Cesty a památky

Řekl jsem životu: Chtěl bych slyšet hovořit smrt. A život promluvil trochu hlasitěji a řekl: Teď ji slyšíš!

Známý spisovatel, malíř a básník Khalil Gibran (جبران خليل جبران [Chalíl Žubrán]) pocházel z Libanonu, ale většinu svého života prožil v USA. Narodil se 6. ledna 1883 v městečku Bšarré v Libanonu a zemřel 10. dubna 1931 v New Yorku.

Khalil Gibran se narodil do rodiny maronitských křesťanů a protože pocházel z velmi chudých poměrů, během prvních 12 let svého života stráveného v Libanonu se mu nedostalo žádného oficiálního vzdělání. Navštěvoval pouze místního kněze, který ho naučil číst a psát arabsky a seznámil ho s Biblí. Právě během tohoto období se začaly u Chalíla formovat myšlenky, které se později objevily v jeho dílech, např. v díle „Prorok“. V roce 1894 byl jeho otec krátce uvězněn za podvody a daňové úniky a osmanské úřady zkonfiskovaly celý rodinný majetek. Jelikož rodina takto ztratila domov a prostředky, rozhodla se Khalilova matka Kamilah po propuštění manžela z vazby následovat svého bratra a emigrovat za ním do USA. I s dětmi odcestovala 25. června 1895, otec Khalila se rozhodl v Libanonu zůstat.

Toho času byla byla v Bostonu druhá největší libanonská komunita a proto se Gibranovi usadili právě tam. Aby jeho matka uživila rodinu, začala pracovat jako podomní prodejce a v Bostnu také začal Khalil 30. září 1895 navštěvovat školu. Protože v Libanonu nenavštěvoval žádnou školu, byl v Americe zařazen do speciální třídy pro imigranty, kde byla rozšířená výuka angličtiny. Zde mu navrhl jeho učitel poangličtění jména na Kahlil, které by bylo pro Američany lépe akceptovatelné (dnes je proto známý především pod jménem Kahlil Gibran). V roce 1896 se Khalil seznámil s vydavatelem a již tehdy známým fotografem Fredem Hollandem Dayem, s kterým se sblížil natolik, že se z nich stali milenci. Jemu také stál často modelem – nejznámější jsou fotografie ztvárňující Khalila jako sv. Šebestiána a Ježíše, postavy těžce zkoušené v niterném náboženském přesvědčení a pevnosti vůle.

V roce 1898 se Khalil rozhodl vrátit do své rodné země a studovat arabskou literaturu a ve stejném roce se rozhodl Fred Holland Day použít některé jeho kresby na přebal knihy.

Když se v roce 1902 dozvěděl že jeho matce byla objevena rakovina a jeho sestra Sultana má tuberkulózu, vydal se okamžitě na cestu do Ameriky. Sultana zemřela 4. dubna 1902 ve věku 14 let, rok na to zemřel 12. března 1903 i jeho bratr Peter (Butros) a ačkoliv matka podstoupila operaci pro odstranění nádoru, také zemřela 28. června 1903.

Mezitím Fred Holland Day a Josephine Peabodyová připravovali Gibranovu debutovou výstavu, která byla otevřena 3.května 1904 a setkala se širokým ohlasem. Během výstavy se poznal s Mary Elizabeth Haskellovou, ředitelkou Bostonské dívčí školy, což mělo na jeho tvorbu zásadní vliv. Právě na její popud začal psát v anglickém jazyce, předtím psal pouze v arabštině, a jí se povedlo postupem času zcela změnit styl jeho práce; Mary byla v dospělém životě Gibrana nejvlivnější a nejdůležitější osobou.

