Cesty a památky

Ještě jeden den nám zbyl v Hamadánu. Ten jsme plánovali využít k výletu do 80 kilometrů vzdálené vesnice Alí Sadr. Tam by totiž měly být hezké jeskyně, takže i tuto podzemní tvář Íránu chceme poznat. Ráno nás probudil v 5:00 hodin nezvykle neodbytný hlas azána (je totiž „neděle“ alias pátek) z minaretu přes ulici, ale když skončil, ještě jsme usnuli. Po snídani jedeme na stanoviště minibusů, kde náš výlet začal. Cesta minibusem ze stanoviště v centru Hamadánu trvala do vesničky Alí Sadr (konečná stanice) necelé dvě hodiny a byla sama o sobě dost zajímavá. Projížděli jsme poměrně vysoké pohoří a průsmyky ve výšce nad 2000 metrů nad mořem. Škoda, že jsme se nemohli zastavit v některé z opevněných vesnic po cestě. Kromě pevností, připomínající kazby v Maroku, se k hliněným hradbám krčily hliněné domy s velkými verandami pod střechami na vysokých kůlech. Bylo to zajímavé a s ničím, co jsme zatím v Íránu viděli, nesrovnatelné. Jestli ještě někdy do Hamadánu zavítáme, uděláme si do těchto vesnic speciální výlet. Řidič minibusu pochopil, že chceme navštívit jeskyně a tak, když všichni spolucestující vystoupili v centru obce, nás odvezl až k pokladně, která je asi 1,5 km za vsí. Jelikož byl pátek, obávali jsme se v jeskyních velkého návalu turistů, ale nakonec tomu tak nebylo, přeci jenom je již po sezóně (bylo i poměrně chladno). Velkým překvapením pro nás bylo velmi vysoké vstupné 150 000 IRL (= cca 310 Kč) na osobu. Oproti vstupům do všech památek (maximálně 5 000 IRL = cca 12 Kč s výjimkou Zahrady pozemského ráje v Šírázu 40 000 IRL = cca 85 Kč) to byla docela darda a suverénně nejvyšší jednorázová platba za celou cestu. Ovšem návštěva jeskyní stojí i za tyto náklady.

Jeskyně u vesnice Alí Sadr (qár-e Alí Sadr) jsou asi nejvýznamnějším krasovým útvarem v Íránu. Leží asi 80 kilometrů severně od Hamadánu a dnes patří k oblíbeným výletním místům, kam se sjíždějí celé rodiny piknikovat. Jeskyně byly objeveny již před 300 lety obyvateli z vesnice, ale až 28. 9. 1963 byly poprvé prozkoumány horolezci z Hamadánu. Následujících 10 let probíhal speleologický průzkum, během kterého bylo objeveno přes 21 kilometrů chodeb. V roce 1973 byl upraven vstupní prostor jeskyní a v roce 1975 byly jeskyně zpřístupněny veřejnosti. Unikátní je ohromné podzemní jezero, které činí z těchto jeskyní jedny z největších vodních jeskyní světa. Při prohlídce turisté absolvují 3 kilometry chůze po souši a 4 kilometry plavby v člunu. Voda v jezeře má neutrální Ph, je hluboká až 14 metrů a má konstantní teplotu 12 °C. Vzduch má po celý rok příjemných 16 °C. Při plavbě na člunech tažených šlapadly (každý „lodivod“ musí denně ušlapat vzdálenost 2 kilometrů 12×) lze obdivovat nesčetná zákoutí zrcadlící se ve vodní hladině a velkolepou, nádherně nasvícenou krápníkovou výzdobu. Z „vodních dómů“ je asi nejhezčí Dóm svobody s výškou 36 metrů a s hloubkou vody 8 metrů. Na jeho stěnách je unikátní útvar v podobě 9 metrů dlouhého kamenného krokodýla. Na „suché“ části prohlídky zaujme především Velký dóm s výškou 40 metrů, jehož stěny zdobí unikátní aragonitová výzdoba. Uprostřed dómu se tyčí ohromný stalaktit vysoký 8 metrů, jehož stáří je asi 4 miliony let. Stáří místních vápenců činí 136 – 190 miliónů let a pochází z období 2. jury. Jeskyně jsou otevřeny celoročně a během letní sezóny je ve špičce navštíví až 8 000 lidí denně (dle tvrzení ředitele jeskyní). Prohlídka trvá 2,5 hodiny.

