Další den jsme si udělali z Hamadánu výlet do hor, do 5 kilometrů vzdáleného Gandžáme v Abad Abbásově údolí. Zde jsou známé vodopády a další významný nápis z achajmenovské doby. Nápis ve vyhlazené žulové skále ve výši asi 2 metry nad zemí je od krále Dáreia I. a jeho syna Xerxa, je proveden ve staroperštině, akadštině a elamštině a zaznamenává plná jména obou králů i rozlohu jejich říše. Na nápisu je uvedeno:
Velký Bůh Ahura Mazda, největší ze všech bohů, kdo stvořili tuto zemi a vzdálenou oblohu a lidi, kdo stvořil štěstí pro člověka a kdo udělal Xerxe králem, výjimečným králem, nejvýznamnějším vladařem mezi nesčíslnými vladaři. Já jsem Xerxes, velký král, král králů, král země zahrnující všechna království lidí, král na této zemi daleko široko, král tohoto obrovského království se vzdálenými teritorii, syn Achaemenovského panovníka Dariuse.
Kousek za nápisem je hezký, asi 15 metrů vysoký vodopád, podél jehož potoka se vydáváme na takovou menší procházku do hor. Potok padá dolů mnoha dalšími vodopády, takže cesta roklí byla hodně dramatická. Zpět jsme se vrátili raději oklikou po úbočí, s mnoha nádhernými výhledy na okolní hory Zargosu. Kde je voda a stromy, tam se piknikuje. Dole pod vodopádem se sešlo mnoho rodin z Hamadánu, rozdělali si na připravených ohništích své ohně, na nich rožnili, kolem se batolily děti, prostě pohoda. Zase jsme je museli postupně všechny obejít, ochutnat co vaří, přijmout dary (např. meloun) a vyfotit se s dětmi. Než jsme se vrátili do města, zapadli jsme do jedné improvizované čajovny nad potokem, a užívali si při čaji pozorováním lidí okolo. Potěšující bylo, že zejména mladí lidé se tady chovali poněkud otevřeněji, holky měly šátky zase hluboko v týlu, a bylo vidět páry, jak se drží za ruce (viz fotky ve dvou pruzích vpravo nahoře). Do Hamadánu se vracíme taxíkem až před setměním a zbytek večera trávíme na bazaru.