Cesty a památky

Dlouho jsme přemýšleli, jak se dostaneme k velmi významnému poutnímu buddhistickému místu, ke komplexu buddhistických pagod v horách Hương Tích (hory Vonných cest), vzdálených 60 kilometrů od Hanoje. Nakonec jsme využili služeb cestovní kanceláře, protože výlet k Chùa Hương (Voňavé pagodě) v Hanoji nabízí na každém rohu. Cena byla poněkud vyšší (370 000 VND = 370 Kč), ale zahrnovala služby průvodce, dopravu autobusem i na lodi, vstupy a oběd. Tak jsme do toho šli, ačkoliv podobných služeb obvykle nevyužíváme. Nevím, zda bychom něco ušetřili při individuální dopravě, určitě bychom ale ztratili mnoho času. Malým autobusem pro asi 20 cestujících pro nás přijeli v 8:30 hodin až k hotelu a pod vedením průvodce Nguyên Hông Quâna se vydáváme na cestu. Po dvou hodinách zběsilé jízdy jsme přijeli do vesnice Ben Yen, kde je velké turistické přístaviště na řece Yen. Po pomalu tekoucí řece s tyrkysově čistou vodou se vydáváme na docela dlouhou plavbu a za lodivodku máme jednu silnou ženskou s párem asi dost vymakaných rukou. Rozpohybovat celou loď plnou břichatých zápaďáků (tedy až na nás :-)) proti proudu do hor, to musí být pořádný záběr. Ale ta příjemná žena na nás celou dobu cenila svoje zuby a vypadala docela spokojeně. Řeka se líně vinula mezi rýžovými poli s množstvím kamenných hrobů na břehu a brzy se vklínila mezi vápencové, romanticky rozeklané skály, které byly původně vidět na obzoru. Potkávali jsme taky celé skupiny lodí, které pluly zpátky, a ten kolorit života na vodě nám připadal docela přirozený. Tu a tam jsme v rákosí zahlédli rybáře, jinak byl okolo jen klid a mír.

Po půlhodině plavby jsme dojeli k chrámu Trinh, kde máme krátkou pauzu k občerstvení a prohlídce této památky, u které se zastavují poutníci, aby požádali ducha hor o ochranu při nadcházející pouti. Potom pokračujeme další hodinu plavby po řece plné leknínů až k dlouhému molu, které je jediným východištěm do Hor vonných cest. Nejprve jdeme po cestě podél řeky, kde v několika rychlých občerstvovnách nabízejí takové tvory k snědku, že nás rozhodně přešel hlad. Nepřál jsem si nic jiného, než zcela nezávadně vyhlížející mrkvičku … nebo kedluben. Ale fakt. Ve Vietnamu bych se stal vegetariánem nato tata. Raději se vydáváme po dlážděné cestě, kterou lemují pokroucené plumérie, k nedaleké pagodě Chua Thien Chu (Pagoda vedoucí do nebe), postavené na zalesněném úbočí vysoko nad řekou již v 2. polovině 15. století za vlády krále Lé Thánh Tông. Dnešní podoba však pochází z přestavby v 17. století. Prohlídka této pagody se zvonovým pavilónem, ukončeným trojicí působivých střech, byla opravdu zajímavá a na hlavním oltáři jsme si všimli i sochy Quan Am, patronky milosrdenství, které je pagoda zasvěcena a na jejíž počest se zde konal nějaký obřad. Co sám čert nechtěl, po prohlídce jsme měli v programu oběd v jedné z restaurací u pagody – ten se sestával z rýže, masa (bůh ví z čeho), ryby, vajíček a nějaké okořeněné trávy. Po zážitku v přístavu se Tomáš masa ani nedotkl a my ostatní jsme to pozřeli s velkou nedůvěrou. Ještěže jsme s sebou měli sušenky, kterými jsme se dorazili a těšili jsme se na salámek Vysočina, uložený v lednici hanojského hotelu. Po tomto ne příliš vydařeném obědě pokračujeme k cíli dnešní cesty, k pagodě Chùa Hương (Voňavé pagodě), která leží ukrytá v jeskyni Dračí tlama vysoko v horách. Pro dopravu nahoru jsme se nechali dost neočekávaně zlákat lanovkou, která nás za 40 000 VND = 40 Kč dopravila nahoru za 10 minut. Cesta nahoru pěšky je totiž poměrně dost náročná (což by tolik nevadilo), ale hlavně je třeba počítat asi s 2hodinovým výstupem. Pro úplnost dodávám, že zpáteční jízdenka stála 70 000 VND, ale my jsme se rozhodli jít alespoň dolů po svých.

