Cesty a památky

Ráno jsme vstali do opravdu moc pěkného tropického slejváku. V tomto počasí bude i jen cesta na nádraží znamenat, že budeme úplně na žmach. Na druhou stranu stále platí, že déšť je zde teplý a ani teplota vzduchu nijak neklesá – takže pokud jste na dešti, je to jako byste byli pod sprchou. Problém paradoxně nastane ve chvíli, kdy se schováte a stojíte v mokrém oblečení pod střechou. Po snídani nicméně vyrážíme, protože náš spoj má jet v 8:17 hodin a přestože má za sebou již několik desítek hodin jízdy až z Hanoje, měl pouze 10 minut zpoždění. To nás mile překvapilo. V našem vagónu ještě s námi cestuje skupina asi 40 Němců, kteří mají tuto cestu vlakem Hué – Da Nang jako zpestření svého zájezdu. Jsou jako u vytržení a všechno točí a fotí. Podrobný popis cesty vlakem je v samostatné kapitole „Vlakem po Vietnamu“: /cesty/vietnam/vlakem-po-vietnamu.

Cesta utíkala velmi dobře, byť jsme těch 130 kilometrů jeli asi 3 hodiny. Hodně času totiž musíme prostát na křižování, protože celá trať je pouze jednokolejná. Půlhodina stání, žádný čas. Ale nikam nespěcháme, takže si tu cestu užíváme. Pozitivní bylo, že přestalo pršet do dalšího cíle naší cesty – města Da Nang přijíždíme za sluníčka.

Da Nang (vietnamsky Đà Nẵng) je hlavní přístav na jihu centrálního pobřeží Jihočínského moře, leží 764 jižně od Hanoje a 964 kilometrů severně od Sajgonu (Ho Či Minova Města) a je jedním z 5 samostatných magistrátních měst ve Vietnamu. Právě zde se v koloniální budově z roku 1916, schované v zahradě plné plumérií, nachází největší sbírka čamského umění na světě, soustředěná ve vyhlášeném Čamském muzeu (vstupné 30 000 VND = 30 Kč). Tuto expozici začali již v polovině 19. století shromažďovat francouzští archeologové při objevování svatyní a chrámů mocných čamských měst a rozrůstá se dodnes. V expozici převládají honosné, většinou vážně až přísně působící, terakotové nebo pískovcové sochy. V čamském umění se jako spojující prvek objevují postavy lvů, slonů a také různých hinduistických božstev. Mezi nimi dominuje Šiva, zakladatel a ochránce mocné říše Čampa, ztvárňovaný většinou jako lingam, tedy falický symbol plodnosti a božské tvořivé síly a Uroja, prso s vystupující bradavkou symbolizující univerzální „matku“ všech čamských vládců. Z uměleckého hlediska je asi nejzajímavější masivní čtvercový oltářový podstavec z náboženského centra My Son [čti Mý Šón] ze 7. – 8. století, který stojí hned v prvním sále. Je považován za skvostnou ukázku řemeslné zručnosti raných čamských kameníků, kteří na vlysu zpodobnili vesele skotačící a tančící dívky a zasněného hráče na flétnu.

Sotva jsme vyšli před nádraží, ani jsme se nestačili zajímat o to, kde je autobusové nádraží, a již nás obklopili taxikáři, kteří přesně tušili cíl naší cesty – městečko Hội An (Hoj An). Jeden z nich natolik stál o to, nás tam dovézt, že za cenu 200 000 VND (200 Kč) za všechny souhlasil, že se s námi ještě cestou zastaví u Čamského muzea v Da Nangu a počká hodinu, až si ho prohlédneme. Takže jsme si plácli, protože za 50 Kč na osobu mít pohodlný odvoz k muzeu, čekání a pak ještě i cestu do 30 km vzdáleného Hoj An, to byla vskutku dobrá cena.

Jak jsme se domluvili, tak se i stalo. Jsme rádi, že jsme si mohli prohlédnout Čamské muzeum, protože takovou sbírku uměleckých předmětů této kultury nelze nikde jinde vidět. Bylo to opravdu hodně zajímavé a cestou po Vietnamu by ho rozhodně neměl nikdo minout. Mimochodem, v muzeu jsme se podruhé potkali s tou českou skupinou, kterou jsme potkali již v pagodě Thien Mu u Hué. Potom jsme se již přesunuli do Hoj An kolem slavné Nam Ou (Červené pláže / Red Beach, kde poprvé američtí námořníci vstoupili 8. března 1965 na vietnamskou pevninu) a Non Nuoc (Mramorových hor). Bohužel jsme neměli již čas se zde zastavovat, a jak se později ukáže, ani v následujících dnech jsme se nedokázali zorganizovat k návštěvě Mramorových hor, což je škoda. V mohutném měřítku jsme zde také konečně sledovali práce na rýžových polích, kde zrovna probíhala intenzivní sklizeň. Po půlhodině jízdy jsme tedy v městečku Hoj An, posledním a nejjižnějším místě naší cesty.