Cesty a památky
Historická sladovna v Kounicích
Česká republika (březen 2017, Časopis Na Cestu 04/2017)
Kounice jsou městysem, který leží jen 4 kilometry severně od Českého Brodu, od kterého jsou odděleny poměrně vysokým návrším Zálužník, dosahujícím výšky 285 metrů nad mořem. Možná právě i proto dosud unikají větší pozornosti turistů, když nejsou prakticky odnikud vidět, ukryté v dolíku. Ale to by se v nejbližší době mohlo změnit, protože kromě několika zajímavých památek nabízí Kounice návštěvu historické sladovny a pivovaru, kde se můžete seznámit s tradiční humnovou výrobou sladu.
Území dnešních Kounic bylo osídleno od pradávna, čehož je dokladem mimo mnoha archeologických nálezů z celého katastru městyse především opevněné hradiště Na Skále, které bylo trvale obýváno od konce neolitu v době jordanovské kultury (4200 př. n. l.) přes eneolit v období řivnáčské kultury (3000 př. n. l.) a dobu halštatskou (750 př. n. l.) až do raného středověku, kdy ostrožnu nad Kounickým potokem osídlili v 8. – 9. století Slované. První písemná zmínka o dnešní obci pochází z roku 1257, když se Kounice zmiňují v listině královny Markéty, manželky Přemysla Otakara II. Až do 16. století byly v majetku zemanských rodů pánů z Kounic, ale po roce 1555 je kupují Vachtlové z Pantenova, kteří nastartovali jejich značný rozvoj. K rozšíření samostatného panství došlo zejména za Trčků z Lípy na přelomu 16. a 17. století a dobře se jim dařilo i za dalších majitelů, Morzinů o 100 let později. V roce 1760 připojila Kounice kněžna Marie Terezie Savojská k panství Kostelec nad Černými lesy, jehož součástí zůstaly do roku 1848. Potom se osamostatnily a v roce 1871 byly povýšeny na městečko (městys).
Spiklenci na zámku
Renesanční tvrz vznikla v Kounicích v první polovině 16. století za pánů z Pantenova a do zemských desk byla zapsána v roce 1554. K její přestavbě na čtyřkřídlý zámek došlo poměrně záhy, když nechal tvrz po roce 1600 přestavět pro svou manželku Marii Magdalenu z Lobkovic nový majitel Jan Rudolf Trčka z Lípy. Na podzim roku 1631 se pak přímo na zámku konalo tajné jednání Albrechta z Valdštejna a nového majitele Adama Erdmana Trčky se saským vojevůdcem Arminem. Mohlo se klidně jednat o dějinný zlom, protože tato schůzka měla dát politickému vývoji střední Evropy zcela jiný směr. Byla totiž začátkem několikaleté vzpoury, která, jak všichni víme, skončila v roce 1634 zavražděním Albrechta z Valdštejna i jeho společníka Adama Erdmana Trčky v Chebu a konfiskací majetků odbojníků, tedy i trčkovských Kounic.
Bojovní mouřenínové zámek neuchránili
Po několika majetkových změnách v držení panství se v roce 1667 zámek dostal do majetku Arnošta Ferdinanda Leopolda de Suys, který pověřil pražského architekta Kryštofa Lehnera barokní přestavbou. Ta však nebyla dokončena, protože ji překazilo selské povstání v roce 1680, během kterého byli majitelé přinuceni k emigraci do Uher. Zadlužené panství v roce 1693 koupil hrabě Jan Rudolf Morzin a za vlády tohoto rodu byla přestavba areálu dokončena. V roce 1718 si pak Václav Morzin objednal u nejlepšího sochaře své doby, Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, sochy dvou mouřenínů v nadživotní velikosti, kteří měli svým bojovým postavením a netradičním vzezřením (kdo do té doby také viděl na české vesnici černocha) odrazovat u vstupní brány případné nenechavce. Za Lichtenštejnů pak zámek sloužil již jen jako sídlo správy panství, od roku 1848 jako sídlo správy kounického velkostatku. Za první pozemkové reformy ve 20. letech 20. století byl ale majetek Lichtenštejnům zabrán a zámek připadl obci, která zde v roce 1924 zřídila byty a školu. Postupně došlo během utilitárních úprav ke zboření věže (1963) a odstranění všech prvků barokní výzdoby (1970) a nakonec vlastní zámecká budova vyhořela (v noci z 12. na 13. března 1990). V současnosti, po provizorním zastřešení a znovuvybudování věže podle původních fotografií, je připravena rekonstrukce památky na její nové využití. Jen kdyby to netrvalo tak dlouho …
Kounicemi letem světem
Kromě zámku vám centrum Kounic nabídne i několik dalších památek, které si prohlédnete během slabé hodiny. Především je to kostel sv. Jakuba Většího, jehož empírová loď byla v letech 1834-36 přistavěna ke kamenné pozdně gotické věži původního svatostánku. Hned naproti kostelu jistě nepřehlédnete patrovou barokní faru z roku 1762 a po jižní straně náměstí památkově chráněný statek čp. 72, který vykazuje po poslední přestavbě v 19. století prvky zlidovělé pseudogotiky, ale v klenáku renesanční brány nese letopočet 1611. Východní stranu náměstí zabírá velká barokní budova zájezdního hostince z 18. století (dnes pracoviště Ústavu archeologické památkové péče Středních Čech) a kousek za ní při silnici stojí bývalý špitál z roku 1680, datovaný v nápisu pod kamenným znakem hraběcí rodiny de Suys v průčelním trojúhelníkovém štítu. Z drobných památek v blízkosti kostela stojí jednak barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 1. poloviny 18. století a blíže k zámecké zdi sloup se sochou Immaculaty (Panny Marie Neposkvrněné) z doby kolem roku 1678.
