Cesty a památky

Teherán byl původně malou vesničkou pod svahy pohoří Álbroz (střed města leží v nadmořské výšce 960 metrů), osídlenou již v období neolitu. Obchodníci, kteří tudy procházeli v období 10. – 13. století jej popisují jako vesnici polokočovných kmenů, jejíž obyvatelé si vydělávají na živobytí loupežným přepadáváním karavan. Písemné zmínky z 13. století se týkají nedalekého města Rey (viz druhý pobyt v Teheránu na konci cesty), které bylo dobyto a zničeno Mongoly v roce 1220. Až v polovině 16. století využívá Safijovský král Tahmásp I. geograficky výhodné polohy Teheránu, ve kterém nechal vystavět karavensaraje a zahrady chráněné městskými hradbami se 114 věžemi. V roce 1758 sem přesídlil ze Šírázu tehdejší vládce Perzie Karím Chán-e Zand, a začal zde budovat královskou rezidenci, ale později se vrátil zpět do Šírázu. Teprve v roce 1789 učinil Teherán definitivně novým hlavním městem Persie Qadžárovský sultán Agha Muhammad Khan. V té době mělo město necelých 15 000 obyvatel, jejichž počet vzrostl do počátku 20. století na asi 200 000. Ve 20. století zažil Teherán bouřlivý vývoj, který dokumentuje růst obyvatelstva – v roce 1956 měl již 1,8 milionů obyvatel a v roce 1975 4,53 milionů obyvatel. Dnes je megalopolí s 15 – 18 miliony (přesný počet nelze zjistit) obyvatel a je tedy i jedním z největších měst Asie. Odborníci předpokládají, že pokud bude pokračovat příliv lidí do Teheránu, kterých je denně několik tisíc, stane se v budoucnu jedním z pěti největších měst světa. Je jasné, že tomuto fenomenálnímu růstu se infrastruktura nestačí přizpůsobovat, počínaje telefony a konče třeba semafory, na kterých někdy blikají tři oranžové, jindy se střídá zelená-oranžová-zelená nebo třeba dvě zelené s červenou. Město se zvedá od jihu (zde sousedí s pouštními oblastmi, je zde tepleji, prašněji, méně zeleně a více smogu) k severu až na úbočí pohoří Álborz (kde je čerstvý vzduch, hodně zeleně a luxusní domy obložené mramorem). Přestože Teheránci jsou, jako obyvatelé všech velkých měst, uspěchanější a méně přátelští než jejich krajané z venkova. Doporučuji si přečíst článek od současného teheránského spisovatele Amira Hassana Cheheltana, který vystihuje současnou situaci ve městě i v celém Íránu pohledem zevnitř (vyšel 20. 11. 2007). Ten je pochopitelně jiný, než pohled náš, pohled turisty. Přesto jsme většinu z toho přesně tak pochopili. Článek je na další stránce.