Cesty a památky
pověsti z Kounic
Kounice, Pověsti
Proč se říká "Mít u někoho vroubek"
Na počátku 17. století získal Jan Rudolf Trčka z Lípy kounický zámek, a protože často pobýval na cestách, zažil zdejší kraj panování jeho manželky Marie Magdalény z Lobkovic. Na rozdíl od Rudolfa, o němž se říkalo, že je velký lidumil, měla jeho žena Magdaléna vřelý vztah pouze k rodinnému majetku, který pomáhala s vášní přímo loveckou rozmnožovat, a to zejména na úkor vlastních poddaných. Ti ji za to měli tak rádi, že jí z vděčnosti přezdívali Zlá Manda. Byl-li Rudolf přítomen, nevedlo se poddaným na žádném z jeho panství zle, ale jen vytáhl paty za císařskou službou, už zapráskal nad hlavami sedláků pomyslný karabáč jeho ženy.
Jednoho dne musel pan Rudolf odcestovat do Vídně za císařem Ferdinandem II. na delší dobu a uložil své ženě Magdaléně, aby během jeho nepřítomnosti bedlivě dbala na rodové hospodářství. A Zlá Manda nelenila. Jakmile její muž zmizel za lesy, vyhlásila nové daně, odvody a dávky. A milí venkované se skřípajícími zuby platili, platili a platili. A kdo platit nemohl, robotoval na panském navíc, a kdo nemohl ani to, skončil v kládě nebo na lavici pod lískovkou. A aby nikdo nezapomněl, co je své vrchnosti dlužen, přikázala Magdaléna svým úředníkům vydávat dlužní úpisy. Protože byla drtivá většina venkovanů negramotných, měly tyto úpisy podobu holí, kde byly vyryty vruby za každý dlužný den roboty. První den v měsíci je museli jít poddaní na zámek ukázat úředníkům, kteří jim často a rádi přidali na dřevo další vroubek. Sedláci sice tiše a nenápadně reptali, ale nebylo jim to nic platné. Vrchnost byla vrchnost a na její straně bylo i právo. Ale jak říká známé přísloví, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až vyschne i ta nejhlubší studně. Jednoho dne se v Kounicích nečekaně objevil zámecký pán, kterého císař na čas uvolnil ze služby. A náhodou byl zrovna vroubkatý den a na kounický zámek se scházeli dlužníci se svými zubatými holemi. Někteří jich prý měli tolik, že je museli dokonce vézt i na vozech.
Trčka se tomuto sběhu lidu s holemi velice podivil a ptal se po příčině. Když od poddaných zvěděl pravdu o hospodaření své ženy, velice se na ni rozzlobil a přikázal sedlákům všechny dlužné hole složit na nádvoří. Sám pak tu velkou hromadu dřeva zapálil. A tak shořely vroubkaté hole a s nimi i dluhy, za což mu jeho lid až do smrti blahořečil. Po Zlé Mandě Trčkovské ale zbylo rčení „mít u někoho vroubek", které se i bez zářezů používá dodnes.
Mapa
Poloha
Martin Drahovzal, Báje a legendy Kolínska a Kouřimska, Decibel Production s.r.o 2004
GPS: 50°6'28.360"N, 14°51'19.940"E
