Cesty a památky

27. června 2014

Poslední den v Lotyšsku jsme věnovali prohlídce města Daugavpils a jeho blízkému okolí. Daugavpils leží asi 200 kilometrů od Rigy a je centrem východního Lotyšska a současně i druhým největším městem v zemi. Rozkládá se po obou březích řeky, která mu dala jméno. Pils totiž lotyšsky znamená hrad a jeho název tak lze přeložit jako \"Daugavský hrad\". Založili ho němečtí rytíři koncem 13. století jako Dünaburg a v jeho držení se pak střídali Livonci, Litevci, Poláci, Švédové a nakonec Rusové. Ty odsud vytlačila až v roce 1919 polská vojska během tak zvané Polsko-bolševické války, po níž se stal Daugavpils v roce 1920 součástí první Lotyšské republiky.

Kde jinde začít s prohlídkou Daugavpilsu než na tak zvané chrámové hoře se svatostánky čtyř konfesí. Nejstarší z nich je evangelický kostel Martina Luthera z roku 1893. O ulici vedle svítí bílou barvou mladší dvouvěžový katolický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Ten je trojlodní bazilikou v novobarokním stylu, dokončenou v roce 1905 podle plánů architekta Wilhelma Neumanna. Grandiózně pojatý interiér měří na délku 42 metry. Ve stejném roce byl vysvěcen i pravoslavný chrám svatých Borise a Gleba. V architektonickém stylu, typickém pro sakrální stavby Ruského impéria, ho postavili podle návrhu Michaila Prozorova. Stavba, financovaná posádkou místní pevnosti, trvala pouhý jeden rok a dnes je největším pravoslavným chrámem v Lotyšsku. Nejmladší je drobná modlitebna Narození Přesvaté bohorodičky a sv. Mikuláše z roku 1928, která patří pravoslavné církvi starého obřadu, tak zvaným starověrcům. Z období, kdy Daugavpils patřil k Ruské říši, pochází ohromný komplex vojenské pevnosti (rozloha 150 ha) která je poslední bastionovou pevností svého typu, postavenou v Evropě. Její vznik si vynutila ochrana západních hranic impéria před hrozícím napoleonským nebezpečím. S realizací podle plánů saského vojenského inženýra Igora Heckela bylo započato v roce 1810, ale již za 80 let byla jako zastaralá změněna na kasárna. Armáda ji opustila až v 90. letech 20. století a tak proto je jedinou takovou pevností ve východní Evropě, která se zachovala bez větších změn. Nyní probíhají náročné rekonstrukce a obnoven byl třeba komplex Mikulášské brány, pojmenované na počest ruského imperátora Mikuláše I. Ta je jednou z celkem čtyř bran, které vedou do pevnosti a po celou dobu její existence sloužila jako hlavní a ceremoniální vstup, kudy vjížděly důležité návštěvy. Opravy se ale již dočkala i rozlehlá budova dělostřelecké zbrojnice z 30. let 19. století. Dnes slouží jako centrum současného umění, kultury a vzdělávání. A je také jediným místem ve východní Evropě, kde jsou k vidění originály děl malíře a zakladatele abstraktního expresionismu, Marka Rothka, jehož jméno nese. Mark Rotko se tak symbolicky vrátil po 110 letech do Daugavpilsu, kde se v roce 1903 narodil v židovské rodině jako Marcus Rothkowitz. Většinu svého života prožil ale ve Spojených státech, kde také vznikla všechna jeho slavná díla. Jako průřez jeho tvorbou v centru prezentují šest originálů obrazů - jednu realistickou malbu, dvě surrealistické kompozice, multiformní malbu i práci z klasického období. Celá expozice v uměleckém centru se drží Rothkovy zásady, že hlavní pro kvalitu obrazu je nikoliv jeho provedení, ale téma. Že umělec má mít ve své tvorbě naprostou svobodu a má usilovat o to, aby divák vnímal svět nikoliv svým, nýbrž jeho pohledem. 

Ve zbytku času se ještě vydáme do blízkého okolí Daugavpilsu, které také nabízí spoustu pozoruhodností. Například zámek v Kráslavě. Ten si nechal v roce 1765 postavit kníže Ludvík Konstantin Plater, velvyslanec polsko-litevského soustátí v Rusku. Autorem této monumentální barokní budovy je architekt Antonio Parako z italských Benátek. Ten také načrtl koncepci zámeckého parku s drobnými stavbami a vyhlídkami na městečko dole v údolí. To leží na největší Lotyšské řece Daugavě, kde se za dob Sovětského svazu plánovala výstavba hydroelektrárny s přehradou, která by zatopila celé okolí. Naštěstí k tomu nestihlo dojít, protože tím by zanikl jeden z nádherných koutů této části Latgalska, jehož centrem je rázovitá vesnička Slutišku. Ta se rozkládá na svazích starověkého hradiště, odkud pocházejí nálezy datované až do roku 1500 let před Kristem. Původně se jednalo o velkou vesnici, kde bylo na 90 domů, ale nejistota se stavbou přehrady mnohé obyvatele vyhnala v 80. letech minulého století do města. Dnes zde naleznete už jen posledních 8 chalup a v jedné z nich etnografické muzeum. V domě starém přes 150 let, který patřil rodině Jarmalajevych. Ti byli členy uzavřené náboženské skupiny pravoslavných starověrců, takže s okolím udržovali pouze minimální kontakty. Věnovali se zemědělství a práci v lese. V tomto domě žilo celkem deset členů jejich rodiny a dochované předměty denní potřeby umožňují nahlédnout do jejich běžného života. K zajímavostem domu patří modré nátěry ostění oken a dveří, protože dávní obyvatelé věřili tomu, že je ochrání proti zlým duchům a čarodějnicím. Nakonec jsme se ještě zastavili v Agloně s jejím vyhlášeným chlebovým muzeem. Instruktoři zde připravují celou řadu vzdělávacích programů a vorkšopů, během kterých se každý může naučit, jak si upéct ten nejlepší domácí chléb. S Aglonou jsme se rozloučili v nedaleké barokní bazilice Nanebevzetí panny Marie, kterou na místě staršího kostela vystavěli v letech 1768-89 na objednávku šlechtické rodiny Chostovických dominikáni, povolaní z Vilniusu. Po připojení této části Lotyšska k pravoslavnému Ruskému impériu naráželi dominikáni na problémy a v roce 1863 vláda řád zakázala. Až po vyhlášení nezávislosti Lotyšska v roce 1920 byl v chrámu vysvěcen první lotyšský biskup. V roce 1980 pak získal kostel titul bazilika minor a 9. září 1993 ho navštívil papež Jan Pavel II., který zde odsloužil mši pro 380 000 věřících.