Cesty a památky

Informace pro všechny, kteří se do této části světa chystají.

Co je všechno potřeba zařídit před odjezdem? No bylo toho tentokrát docela hodně. Nezanedbatelnou část příprav nám zabralo vymyšlení termínu, kdy se vůbec do jihovýchodní Asie vydat. Jak Laos, tak Vietnam jsou země natažené od severu k jihu a rozdíly v klimatických podmínkách jsou v jednotlivých obdobích tak velké, že když je na severu „akorát“, na jihu je nesnesitelně. Nakonec tedy převážil názor, že zůstaneme pouze v severních částech obou zemí, a v tom případě nám ideálně vyšel přelom dubna a května.

Důležité bylo tedy stanovit přesný datum cesty s ohledem na dostupnost. Nejlevnější varianta byla s využitím služeb ruské letecké společnosti Aeroflot s přestupem v Moskvě. Toto spojení existuje dvakrát týdně a cena letenky byla očekávaných maximálně 20 000 Kč, což byla další podmínka. Tím byl více méně dán termín cesty, na kterou jsme si vyčlenili zatím nejdelší dobu – celý měsíc. Cena zpátečního letu činila 20 142 Kč.

Naštěstí jednoduché je to v případě Vietnamu s vízy, neboť vietnamské velvyslanectví v Praze uděluje víza do jednoho týdne bez jakýchkoliv podmínek, pouze cena byla poněkud vyšší, za opakovaný vstup jsme zaplatili 2 000 Kč. Víza do Laosu lze získat na hraničních přechodech, my jsme ho za 35 USD pořídili na letišti ve Vientiane po příletu; kdybychom ale měli sebou fotku, bylo by to o 5 USD levnější.

Další je očkování a zdravotní pojištění. Pojistka na tuto cestu stála 832 Kč, s očkováním je to složitější. Proti žloutence obou typů jsme již doživotně očkováni, očkovat jsme se nově museli proti břišnímu tyfu (530 Kč) a meningitidě (480 Kč). Zároveň jsme si nechali předepsat antimalarika (800 Kč), která se začínají užívat již týden před příjezdem do rizikové oblasti.

Z dalšího vybavení jsme museli dát dohromady antidehydratační jontový nápoj, léky proti průjmu, bolesti, horečce a vše, co je nezbytné v lékárničce. Naprosto nemohla chybět slivovice, becherovka a fernet, abychom všechny potíže z těla vypálili.

Když tak přemýšlím, co všechno ještě cestě předcházelo, nic víc mě kromě několika „sbližovacích“ setkání všech účastníků zájezdu, nenapadá.

Pár dnů před odjezdem jsme si tedy vyzvedli pasy s vízem, na kterém se vyjímala rudá hvězda, a tím jsme byli již jednou nohou TAM. Cesta do Hanoje byla poněkud zdlouhavá, protože jsme z Prahy odlétali v 10:25 hodin a v Moskvě pak čekáme až do 20:20 hodin na další cestu. Let Moskva – Hanoj trval 10 hodin, což se nám dopředu zdálo jako neuvěřitelně dlouho. Nakonec jsme to ale zvládli, a po těch mnoha hodinách naprosto bezproblémové plavby vzdušným prostorem přistáváme druhý den v 9:00 hodin ráno místního času v Hanoji. Jakkoliv se to může zdát neuvěřitelné, neskutečné a zvláštní, najednou jsou všichni naši známí, rodiny a přátelé na opačné straně planety.