Cesty a památky

Kolínsko » Kounice

Kounice

První písemná zmínka o Kounicích (tehdy Konicích) je z roku 1257, kdy byly v majetku Zachaře z Konic. Ten byl svědkem na darovací listině královny Markétay Babenberské, první manželky Přemysla Otakara II. pro břevnovský klášter. Do roku 1297 se objevují Přebor a Nachval z Konic, po nich v roce 1337 bratři Zachař a Ješek z Konic. V letech 1354-58 se uvádějí jako držitelé patromátního práva k zdejšímu kostelu současně Jan, Jiří a Zdeněk z Konic, z nichž každý tehdy vlastnil v obci jeden dvůr. Mimo to prameny z doby před rokem 1381 zmiňují ještě majetkový podíl Ješka Rotla, měšťana Starého Města pražského. Roku 1425 byl vlastníkem některé části vsi Petr z Konic, který se zúčastnil husitského povstání. V této době byli také z Kounic vyhnáni kněží a vznikla zde fara podobojí. Majetkově rozdělené zůstaly Kounice ještě v 1. polovině 16. století, kdy část vsi držel Zdeněk Kačice z Kounic, jako dědictví po svém otci Janu Kačicovi z Vrátkova. Další díl patřil Haškovi Vrábskému z Vrábí a po něm od roku 1531 Janu Vosterskému Kaplířovi ze Sulevic, jeden poplužní dvůr a k němu několik usedlostí patřilo Vilémovi Blanickému z Blanice (pohřben je v kostele sv. Jana Křtitele ve Skramníkách), jedna poddanská usedlost Janu Vrábskému z Vrábí a dvě usedlosti s krčmou Janu Měkýšovi z Ostrova. Všechny tyto části vykoupil a spojil do jednoho celku před rokem 1541 Jiří Vachtl z Pantenova se svou ženou Annou z Toušeně, což ztvrzuje zápis v zemských deskách z roku 1554. Ti také v obci zakládají první tvrz, která se stala centrem nově vznikajícího kounického panství. Od jejich synů Zdeňka a Jáchyma Vachtlů z Pantenova koupil panství v roce 1590 Prokop Dvorecký z Olbramovic, který ho v roce 1599 směnil za Želiv s Rudolfem Trčkou z Lípy. V období trčkovské vlády byl územní rozsah panství rozšířen o Černíky, Vykáň, Kozovazy a dalších šest vesnic, patřících původně komornímu panství císaře Rudolfa II. v Přerově nad Labem. V roce 1634 bylo trčkovské panství zkonfiskováno a dědičně darováno knížeti Ferdinandovi III. Ten ho však v roce 1644 daroval hraběti Albrechtu Gastonovi Spinolovi z Bruay, od roku 1667 panství vlastnila hrabata ze Suys a od roku 1693 rod Morzinů. V roce 1760 získala panství Marie Terezie Savojská a Lichtenštejnům pak Kounice patřily až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848. Zámek a hospodářské úřady velkostatku však Lichtenštejnové užívaly až do roku 1924.

Po roce 1848 požádaly Kounice o povýšení na městečko, čemuž bylo vyhověno až 6. října 1871, městys však tehdy neobdržel znak ani prapor. Ve druhé polovině 20. století byly Kounice zařazeny mezi neměstské obce, ale 10. října 2006 byl statut městyse Kounicím vrácen. V letech 1850 - 1960 náležely Kounice do okresu Český Brod, v roce 1960 byly přiřazeny do okresu Nymburk. V letech 2003-20 bylo pověřeným obecním úřadem k výkonu státní správy město Český Brod (okres Kolín), od 1. 1. 2021 je to město Lysá nad Labem (okres Nymburk).

Osobnosti

Jan Mezdřický (* 22. 3. 1761 Kounice - † 6. 3. 1832 Praha) - řezbář, autor řady prací převážně církevního charakteru, např. křtitelnice, zpovědnice, rámy k obrazům na oltářích a podobně.

Josef Ondřej Novotný (* 3. 4. 1778 Kounice - † 13. 3. 1856 Brno) - violoncellista, od roku 1820 pedagog městského divadla v Brně a autor moravských umělých písní, českých pastorel, kantát, tanečních a chrámových skladeb.

Kamil Viktorin (* 7. 12. 1843 Kounice - † 26. 11. 1904 Říčany) - učitel působící na Českobrodsku, zakladatel a sbormistr zpěváckého spolku Jablonský a sladatel české chrámové hudby.

František Balej (* 29. 9. 1873 Kounice - † 4. 11. 1918 Praha) - spisovatel a umělecký překladatel, autor beletristických črt se sociální tematikou, úvah a národně uvědomělých fejetonů.

Karel Havlík (* 23. 2. 1916 Kounice - † 9. 7. 1998 Praha) - československý diplomat (velvyslanec v Belgii), úředník Nejvyššího účetního a kontrolního úřadu a politický pracovník.

Tereza z Davle (* 23. 7. 1975 Hořice) - umělecká fotografka žijící v Kounicích, fotografuje profesionálně portréty a akty, zpravidla černobíle, na klasický film.

Původ názvu

Kounice se původně jmenovaly Konice a původ jejich názvu není spolehlivě vysvětlený. Pravděpodobně je odvozeno od osobního jména Kúna (domácká podoba německého jména Kunrat - Konrad), tedy ves lidí Kúnových, nazývaných Kúnici - od toho Kúnice - Konice - Kounice.

Znak a vlajka obce

Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 30. listopadu 2007 usnesením č. 28 schválen znak a prapor obce. Autorem návrhu znaku i vlajky je Stanislav Kasík z heraldické kanceláře Dauphin, který vycházel ze staršího návrhu Josefa Beneše z roku 1973. Znak tvoří modro-červený štít, který má v pravé půli stříbrnou orlici s červeným jazykem, zlatou zbrojí a perizoniem (pružinovou páskou) zakončeným jetelovým trojlístkem, v levé půli vyrůstají tři zlaté odkloněné klasy ječmene a list. Vlajku tvoří dva svislé pruhy, modrý a červený se stejnými heraldickými figurami jako na znaku. Modrá polovina štítu i vlajky s orlicí je inspirována erbem Prokopa Dvořeckého z Olbramovic, klasy ječmene v červené polovině symbolizují zdejší tradiční výrobu sladu.

Administrativní údaje

Kounice jsou dnes samostatným městysem, jehož součástí je dvůr Týnice na místě zaniklé vsi. Katastrální výměra činí 11,28 km² a žije zde 1 474 stálých obyvatel (1. ledna 2020).