Cesty a památky

Oficiální název státu v originálu: O‘zbekiston Respublikasi
Oficiální název státu v češtině: Uzbekistánská republika
Státní zřízení: nezávislá demokratická republika od 8. 12. 1992
Hlava státu a výkonné moci je přímo volený prezident (tč.Islam Abduganijevič Karimov)
Zákonodárný orgán: parlament Olij Madžlis, který se skládá ze Senátu a Zákonodárné komory
Rozloha (pořadí na světě): 447 400 km² (57.)
Administrativní členění: 12 oblastí (Andižanská, Bucharská, Džizacká, Ferganská, Chorézmská, Kaškadarjinská, Navojská, Namanganská, Samarkandská, Surchardarjinská, Syrdarjinská, Taškentská), 1 autonomní republika (Karakalpakstán) a hlavní město (Taškent)
Hranice: Uzbekistán sousedí s Afghánistánem na jihu a se státy Společenství nezávislých států (SNS), tj. s Turkmenistánem na západě, Kazachstánem na severu, Kyrgyzstánem a Tádžikistánem na východě; celková délka hranic je 6221 km
Počet obyvatel v roce 2012 (pořadí na světě): 29 900 000 (44.)
Průměrná hustota zalidnění: 66 obyvatel na km²
Složení obyvatel: Uzbekové 80 %, Rusové (5,5 %), Tádžikové (5 %), Kazaši (3 %), Karakalpakové (2,5 %), Tataři (1,5 %) a další.
Hlavní město a počet obyvatel: Taškent, 2 220 700 obyvatel
Úřední jazyk: uzbečtina
Náboženství: islám 88 % (převážně sunité), 10 % pravoslavní křesťané, 2 % ostatní
Nejvyšší bod: hora Beštor (4643 m n. m.) na východě republiky
Nejnižší bod: proláklina Sarykamyš Kuli na západě republiky (12 metrů pod mořem)
Měna: Uzbecký sum (USZ), v době naší návštěvy byl oficiální (bankovní) kurz 100 UZS = 1 CZK
Čas oproti ČR: + 5 hodin, v období letního času + 4 hodiny

Přírodní zdroje: Uzbekistán je čtvrtý největší producent a druhý největší vývozce bavlny a sedmý producent zlata na světě. Je také významný producent zemního plynu, uhlí, měďi, oleje, stříbra, a uranu.

Historie Uzbekistánu má své kořeny v antice. Její první počátky jsou spjaty s mohutnou Staroperskou říší. Oblasti pod názvem Sogdiana a Baktrie na území dnešního Uzbekistánu byly součástí Perské říše. V roce 329 př. n. l. Sogdianu a Baktrii dobyla armáda Alexandra Velikého a později se staly součástí říše Seleukovců. Na konci 2. století př. n. l. se Baktrie odtrhla od říše Seleukovců a byla rozdrobena na městské státy.

V 6. století n. l. vznikl na území mezi Amudarjou a Syrdarjou turkinský kaganát. Na začátku 8. století vpadla do regionu arabská armáda, v letech 706 – 715 proběhla islamizace území a připojení k Arabskému kalifátu. V roce 751 došlo ke krvavé bitvě mezi arabskou a čínskou armádou, kdy byli Číňané poraženi velké množství jich bylo zajato. Někteří čínští vězni znali tajemství v té době pro Evropu neznámé výroby papíru. V důsledku toho byla v Samarkandu brzy připravena a úspěšně zahájena výroba tohoto důležitého produktu.

V letech 900 – 1005 bylo území mezi Amudarjou a Syrdarjou ovládnuto perskými Sámánovci.

V 10. – 13. století byl region rozdělen mezi turkinské Karachánovce, Ghaznovce, Seldžuky a Chorezemce.

V letech 1219–1220 zaútočily na Střední Asii hordy Čingischána. V důsledku toho došlo k masovému zotročování, rabování a vraždění místních obyvatel. Buchara a další města byla připojena k údělu pod názvem Čagatajská říše.

Název Uzbekistán je odvozen od jména turkinského chána O‘z Bega (Uzbega), který vládl na území mezi Amudarjou a Syrdarjou v desátých až třicátých letech 14. století. Od této doby se zemi začalo dařit, a to hlavně díky obchodu a řemeslům. Hlavním centrem celého regionu se stal Samarkand.

Nejslavnějším státníkem v historii středověkého Uzbekistánu byl Amir Timur, v Evropě známý pod jménem Tamerlán nebo Timur Lenk. Amir Timur se narodil v roce 1336 ve městě Keš (dnešní Šachrisabz v Kaškadarjinské oblasti Uzbekistánu). Říše velkého Amira Timura zahrnovala na vrcholu slávy území nejenom dnešního Uzbekistánu, ale také Afghánistánu, Turkmenistánu a Íránu. V roce 1395 v bitvě na severokavkazské řece Těrek přemohla armáda Amira Timura armádu mongolského chána Tochtamyše, který byl vládcem obrovské Zlaté hordy. Kromě toho středoasijští bojovníci pod vedením Amira Timura porazili armádu egyptských mameluků a v roce 1402 zaútočili na maloasijskou část Osmanské říše, kde v bitvě u Angory zvítězili nad vojskem sultána Bajezida I. Tato událost odvrátila na půlstoletí pád Cařihradu a dočasně zastavila expanzi říše do východní a střední Evropy. Amir Timur zemřel v roce 1405.

V období 15. – 17. století vládla na území mezi Amudarjou a Syrdarjou říše Šajbánovců, od 17. století bylo území pod vládou chivského a bucharského chanátu.

V 60. – 80. letech 19. století byl v důsledku expanze carského Ruska Taškent a Kokandský chanát připojen k Turkestánské gubernii, Buchara a Chiva se staly protektorátem. Navzdory tomu odpor proti carské nadvládě neuhasl.

V roce 1918 se stal Uzbekistán součástí bolševického Ruska – byla ustavena Turkestánská autonomní sovětská socialistická republika, v následujících letech byly zřízeny Bucharská a Chorezemská lidová sovětská republika.

V roce 1924 byla vyhlášena Uzbecká SSR, která byla začleněna do SSSR jako jedna ze svazových republik.

V roce 1991, v období rozpadu SSSR, vyhlásil Uzbekistán nezávislost. 1.září je Dnem nezávislosti republiky.

Po 11. září 2001 se Uzbekistán přidal na stranu spojenců, bojujících proti Talibánu.