Cesty a památky

22. června 2014

Dnes míříme do blízkého okolí Rigy, v podstatě do jeho rekreačního zázemí na břehu Baltu. Pouhých 40 kilometrů daleko se rozkládá zádumčivý národní park Ķemeri [těmeri] a několik kilometrů blíž k Rize vyhlášené lázně Jūrmala [jurmala]. Musím říci, že jsme měli smůlu, protože tento den pršelo několikrát a foukal studený severní vítr. A nebe co chvíli zatáhly černé, těžké mraky. Tajně jsem doufal, že bychom se třeba mohli už vykoupat v moři, byť studeném, ale to bylo naprosto vyloučeno. Ale loni na počátku září, to jsme se tu koupali. Počasí se prostě poručit nedá.

S prohlídkou začínáme v rehabilitačním lázeňském centru Jaunķemeri (Kūrorta rehabilitācijas centrs Jaunķemeri [jauntěmeri]), což vlastně znamená „Nové Těmeri“, protože staré lázně v Ķemeri [těmeri] jsou momentálně mimo provoz, jako důsledek divoké privatizace 90. let. Lázně se zde vyvinuly již na přelomu 18. a 19. století díky sirné minerální vodě (je zde celkem 30 pramenů), léčivému bahnu, borovicovým silicím a slanému mořskému vzduchu, tedy se nejprve zaměříme na lázeňství v tomto parku. Na nás tu čekala milá holka Agnese Balandina z ochrany přírody, která se nám bude věnovat po celou dobu pobytu v NP. První vědecký chemický rozbor zdejší vody a bahna byl proveden v roce 1801 v Petrohradu a první lázeňský dům byl v Těmeri otevřen nedlouho poté, v roce 1838. Sanatorium Jaunķemeri je podstatně mladší, bylo postaveno v letech 1964–67 z iniciativy lékaře Michaila Malkiela, který se rozhodl na zcela nové bázi využít zdejší dary přírody. Za SSSR pak bylo toto sanatorium jedním z nejprestižnějších v celé zemi a bylo prakticky nemožné, aby se sem obyčejný člověk dostal. Právě tady se čerpá ze země studená sirná mineralizovaná voda, která se spolu s bahnem z nedalekého rašeliniště ohřívá na 37 °C. Pacient leží ponořen v této směsi zhruba 15 minut (delší pobyt lékaři nedoporučují), což má blahodárný vliv na kožní choroby a poruchy pohybového aparátu. Pro cílenou léčbu revmatu, artrózy a podobně se využívá bahno ohřáté až na 42 °C, kterým se o síle 4 cm pokrývají lékařem přesně stanovená místa na těle po předepsanou dobu. Pro léčení žaludečních potíží se pak používá již zmíněná minerální voda s vysokým obsahem síry.

Po seznámení se s léčebnými procedurami, které nám byly na figurantce i předvedeny, odjíždíme přes rybářské vesničky se zachovanými živými tradicemi při lovu a zpracování ryb, do centra národního parku k seznámení s přírodními krásami. Národní park Ķemeri [těmeri] (Ķemeru nacionālais parks) je třetím největším národním parkem v Lotyšsku a založen byl v roce 1997 na rozloze 38 165 ha. Jeho symbolem (znakem) se stal strakapoud bělohřbetý a důvodem k vyhlášení nejvyššího stupně ochrany byla snaha o zachování zdejšího jedinečného ekosystému, který je navíc zařazen do systému evropské ochrany NATURA 2000. Mezi hlavní bohatství parku patří mezi již zmíněné minerální vody, rašelinu a léčivé bahno především lesní porosty, tvořené všemi typy lesů charakteristickými pro tuto zeměpisnou šířku, především se jedná o vzácné lužní lesy s olší černou (Alnus glutinosa), rostoucí v zátopových oblastech řek a louky uprostřed lesů, na kterých se pasou divocí koně a krávy a kde lze uvidět i silně ohroženého chřástala polního (Crex crex). Typickým prvkem národního parku jsou pak lagunová jezera a k jednomu z nich právě míříme. Jsme u Kanerského jezera (Kaņiera ezers), kde byla vybudována na Ořechovém ostrově (Riekstu salā) dřevěná věž k pozorování ptáků, kterých je zde k vidění na 150 druhů – většina zde hnízdí, část se zde zastavuje při migraci. Jeho atraktivita pro vodní ptáky spočívá v tom, že jezero je velmi mělké, proto mají ptáci snadný přístup k potravě, a zarostlé rákosinami, ve kterých si mohou ptáci budovat dobře skrytá hnízda. Vlastní jezero bylo původně mořskou zátočinou, když moře ustoupilo, vznikla tato laguna, která se postupně změnila v dnešní jezero. Má rozlohu 1 128 ha a na jeho území se nachází 14 ostrovů, z nichž 5 je umělých