Jelikož jsme byli jedinými cizinci široko daleko, a navíc jsme žádali o povolení natáčet v jeskyních (pro plánovanou reportáž do pořadu Objektiv v České televizi), věnoval se nám na celou prohlídku osobně ředitel těchto jeskyní, pan Gol Ali Zahedy. Chudáka, vyrušili ho asi od svátečního oběda, protože přišel kvůli nám z domova (byl pátek = pro muslimy neděle). Jeho přítomnost měla mnoho výhod. Měli jsme soukromou prohlídku s velmi zasvěceným výkladem a také soukromou lodičku na plavbu po podzemním jezeře. Pan ředitel nám také nabídl, zda si chceme zkusit šlapat a vyzkoušet tak práci lodivodů. Honza se k tomu hrdě přihlásil a pak ho ještě týden bolely nohy… Říkal, že je to pěkná fuška a že fakt nechápe, jak to zvládnou 12× za den. Navíc on byl jako druhý šlapající, takže naši loďku „odšlapali“ ve dvou, což normálně veze jen jeden. Na internetu jsem četl několik názorů na prohlídku této jeskyně a většinou nebyly dost povzbudivé. Tak s tím naprosto nemůžeme souhlasit. Nám se prohlídka líbila moc, nepřipadala nám kýčovitá (i u nás se přeci běžně využívá barevného nasvícení krápníkové výzdoby) a líbila se nám i podzemní restaurace, kam nás pan ředitel pozval na čaj (dle názoru některých cestovatelů jak podzemní Mc Donald – což nechápeme, je to obyčejná skalní restaurace, nic výstředního).

Po prohlídce jeskyní, která nám s natáčením trvala skoro 3 hodiny, se loučíme s panem ředitelem a jdeme se naobědvat do nedaleké restaurace. Skvěle jsme se najedli a zase jsme byli terčem zájmu, neustále po nás pokukovaly holky od vedlejšího stolu. Přes zaprášenou vesnici Alí Sadr musíme jít ke stanovišti minibusů na jejím okraji, a cestou odháníme celá hejna hus a slepic, které nám běhají pod nohami. Žádný minibus není v dohledu a ani nikdo, kdo by věděl, kdy nějaký pojede. Proto nám jeden chlápek s prastarým Pejkanem nabídl, že nás odveze do sousední vesnice Gol Tapeh, odkud se prý určitě do Hamadánu dostasneme snáz. V této vesnici jsem si již při cestě k jeskyním všiml opevněné „kazby“ (nevím, jak se to v Íránu nazývá), ale podívat jsme se tam nestihli. Na návsi totiž stály dva prázdné minibusy a jeden taxík. Řidiči minibusů svorně tvrdili, že dnes již do Hamadánu nic nepojede, jenom taxík (a posunky se domlouvali s taxikářem, že se s nimi šábne o ryto, když pojedeme). Tvářili jsme se dost znechuceně nad touto jejich průhlednou lží a vyčkávali jsme (byť trochu nervozní), až přijdou nějací místní. Již jsme totiž vypozorovali, že minibusy nejezdí podle jízdního řádu, ale jakmile se zaplní. Řidič taxíku mezi tím dělal všemožné kousky, abychom jeli s ním, ale neuspěl. Asi v 15:30 hodin se jeden minibus zaplnil a vyrazil k Hamadánu, krajinou zalitou zlatavou barvou pozdního odpoledne. Do cíle jsme dorazili těsně před setměním v 17:00 hodin s dobrým pocitem moc pěkného výletu.