Cesty a památky

Historicky vzato jsou Drúzové (درزي [derzī]) jednou z mnoha sekt šíitského islámu. Většina muslimů se na ně ale dívá skrz prsty, pokládá je za heretiky a příslušnost ke svému náboženství jim upírá. Také Drúzové sami sebe nazývají jednoduše „al-Muwahhidún“, tedy „monoteisté“.

Dějiny Drúzů sahají do počátku 11. století, kdy v Egyptě vládl panovník šíitské fátimovské dynastie al-Hákim bi-amri-lláh. Ten proslul svým výstředním chováním a častými změnami nálad a rozkazů. Roku 1009 zničil Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě a zpřísnil četná omezení vztahující se na křesťany a židy, což se později stalo záminkou pro první křížovou výpravu do Svaté země (1095). Údajně si také sedm let nestříhal vlasy a nehty a jezdil jenom na oslu. Dnes je téměř jisté, že trpěl nějakou formou duševní nemoci.

V roce 1016 se Hákim v káhirských mešitách vyhlásil za vtělené božství. Hlavním šiřitelem této zvěsti se stal jeho pobočník Muhammad ad-Darází. Káhirští obyvatelé jeho kázání odmítli, proto uprchl do Libanonu, kde v roce 1019 na víru v Hákima obrátil jistou libanonskou komunitu, jíž pak propůjčil i své jméno. Mezitím si Hákim vybral za vezíra perského mystika Hamzu ibn Alí ibn Ahmada, jenž se pak stal hlavním architektem drúzské věrouky. Krátce nato, roku 1021, Hákim při vyjížďce v okolí Káhiry beze stopy zmizel. Soudí se, že byl úkladně zavražděn. Historka o tom, že Hákimovu vraždu zosnovala jeho sestra se svým milencem, soudcem obviněným z korupce, není věrohodná. Pravděpodobnější je, že byl zavražděn svými náboženskými odpůrci. Hákimovi přívrženci nicméně věří, že byl vzat do nejvyššího nebe a tam nadále žije v skrytosti. Na konci světa přijde spolu s Hamzou nastolit drúzskou světovládu.

Drúzská věrouka je silně ovlivněna novoplatónskou filosofií. Hákim je považován za čistou božskou podstatu, jež na sebe přijala jen zdánlivou lidskou podobou. Drúzové věří v několik božských inkarnací před Hákimem, ale už ne po něm – je totiž definitivním projevem božství. Vezír Hamza se prohlásil za vtělení tzv. univerzálního Rozumu, čímž si zabezpečil hned druhé místo po Hákimovi. Když se proti Hamzovi postavil sebevědomý Darází a začal falšovat jeho doktrínu, Hamza ho neváhal obvinit z odpadlictví, a dokonce ho nechal popravit. Darází je tak mezi Drúzy za heretika paradoxně považován dodnes.

Drúzské náboženství je esoterické; věřící se dělí na zasvěcence (uqqál), kteří tvoří jádro drúzského kléru, a nezasvěcené laiky (džuhhál). Zasvěcenci nosí černé šaty s bílou pokrývkou hlavy a střetávají se v drúzských modlitebnách – chalwách. Drúzové zásadně nikoho na svou víru neobracejí, konverze k drúzskému učení ostatně ani není možná. Ženy mezi Drúzy užívají rovnoprávné postavení, a ve srovnání s muži jsou dokonce považovány za vhodnější k zasvěcení. Místo pěti sloupů islámu Drúzové dodržují sedm povinností stanovených Hamzou ibn Alím: patří mezi ně pravdomluvnost, starostlivost o bratry, odmítnutí jiného náboženství, uznání Boží jedinosti a podrobení se Božím příkazům. Součástí drúzské věrouky je rovněž učení o převtělování.

Na celém světě žije celkem asi jeden milion Drúzů. Většina z nich obývá hornaté kraje na severu Izraele, na jihu Libanonu, v Sýrii a v Jordánsku. V Izraeli jich žije asi 80 tisíc, v Libanonu a Sýrii kolem 250 tisíc. Považují se za Araby. Zvláštní skupinu tvoří izraelští Drúzové. Žijí především v okolí Karmelu a v Galilei, asi 18 tisíc také na Golanských výšinách, které Izrael okupuje od roku 1967. Jako na jediné Araby (kromě beduínů) se na ně – na jejich vlastní žádost – vztahuje povinná vojenská služba v izraelské armádě.