K turisticky nejvděčnějším místům patří jen málo pozměněné mokřady – vrchoviště a slatiniště s bažinami, porostlými zakrslými borovicemi a klečí. Jedná se o Velké kemerské včesoviště (Lielais Ķemeru tīrelis) a Bažinu čarodějnic (Raganu purvs). A právě k těmto bažinám se přesouváme, abychom absolvovali delší ze dvou turistických okruhů, vybudovaných před docela nedávnou dobou – zpřístupněny byly teprve v roce 2013. Před tím nikdy nebyly mokřady turistům přístupné, což se právě změnilo po vybudování mnoha kilometrů dřevěných povalových chodníků. Trasa měří 3,5 kilometru a doplněna je 2 vyhlídkovými věžemi, odkud lze tuto zádumčivou krajinu snadno přehlédnout. Když jsme vstupovali na turistický okruh, bylo jasné, že cestou zmokneme, což nás ani trochu netěšilo. A taky jsme zmokli. Nicméně pohledy na opravdu velkou bažinu byly přesto fantastické. Mimochodem všude rostly tisíce kusů ohrožené masožravky rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), kterou jsem tedy již párkrát v přírodě viděl, ale vždy jen v počtu několika jedinců. Tady rostla úplně všude. No a pokud budete mít štěstí, můžete v NP spatři i 47 druhů savců – např. vlky, rysy, losy, jeleny, vydry, bobry nebo devět druhů netopýrů atd. Dále zde lze pozorovat 250 druhů ptáků, z nichž je 67 chráněných – např. čáp černý (Ciconia nigra), orel křiklavý (Aquila pomarina), orel mořský (Haliaeetus albicilla), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) nebo chřástal malý (Porzana parva). Z velkého množství obojživelníků bych jmenoval třeba vzácnou ropuchu zelenou (Pseudepidalea viridis) nebo celou řadu druhů ještěrek a užovek, mezi kterými je nejzajímavější užovka hladká (Coronella austriaca). Bohatě je zde také zastoupen hmyz, přes 3300 druhů, a pavouci, kterých zde žije 58 druhů.

Jelikož počasí nám opravdu nepřeje, vracíme se rychle na parkoviště k autu a v dnešní cestě pokračujeme do vyhlášeného lázeňského města Jurmala (Jūrmala), které navázalo na již dříve vzniklé lázně Ķemeri [těmeri]. Mimochodem již v roce 1911 jezdil přímý rychlík Ķemeri – Jurmala – Moskva. Míříme nejprve do městského informačního centra, kde nás již čeká paní průvodkyně Aleksandra Stramkale a také Kristaps Brūvers, Lotyš, kterého známe jen přes facebook (pracuje v ČR a teď je doma na dovolené) a který umí česky, což se může hodit, protože Halina dnes s námi není. Nejprve nás čeká slavnostní oběd v Baltic beach hotel přímo na pláži, z jehož terasy je nádherný pohled na moře a nekonečné písečné pláže. Škoda, že byla taková zima …

