Cesty a památky

Ačkoliv císaři dynastie Nguyuen žili po většinu života v bezpečí a takřka dokonalé izolaci za vysokými a nedobytnými zdmi své pevnosti v Hué, při významných obřadech a rituálech museli citadelu opustit. A my jsme si půjčili na celý den motorky, abychom alespoň některá z těchto míst navštívili. Tento den bylo zase úplně jiné počasí než včera; sice teplo, ale zataženo s mírným mrholením. Je to škoda kvůli fotografiím.

Kim Long je dnes západní předměstí Hué na levém břehu Voňavé řeky, kde si kolem kanálů s pomalu tekoucí vodou vystavěli na konci 19. století movití mandaríni a další císařští úředníci svoje domy, obklopené rozlehlými zahradami plnými bujné zeleně (tzv. „zahradní domy“). Tyto domy jsou dodnes obývány potomky mandarínů a po opravě některé z nich alespoň částečně otevírají turistům. Navštívili jsme například dům čp. 20, postavený vysoce postaveným generálem císaře Gia Longa, a dům čp. 1c z roku 1888, který si postavil mandarín císaře Thanh Thaia. Do domu nás pustil vnuk stavitele domu a ukázal nám starožitný nábytek, rodinné památky i krásnou zahradu. Škoda jen, že jsme se zde potkali s německou skupinou, která svou rozkřičeností narušila velmi vznešenou atmosféru tohoto místa.

Pagoda Thien Mu (Pagoda Vládkyně nebes) stojí asi jen 3 kilometry od Kim Long na vysokém břehu nad Voňavou řekou. Pagoda je častým cílem výletů z Hué po řece, k čemuž se využívají Dračí lodě. O turisty zde tedy nebyla nouze. Zde jsme potkali jedinou českou výpravu a první Čechy ve Vietnamu.

Pagoda stojí na místě staršího čamského chrámu a její vznik v roce 1601 je opředen legendami kolem vidění vládce Nguyen Hoang. Každopádně se jedná o nejstarší dochovanou stavbu v Hué a širokém okolí. Ve 30. a 40. letech 20. století byla pagoda známým místem buddhistického odporu proti francouzským kolonistům a v roce 1963 vstoupila do podvědomí světové veřejnosti, když se zdejší mnich Thich Quang Duc upálil v Saigonu na protest proti útlaku buddhismu od křesťanského prezidenta Diema. Jako odbojné místo, nespokojené s poměry v zemi, byla pagoda známá i v nadcházející době a komunistická vláda by ji nejraději zrušila. Hned nad vstupním schodištěm se tyčí osmistranná sedmistupňová stupa, kterou ve 40. letech 19. století postavil císař Thieu Tri – každý ze sedmi stupňů představuje jednu z Buddhových inkarnací na zemi. Po stranách stupy jsou pavilony, v jednom z nich je obří zvon z roku 1710, který váží 2 tuny. Na nádvoří pak stojí stéla z roku 1715 se zaznamenanou historií buddhismu v Hué. Uprostřed areálu stojí hlavní svatyně se zlatou sochou Buddhy budoucnosti (Maitreya) a stranou od ní pavilon s modrým autem značky Austin, kterým se odjel upálit mnich Thich Quang Duc do Saigonu.

Od pagody jsme se po levém břehu Voňavé řeky vrátili zpět na okraj Hué a přejeli jsme na druhý břeh po železničním mostu. To bylo opravdu dost zajímavé, protože jsme jeli po úzkém pruhu mostovky v koloně motorek za sebou – ani nechci domyslet, co by se stalo, kdyby někdo třeba upadl. To by byla mela! Na druhé straně jsme navštívili malý křesťanský kostel a chvíli sledovali místní svatbu. Nevěsta s ženichem nám sice ochotně zapózovali, ale nic takového, jako třeba pozvání, se nekonalo. Rádi bychom se podívali na vietnamskou svatbu, ale bohužel.

Ho Quyen (Císařská aréna) je opravdu dobře zastrčené místo, které bychom nenašli, nebýt pomoci místních dětí. Obklopily nás a za bonbóny nám slíbili ukázat nejen arénu, ale i chrám Long Chau Dien. Aréna sloužila od roku 1830 pro souboje slonů a tygrů, ovšemže se zde ale nejednalo o žádný „sport“, ale o symbolický boj, při němž sloni zastupovali nezpochybnitelnou výsostnou moc panovníka a tygři byli zosobněním nepřátelských sil. Jelikož smyslem tohoto představení bylo potvrzení císařovy moci, bylo celé zaranžované – slon nesměl prohrát – a proto tygrům vytrhávali drápy nebo je přivazovali na provazu ke kůlu, aby měli menší manévrovací prostor. Poslední souboj se zde odehrál roku 1904. Nedaleko arény je malý chrám Long Chau Dien, ve kterém byli pochováváni sloni – bojovníci, a kde byli i nadále uctíváni. Nebýt již zmíněných dětí, tento chrám, zarostlý bujnou vegetací, bychom nikdy nenašli. Přesto je to pozoruhodné místo s úžasnou atmosférou, jako by z jiného světa.

Od Císařské arény se vracíme do města na oběd, a když jsme chtěli zaparkovat, zjistili jsme, že jsme někde vytrousili klíček od zapalování. Byla nám to záhada, protože když je motorka nastartovaná, klíček je v zámku otočený, jinak by nejela. Bohudík jsem si toho všiml před vypnutím motoru (pak bychom ji již nenastartovali) a tak jsme ji dojeli do půjčovny vyměnit. Naštěstí to v pohodě prošlo a my se vracíme za Evou a Tomášem na jídlo. Před námi je nyní další zajímavá část programu v Hué – návštěva císařských mauzoleí.