Za vydání čtvero příběhů nazvané Odbojní duchové byl roku 1908 vyobcován z katolické církve. V roce 1909 odjel do Paříže na dvouroční studium výtvarného umění, kde ho silně ovlivnil tehdy populární umělecký směr symbolismus. Jelikož ale nebyl schopen akceptovat striktní pravidla výuky, rozhodl se školu opustit a vydat se s Ameenem Rihanim na cestu do Londýna. V červnu téhož roku se dozvěděl o smrti svého otce v Libanonu. Po krátkém období cestování v zahraničí se v roce 1910 vrátil do Ameriky, kde učinil Mary nabídku k sňatku, který viděl jako jedinou cestu ke zklidnění rozháraného života. Mary sice odmítla, ale tento fakt naštěstí nijak neohrozil jejich přátelský vztah, který trval ještě dlouho poté. Roku 1912 napsal v arabštině knihu Zlomená křídla, která je zčásti autobiografická, neboť pojednává o zklamání a nenaplněné lásce. Nadále také portrétuje, maluje a je politicky aktivní proti turecké okupaci v Libanonu. V roce 1918 vydal své první anglicky psané dílo Blázen, což ho velmi proslavilo a dostalo do společenské smetánky. Inspiraci pro své dílo nacházel především v Nietzchenovi, boží moudrosti a východních kulturách. V roce 1920 založil společně se svými přáteli literární spolek Svaz pera (Al-Rabitah Al-Qalamiyyah), což mělo velký vliv na usedlou arabskou literaturu a formu psaní nejen v Americe, ale na celém světě.

V roce 1928 propadl navzdory prohibici alkoholu, v důsledku čehož se zhroutilo Khalilovo zdraví a lékař zkonstatoval cirhózu jater. Ignoroval však nadále rady lékařů, namísto toho se dal na pití tvrdého alkoholu a ponořil se sám do sebe a své práce. V listopadu 1928 vydal své nejrozsáhlejší dílo Ježíš, syn člověka.

Gibran zemřel 10. dubna 1931 v newyorské nemocnici ve věku 48 let na rakovinu jater. Ještě před svou smrtí vyslovil přání, že chce být pohřben ve své rodné zemi, Libanonu. Toto přání mu bylo splněno roku 1932, kdy sestry Marry a Mariana Haskellovy koupily klášter Mar Sarkis ve městě Bšarré.

O přátelství (Khalil Gibran, z knihy Prorok)

A jeden mladík řekl, Promluv k nám o přátelství. A on odpověděl těmito slovy:
Váš přítel je zodpovězení vašich potřeb. Je vaším polem, které oséváte s láskou a sklízíte s díkůvzdáním. A je vaším stolem a vaším krbem. Neboť k němu přicházíte, máte-li hlad, a jeho vyhledáváte, toužíte-li po klidu. Když váš přítel vyjevuje svou mysl, neobáváte se „ne“ ve své mysli, ani nepotlačujete „ano“.
A když mlčí, vaše srdce nepřestává naslouchat jeho srdci; neboť v přátelství se beze slov rodí všechny myšlenky, všechny touhy, všechna očekávání, a jsou vzájemně sdíleny, s radostí, jež je nevyslovitelná.
Když se odloučíte od svého přítele, netruchlíte; neboť to, co na něm nejvíce milujete, se může jasněji projevit v jeho nepřítomnosti, stejně jako horolezec lépe vidí z roviny vzdálenou horu.
A nechť nemá přátelství žádný jiný smysl nežli prohlubování ducha. Neboť láska, jež hledá něco jiného než odhalení svého vlastního tajemství, není láskou, ale rozhozenou sítí: a chytí se do ní jen to, co nepřináší užitek.
A ponechte si pro svého přítele to nejlepší.
Pokud má poznat klesající vlny vašeho odlivu, nechť pozná i zaplavující příliv.
Je snad přítel jen k tomu, abyste ho vyhledávali, chcete-li ubíjet dlouhé hodiny? Vyhledejte ho vždy, když jsou to hodiny plné života. Neboť on má naplnit vaše potřeby, nikoliv vaši prázdnotu.
A ve sladkosti přátelství nechť je obsažen smích a vzájemné sdílení radosti. Neboť v rose maličkostí nachází srdce své ráno a je tím osvěženo.

Kniha Prorok je určena všem, kteří nejsou ochotni přijímat dogmata a zaběhlá klišé různých náboženských hnutí a skupin. Není to příběh s dějem a postavami, a přesto je to nesmírně dramatické a zároveň zklidňující čtení nutící k hlubokému zamyšlení. Každému z nás totiž jednou připluje jeho loď, na níž bude muset odplout, a v té chvíli se promítnou všechny stránky života, jeho radosti, strasti, touhy i obavy. To jsou témata Gibranovy knihy, o tom promlouvá Prorok k lidem, které opouští, ale zároveň slibuje, že se vrátí. A oni, přestože mají v očích slzy, jsou šťastni, protože jim otevřel oči a uši, zavedl je do výšin i do hlubin a ukázal jim pravý smysl života a smrti. Je to symbolický příběh, jehož slova přímo dopadají do srdcí hledajících, kteří chtějí vidět a naslouchat.