Název Jūrmala znamená v lotyštině „mořské pobřeží“ (jūra = moře + mala = břeh) a pod tímto názvem se označuje šestnáct spojených obcí (od západu k východu) – Ķemeri [těmeri], Jaunķemeri [jauntěmeri], Sloka [sluoka], Kauguri, Vaivari, Asari, Valteri, Melluži, Pumpuri, Jaundubulti, Dubulti, Majori [majuori], Dzintari, Bulduri, Lielupe a Priedaine, ležících mezi Rižským zálivem a řekou Lielupe. Město Jūrmala tak má 32,8 km na délku a 3 km na šířku, žije v něm okolo 56 000 obyvatel. Původní rybářské osady začaly na přelomu 18. a 19. století nabízet ubytování pro novou vlnu „lázeňských hostí“ a jako vůbec první bylo zahájeno veřejné koupání v Dubulti v roce 1785, postupně se přidávala další místa. Doprava hostů z Rigy byla organizována zprvu koňskými povozy, jejich počet se však zvýšil po otevření lodní dopravy v roce 1833 z Rigy po řece Lielupe do dnešní Jurmaly a dále do Jelgavy (slavný parník „Undina“ mohl naráz přepravit až 500 cestujících) a zejména pak po otevření železnice z Rigy v roce 1843 a nakonec po vybudování silnice v roce 1905. Po vzniku první Lotyšské republiky došlo v roce 1920 k již zmíněnému spojení všech lázeňských osad do jednoho města pod názvem Rižské Pobřeží (Rīgas Jūrmala), pro které byl 11. listopadu 1959 schválen současný název jen Jūrmala. V době sovětské okupace byla jedněmi z nejpopulárnějších lázní v SSSR, kde se ve 105 lázeňských domech rekreovalo ročně 300 000 lidí (Jurmala tak zaujímala 3. místo v SSSR po Soči a Jaltě). Dá se ale konstatovat, že svoji někdejší oblibu si v posledních letech opět získává. Město je z Rigy dostupné předměstskou železnicí vedenou podél pobřeží, na které je na území města zřízeno 14 stanic a zastávek (jejich názvy se shodují s názvem některé z uvedených původních obcí, jméno stanice Jūrmala není ani v jednom případě použito).

Jurmala se také může pochlubit unikátně dochovanou lázeňskou architekturou a řadou původních dřevěných domů, které byly postaveny od poloviny 19. století do 20. let 20. století. V lázních se dochovalo na 4000 domů, z nichž 408 postavených ve stylu klasicismu, secese, národního romantismu a funkcionalismu je zapsáno na seznamu historických památek Lotyšska. My jsme navštívili na Dzintaru prospekts 52 romantickou Morbergsovu vilu (Morberga villa), kterou si nechal v pseudogotickém slohu postavit v roce 1883 stavební magnát, architekt a mecenáš Kristaps Morbergs (1844 – 1928). Stavba je ze dřeva a po rozšíření v roce 1914 byla pokryta plechovými pláty, takže získala svou současnou podobu. V závěti odkázal majitel vilu Lotyšské univerzitě, které patří dodnes. V letech 2007–08 byla vila restaurována a hlavní budova byla zpřístupněna jako muzeum letní chaty na přelomu 19. a 20. století, v přistavěné části je studentský hostel. Vilu obklopuje botanická zahrada s exotickými a vzácnými stromy.

Prohlídku Jurmaly zakončujeme v moderním Jurmalském městském muzeu (Jūrmalas pilsētas muzejs) na ulici Tirgoņu iela, kde je mimo standardní expozici věnované archeologii a období mořeplavců dokumentována především historie lázeňství v Ķemeri [těmeri] a pozdější Jūrmaly. V roce 2012 pak byla v muzeu otevřena stálá moderní expozice „Móda lázní“, dokumentující oděvní módu, plavky, časopisy atd. na přelomu 19. a 20. století. Než jsme odjeli zpět do Rigy, dali jsme si ještě na pěší zóně vyhlášené ulice Jomas (Jomas iela) kávu a na chvíli sledovali lidové slavnosti, předznamenávající zítřejší Svatojánský svátek (Jāņu svinēšana), jedinečné a nenapodobitelné lotyšské Līgo. Ale to je již téma pro zítřejší den.