Na rozdíl od dřívějších vládnoucích vietnamských dynastií, jejichž panovníci ukládali své mrtvé předky do rodových vesnic, vládci dynastie Nguyen si pro sebe jižně od Hué stavěli mauzolea, která jsou skvělou ukázkou císařova vkusu a odrazem jeho osobnosti. Se stavbou mauzoleí bylo započato již za panovníkova života, aby po smrti bylo místo posledního odpočinku již připravené. Výběr místa pro mauzoleum určili dvorní kosmologové, geomantikové a vykladači temných sil po několikaletém hledání, neboť se zvažovaly také estetické kvality a soulad zamýšlené stavby s okolní krajinou. Mauzolea tvoří tři základní části: chrám (určený k modlitbám a uctívání zesnulého panovníka), stéla (zachycující císařův život s důrazem na klíčové okamžiky jeho vlády) a hrobka. V bezprostřední blízkosti chrámu pak stály menší obytné stavby, kde dožívaly císařovy konkubíny.

Na prohlídku jsme si vybrali nedaleké mauzoleum císaře Tu Duca (vstupné 55 000 VND = 50 Kč), vzdálené od Hué asi 8 kilometrů. Císař Tu Duc byl totiž romantický básník a nejdéle vládnoucí císař dynastie Nguyen (1829 – 1883), takže jeho hrobka je navíc tou nejzajímavější a nejharmoničtější. Vyniká vytříbeným vkusem, který se projevuje například v elegantních pavilonech a rozlehlých umělých jezírkách, ve kterých se zrcadlí okolní borovice. Stavba komplexu o rozloze 12 ha trvala pouhé tři roky v letech 1864 – 1867, takže císař měl k dispozici dalších dlouhých 16 let do své smrti, aby si užíval zdejší nádherně upravené prostory, kam se vydával za meditacemi. Při nich pil čaj, připravovaný speciálně pro něj z rosy sesbírané z květů lotosů. Během pobytu v mauzoleu sepsal 4 000 básní a mnoho významných filozofických a historických děl. Čas si ale našel i na neskutečně bohaté hostiny, které se skládaly až z 50 chodů různých jídel, a na to, aby se plně věnoval svým 104 manželkám a celé skupině konkubín, které žily v malé vesnici přímo na území mauzolea. Ačkoliv byl císař takto aktivní v posteli, nepodařilo se mu zplodit potomka – po vážném onemocnění neštovicemi v mládí byl totiž neplodný.

Do areálu mauzolea jsme vstoupili branou Vu Khiem a kolem krásného jezírka Luu Khiem s lotosy a lekníny jsme došli k lodnímu pavilonu, který stojí přes zátoku proti velmi elegantnímu pavilonu Xung Khiem, ve kterém Tu Duc popíjel víno a psal básně. Branou Khiem Cung jsme po schodech vstoupili na druhé nádvoří před hlavním chrámem Hoa Khiem. Klidně jsme prošli prostředním otvorem brány, který ale byl v minulosti určen výhradně císaři. Chrám za svého života využíval císař k projednávání vladařských záležitostí zejména těsně před smrtí, kdy již komplex prakticky neopouštěl. Za chrámem je palác Luong Khiem s císařskými komnatami a velmi hezkým divadlem. Stranou této duchovně-obytné části mauzolea je vlastní pohřebiště, kterému předchází stéla a slavnostní nádvoří. Tu Ducova stéla váží 20 tun a je největší a nejtěžší ze všech císařských stél v okolí Hué. Autorem oslavného textu na stéle je pak sám císař a k popisu svých úspěchů použil 4 000 znaků. Za stélou je jezírko ve tvaru srpku měsíce a za jezírkem těžké bronzové dveře, vedoucí k vlastnímu hrobu. Prohlídka byla opravdu moc zajímavá a musím se přiznat, že ačkoliv krása staveb zcela zaměstnávala všechny moje smysly, účel takové stavby mi poněkud – anebo možná právě proto – unikal. Císař přeci musel vědět, jak náročné bude po jeho smrti celý areál udržet, aby nepodlehl zkáze.

Poznámka: slovo khiem znamená v překladu „skromný“ a objevuje se v názvu všech staveb v mauzoleu.

Chtěli jsme nakonec navštívit ještě jedno mauzoleum císaře Dong Khanha, ale bylo pro rekonstrukci zavřené. Potom jsme trochu bloudili v okolí a nemohli najít cestu k dalším pozoruhodnostem (značení by neuškodilo), ale nakonec jsme to vzdali. Před návratem do města jsme na okraji Hué ještě navštívili Nam Giao (Nebeský oltář), kde si císaři nechávali od roku 1807 do roku 1945 potvrzovat každé tři roky pomocí různých posvátných rituálů své právo vládnout zemi. Obřady se za účasti 5 000 lidí odehrávaly na dvou terasách mírného návrší, dvou čtvercových a jedné kulaté, které symbolizovali nebe, zemi a člověka. V sousedství se nachází malý klášter, kam nás hlídač pustil, přestože již bylo zavřeno, abychom se mohli seznámit s dokumenty těchto obřadů, mnohé zachycené na fotografiích. Tím byl dnešní program do puntíku vyplněn a celí naklepaní vracíme v 17:30 motorky v půjčovně.

Po večeři dnes večer zůstáváme na hotelu, protože se nepříjemně rozpršelo a jdeme do internetové kavárny, abychom rozeslali pozdravy známým a podívali se, jak je doma. No a zítra odjíždíme ještě více na jih.