)

Rozumáři
Ó těch pár hlupců s jejich domněním,
že všecka moudrost světa patří jim!
Staniž se oslem, neboť tahle cháska
po tom, kdo osel není, hned hází kacířstvím.

O přátelství
Když přítel s nepřítelem mým se baví vesele,
mě není třeba toho přítele!
Dej pozor, med se často mísí s jedem,
odežeň mouchu, jež seděla hadu na těle.

Filosof
Všecky záhady světa jsem uměl vysvětlit,
od temna prachu země po zenit.
Z pout myšlenek a klamů jsem se osvobodil,
záhadu smrti však neumím rozuzlit.

Rada
Když tu a tam si přihnu, řeknou: Je nedospělý ještě!
Kdybych pil celé noci, hned ztratím jméno v městě.
Ach pít smí jenom mudřec, šáh a pobuda,
nejsi-li z těch tří, ó příteli, pak pití se střez!