Historická sladovna a pivovar
Kde se ale určitě zdržíte, to je u zdejší sladovny s pivovarem, jejíž štít je nejhonosnější stavbou celého náměstí. Historie kounického pivovaru přitom sahá až do poloviny 16. století a je poměrně unikátní, že se dodnes dochovala původní výzdoba hospodářského provozu pivovaru, sladovny. Ta je výsledkem přestavby v roce 1779, což dokládá letopočet na jednom okenním ostění. Vlastní průčelí sladovny je pak zdobeno pilastry, chmelovými věnci i šiškami chmelu a ukončeno je štítem se sochou sv. Václava, který je patronem českých pivovarníků minimálně od dob Karla IV. V roce 1884 koupila pivovar, který měl v té době výstav piva okolo 3 až 5000 hl za rok, rodina Klusáčků, do té doby nájemců českobrodského pivovaru. Pod tlakem konkurence ale v roce 1900 ukončil František Klusáček výrobu piva a prozřetelně celý objekt upravil jako sladovnu s roční produkcí 1 500 tun sladu. Slad se tu vyráběl i po znárodnění provozu v roce 1948 a je tomu tak i v současnosti, když byla ukradená sladovna s bývalým pivovarem rodině Klusáčkových v rámci restitucí vrácena. Opravdovým unikátem je to, že v Kounicích je slad stále vyráběn humnovou technologií, což je tradiční původní způsob získávání toho nejkvalitnějšího sladu, vyráběný v přírodě blízkých podmínkách. Dnes sladovna tímto způsobem produkuje za rok okolo 2 300 tun ječného sladu plzeňského a mnichovského typu a v menší míře také sladu pšeničného.
Copak je to maltomobil
Humnová technologie výroby sladu probíhá na tak zvaných humnech, což jsou velké prostory ve spodních částech sladovny, kde je dosaženo optimální teploty pro klíčení ječmene, tedy cca 8 až 16 °C. Nejprve je potřeba ječmen tři dny máčet ve štocích, aby získal přibližně 45 % vody. Po máčení následuje tak zvané vymáčení, což znamená rozprostření mokrého ječmene do slabé, 10 až 15 centimetrů vysoké vrstvy na podlahu humen. A tady pokračuje proces klíčení, který trvá další čtyři až pět dnů. Od samého začátku je potřeba vznikající slad několikrát denně provzdušňovat a aby nedošlo k poškození prvních kořínků a klíčků, je potřeba první provzdušnění (tak zvanou „orbu“) provádět ručně dřevěnými oračkami nebo nástrojem zvaným wolgemuth. V dalších fázích klíčení se již může k obracení použít mechanizace, v Kounicích můžete při této činnosti vidět jednoúčelový elektrický vozík zvaný maltomobil. Když skončí proces klíčení, následuje sušení sladu na hvozdu, tak zvané hvozdění. Ve sladovně mají dvoulískový hvozd, kde na vrchní lísce probíhá pozvolné předsoušení a na dolní lísce vlastní dosušení při dotahovací teplotě 82 - 115 °C v závislosti na druhu sladu.
Obnovení tradice pivovaru
A když už mají v Kounicích vlastní slad nejvyšší kvality, který je mimochodem expedován do středních a malých pivovarů u nás a dále exportován pro potřeby několika pivovarů v USA, Německu, Španělsku a Rusku, tak současnému majiteli, panu Karlu Klusáčkovi, nedala spát myšlenka na obnovení tradice vaření piva. V roce 2011 proto se společníkem Janem Žižkou založili firmu Kounický pivovar a v srpnu roku 2012 již byla uvařena první várka Kounického ležáku, čímž došlo po 112 letech k obnovení tradice vaření piva v Kounicích. Dnes minipivovar produkuje několik druhů piv, především tradiční české ležáky (světlý 12 %, tmavý 14 %), polotmavý speciál Rauch (14 %), svrchně kvašený speciál IPA (15 %), svrchně kvašený speciál Ginger (12 %) s přídavkem čerstvého strouhaného zázvoru, svrchně kvašené single beer (15 %) a také tmavý svrchně kvašený speciál Porter (17 %). Veškerá produkce pivovaru, která představuje roční výstav cca 900 hektolitrů piva, se v podstatě stačí vytočit v pivovarské hospůdce v Kounicích, a tak její návštěva po exkursi ve sladovně, spojená s ochutnávkou tekutého chleba, bude určitě tím nejpříjemnějším zakončením návštěvy Kounic.
Na exkurzi se objednejte
Návštěva sladovny s nahlédnutím do provozu minipivovaru s ochutnávkou opravdu jedinečné pivní produkce je skutečně nečekaným zážitkem, na který je ale potřeba se dopředu objednat. Ohlášené návštěvy zde rádi přijmou a celou technologii výroby sladu i vaření piva jim ukáží. Uvidíte tak vymáčení sladu na humnech, jeho „orbu“, transport na sušení ve hvozdech i vlastní proces a funkci dvoulískového hvozdu. V přilehlém minipivovaru se bude zase moci podívat na to, jak se ze sladu a vody uvaří sladina, po svaření s chmelem (v Kounickém pivovaru používají mimo jiné speciální žatecký chmel pěstovaný u Polep na Litoměřicku) mladina a ta se následně buď čerpá do kvasné kádě na spilce pro výrobu ležáků nebo speciálních cilindrokónických tanků na svrchně kvašená piva. Při návštěvě ale nezapomeňte, že se jedná o skutečný nepřetržitý provoz, kterému je potřeba se přizpůsobit. Objednat se můžete na tel. čísle 321 695 274 nebo e-mailu exkurze@sladovnakounice.cz.