Pagoda vůní je asi nejznámější severovietnamské poutní místo, které na tomto nepřístupném místě zřídil král Le Huy na konci 17. století. Své jméno prý získala podle vůně jarních květů, které zde na jaře silně provoní celé okolí. Na jaře jsme tu tedy byli a žádná vůně se nekonala. Tak nevím, co je na tom pravdy. V okolí této pagody je dalších asi 30 podobných svatyní, ale není v silách jednodenního výletu další navštívit. Pokud jde o to, udělat si o těchto jeskynních svatyních představu, Pagoda vůní je stejně nejlepší volbou. Od horní stanice lanovky se stejně ještě musí asi 10 minut stoupat kolem stánků s opravdu nechutnými cetkami, jejichž obludnost vyniká v kontrastu s okolní krásnou krajinou o to více. Ovšem je to poutní místo a Vietnamci mají tyto umělohmotné a barevné symboly obzvlášť v oblibě. Jenom ta záplava umělých květin … Když jsme se dostali až do sedla, tam stánky naštěstí skončily a dolů po schodech k samotnému ústí pagody již nebyl ani jeden. Ohromný, doširoka rozevřený jícen jeskyně Dračí tlama má výšku 50 metrů, a je na něm poněkud chvástavý (a nepravdivý) nápis, že se jedná o největší jeskyni pod jižní oblohou. Dojem ale zanechá stejně velkolepý. Když jsme sestoupili těch asi 150 schodů až na dno, ocitli jsme se v typické krasové jeskyni s mnoha pozlacenými sochami Buddhů, zahalenými v permanentních oblacích kadidlového kouře. Jeskyní se dá projít okruhem, na němž je několik drobných svatyní, kde probíhají rituální očisty věřících. Hlavní náboženské slavnosti se zde konají na přelomu března a dubna, to zde prý bývá pěkný frkot. Naštěstí jsme tomu unikli, ale podle pozůstatků opuštěných stánků a hromad odpadků se musely ty vyhlášené procesí tisíců poutníků, zdravících se slovy Nam mo A Di Da Phat, což znamená Pochválen buď Amitabha Buddha, konat docela nedávno. Po prohlídce Pagody vůní scházíme zpět k Pagodě vedoucí do nebe a cestu dolů jsme v rychlém tempu zvládli za 50 minut. Je fakt, že kameny, kterými je celá cesta vydlážděná, by musely za deště parádně klouzat. Takže bacha – chce to dobrou obuv!

Dole jsme si tak akorát dali šálek zeleného čaje a přiblížil se čas našeho návratu do Hanoje. Ten probíhal stejnou cestou, tedy nejprve plavba po řece Yen, kde jsme si mohli více všímat života na březích, a pak zase minibusem až k hotelu. Tam jsme přijeli v 18:30 hodin. Znovu se potvrdilo, že jsme dobře udělali a zájezd si takto koupili, protože jinak nevím, jak by se to dalo stihnout. Musím ještě dodat, že jsme nebyli nijak průvodcem omezováni, pouze nám dal instrukce, dopravil nás na místo, pak byl individuální program a návštěvy pagod a zase nás dopravil zpět. Takže se nekonaly žádné „rádoby turistické atrakce“ nebo návštěvy nákupních středisek kamarádů, celý výlet byl velmi korektní. Můžeme doporučit.