Cesty a památky

Velký posvátný komplex v My Son zahrnuje více než 70 staveb vzniklých v období od 4. do 12. století, které tvořily duchovní, intelektuální a náboženské centrum říše Čampa a také pohřebiště panovníků. Čamští králové zde totiž byli pohřbíváni již od 4. století, což dokládá množství epitafů a nápis na nejstarší stéle o tom, že král Bhadravarman postavil první chrám na počest Šivy-Bhadresvary. Ve srovnání s obdobnými centry, např. na Jávě nebo v Barmě, existoval zdejší komplex neuvěřitelně dlouhých 900 let. Právě s Jávou byly udržovány četné kontakty, což dokládá zejména umělecká výzdoba z 8. – 10. století. Zjevné jsou však i vlivy indické (kamenné reliéfy) a čínské (reliéfní ornamenty jako spirály či vlnovky). U jedné dobře dochované věže se na základě tvaru střechy uvažuje dokonce o vlivech až z Polynésie. My Son je proto vědci považován za protiváhu civilizací velkých měst jihovýchodní Asie, jako jsou Angor (Kambodža), Pagan (Myanmar), Ayuthaya (Thajsko) a Borobudur (Jáva).

Čamská architektura je naprosto svébytná, stavitelé dokonce vymysleli někdy v 7. století jedinečný způsob spojování cihel pomocí pryskyřice ze stromů. Čamové nejprve postavili celou stavbu z cihel spojovaných pryskyřicí, a pak založili oheň, takže stavba byla několik dní v plamenech. Tím se cihly vypálily a pryskyřice vytvrdla. Monumenty byly s největší pravděpodobností detailně zdobeny, až když zdi vychladly – to znamená několik týdnů po vypálení. Povrch takto vypálených staveb byl totiž téměř dokonale hladký, neboť pryskyřice vyplnila všechny spáry.

Nejvýraznějším prvkem čamské architektury je věž (obvykle stavěná jako vyjádření božství panovníka). Čamská věž má čtvercový půdorys a skládá se ze třech symbolických částí; základna symbolizuje svět lidí, posvátné tělo věže svět duchů a vršek stavby stylizovaný do tvaru člověka (obvykle nabízejícího květiny a ovoce), stromu nebo zvířete reprezentuje věci, jež se dotýkají jak pozemského, tak duchovního světa.

V My Son se dochovaly zbytky několika chrámových komplexů, které tvoří hlavní věžovitá svatyně (kalan) se vstupním vestibulem a kolem ní menší věže, služební budovy a budovy pro shromažďování věřících i darů. Před hlavní věží se zpravidla nachází vstupní věž (gopura) se dvěma vchody. Kalan bývá zasvěcena svatému obrazu, který tvoří „linga“ a „yoni“, symboly reprodukčních orgánů, a tedy i plodnosti. Menší chrámy jsou zasvěcené různým králům či božstvům, všechny hlavní Šivovi, ochránci čamských králů, a Bhadresvarovi, zakladateli hinduistické dynastie v indickém Amaravátí. Na některých stavbách se dochovaly krásné reliéfy, v trávě okolo chrámů leží části zdobných architektonických prvků i soch.

V polovině 19. století, v období francouzského kolonialismu, bylo My Son znovuobjeveno archeology, kteří zde popsali celkem 28 chrámů. Monumenty byly archeology rozděleny do hlavních deseti skupin označených A až K podle stylu a období vzniku. Nejznámější a největší věž z období Thao Chua badatelé označili A1. Měla dva vchody, jeden na východ a jeden na západ, a tělo, které bylo pečlivě propracované, podpíralo šest pilířů. Dvoupatrová věž připomínala květ lotosu, vršek horního podlaží byl z pískovce a zdoben reliéfy slonů a lvů. Ve spodní části byla zeď pokryta výjevy nadpřirozených bytostí, vodních duchů a mužů jedoucích na slonech.

Většina z těchto staveb se bohužel nedochovala. Plných 20 jich bylo rozbombardováno v roce 1969 během amerického útoku letadly B-52, a to včetně výše popsaného mistrovského díla čamské architektury – věže A1. Barbarská akce Američanů se setkala s bouřlivou reakcí světové vědecké obce. Francouzský expert na čamskou kulturu a zároveň kurátor Guiney muzea v Paříži Philippe Stern napsal americkému prezidentovi Nixonovi protestní dopis. Nixon pochopil Steinovo naléhání a nařídil americkým vojenským silám, že v zabíjení vietnamských vojáků se bude sice pokračovat, ale k dalšímu poškozování čamských monumentů při tom dojít nesmí. Naštěstí některé artefakty z My Son, především sochy, byly ušetřeny zkázy díky Muzeu čamské architektury v Danangu, kam byly přeneseny ještě před válkou.

Přes všechny útrapy, kterým byl My Son vystaven, se jedná o neobyčejně magické místo skryté v bujné tropické zeleni pod kopcem Kočičí zub, jehož vrchol se velmi často skrývá za bílým mrakem. V roce 1999 byl areál zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, čímž bylo započato rozsáhlé studium a následná rekonstrukce, která se má dotknout zejména oblastí A0 a A1.