Cesty a památky

Již skoro za soumraku jsme přijeli do Džeraše, kde je asi jen jeden jediný hotel s názvem „Hadriánova brána“, přímo naproti vstupu do antických vykopávek. Cena za ubytování se nám ale zdála dost vysoká, takže jsme chvíli jezdili po okolí, ale jinou možnost ubytování jsme stejně nenašli. Co nám tedy zbylo jiného, než se pokorně vrátit a ubytovat se tam. Původní cenu jsme přeci jen nakonec trochu usmlouvali (8 JOD/os/noc), čemuž jsme se dost divili, protože hotel nemá široko daleko konkurenci. Musím ale objektivně zhodnotit, že ubytování tady bylo sice nejdražší, ale i nejlepší, jaké jsme dosud měli. Majitelem hotelu je Hassan z Jemenu a jediným hostem, kromě nás, zde byl jakýsi páprda z Kataru. Zmiňuji se o něm proto, že velmi dobře znal Českou republiku, kde byl na léčení v Teplicích a Jáchymově (asi to nebude žádný chudák). Naše příslušnost k Číki (arabsky Česko) velmi pozitivně ovlivnila náš pobyt v Džeraši, protože oba dva (Hassan i katarčan) k nám byli velmi milí, zvali nás ke svému stolu, něčím nás stále hostili a také nás pozvali na pravou jordánskou kávu s kardamonem. Na oplátku jsme jim dali ochutnat pravou českou Jihlavanku. Ze slušnosti ji vypili, ale ani trochu nepochválili (asi neviděli reklamu). No jiný kraj, jiný mrav. Na druhou stranu – káva s kardamonem byla silná a opojné chuti, neumím si ale představit vypít ji obvyklý „kafáč“, který spořádám každé ráno.

Druhý den ráno jsme se zase jednou pořádně vyspali, počasí ale stále není nic moc. Nad okolím visí mraky a tak si říkáme, že snad nebude pršet. Naštěstí již nepršelo a během dopoledne se počasí zase vrátilo ke svému standardu – tedy slunečno. Potvrdilo se nám, že i tady platí „jedenáctá rozhodne“ – včera k dešti, dneska ke slunci. Po snídani s Hassanem jdeme na prohlídku velkolepých pozůstatků antické Džeraše, které se táhnou v délce několika set metrů od našeho hotelu. Odborníci jim přezdívají „Pompeje Východu“ ale to jen s ohledem na rozsáhlost areálu a skvělou zachovanost. Žádná sopka toto město v minulosti nezničila. Významu místa odpovídá i poměrně vysoké vstupné (8 JOD), ale za ty peníze je zde opravdu co k vidění. Při našich cestách už jsme viděli různé antické památky, ale Jeraš byla zatím to nejlepší (jasně, nebyli jsme zatím všude a netvrdím, že ji nic nepřekoná), dokonalou ukázkou řeckého a pozdějšího římského provinčního města na Blízkém východě, a zároveň nejlépe dochovaným městem z konfederace Decapolis.

Jeraš stojí v místech, která byla lidmi osídlena již v období neolitu, jejichž úrodná krajina se stala domovem mnoha pozdějších civilizací. Vrcholný rozkvět prožívala Jeraš od roku 333 př. n. l. do počátku 3. století. Poté došlo k jeho úpadku následkem nejprve křesťanských, později muslimských, invazí a zemětřesení v roce 747. Přestože výkopové práce započaly již ve dvacátých letech 20. století, předpokládá se, že zatím bylo odkryto pouhých 10 % rozlohy původního města. Do areálu vykopávek se dnes vstupuje vítězným obloukem (zvaným též Hadriánova brána), který byl postaven v roce 129 př. n. l. u příležitosti návštěvy císaře Hadriána. Za bránou se rozkládá rozlehlý hyppodrom (244×50 metrů) ze 3. stol n. l., který mohl pojmout až 15 000 diváků. Za hyppodromem je Jižní brána (130 n. l), chránící kdysi vstup do vlastního města. Hned za bránou je dvojitý (Horní a Dolní) Diův chrám(vystavěný okolo roku 162 n. l.) a jedinečné náměstí Oválné fórum, které bylo vybudováno v 1. století za císaře Trajána, ve své době hlavní náměstí Džeraše. Fórum je 90 metrů dlouhé a jeho hranice dodnes ohraničuje 56 sloupů v jónském stylu. Z náměstí se směrem na sever táhne 800 metrů dlouhá ulice Cardo Maximo, která musela být v 1. století n. l. výstavní promenádou, což dokazuje 500 sloupů, které se dodnes tyčí po jejích stranách. Na dláždění ulice jsou ještě dnes patrné koleje od povozů, které tudy před mnoha staletími projížděly. V letech 81 až 96 n. l. bylo postaveno jižní divadlo pro 5000 diváků. Z jeho horního ochozu je nádherný výhled na celé město. Největší stavbou je Artemidin chrám z let 150 až 170 n. l. přímo ve středu města. Chrám byl ve 12. století přestavěn Araby na pevnost, takže se dochoval pouze částečně. Ke chrámu vede velké schodiště z Cardo Maximo propylájemi z roku 150 n. l. Vedle propylájí je nymfeum (fontána) z roku 191 n. l., které se svými vodními kaskádami nejen zkrášlovalo Cardo Maximo, ale především osvěžovalo horký vzduch na ulici. V areálu města se také dochovaly zbytky několika byzantských kostelů z 5. a 6. století. Město je dodnes obehnáno částečně zachovalými městskými hradbami z byzantské doby (4. století), dochovalo se 4,5 km hradby vysoké 2,5 – 3 metry se zbytky 24 věží.

Na prohlídce jsme strávili přes 4 hodiny a méně času si nemá cenu rezervovat. To by byl jen „úprk po šutrech“ a zážitek veškerý žádný. Hned za Hadriánovou bránou jsme byli svědky pochodu gladiátorů a jízd starých římských vozíků, jak se připravovalo vystoupení v sousedním, skvěle zachovaném hyppodromu. Vstup na představení se ale platil zvlášť a byť nás na něj lákal obzvlášť krásný gladiátor, dalších 10 JOD jsme litovali zaplatit. Opravdu jedinečný zážitek byl z prohlídky Oválného náměstí (fóra), které je jediné tohoto tvaru v antickém světě, a procházce po 800 metrů dlouhé kolonádě Cadro Maximus. Když jsme se dostatečně pokochali antikou, poslali jsme pohledy (známka do ČR za 0,5 JOD) známým a ještě jednou poseděli s Hassanem na hotelu u nezapomenutelně voňavé kávy s kardamonem.

Džeraš je po Petře druhou nejnavštěvovanější památkou Jordánska. Může se pochlubit bohatým kulturním dědictvím z doby neolitické, řecké, římské, byzantské a umajjovské. Památky na tyto doby si lze prohlédnout v muzeu, které je v areálu vykopávek. Jedinečný prostor jižního divadla každý rok v červenci hostí festival kultury a umění, který rovněž přitahuje tisíce diváků.