Cesty a památky

Oficiální název státu v originálu: الجمهورية العربية السورية
Oficiální název státu v češtině: Syrská arabská republika
Státní zřízení: republika
Politický systém: socialistická lidová demokracie, vláda jediné Strany arabské socialistické obrody (BAAS).
Rozloha (pořadí): 185 180 km² (88.)
Počet obyvatel v roce 2005 (pořadí): 18 448 752 (55.)
Hlavní město a počet obyvatel: Damašek (v originálu دمشق Dimašk, hovorově aš-Šám) 4,5 milionu
Úřední jazyk: arabština
Další jazyka: kurdština, arménština, aramejština, čerkézšstina, francouzština a angličtina
Náboženství: islám 88 % (sunité, šiíté, drúzové), křesťanství 10 %, žídé a ostatní 2 %
Nejvyšší bod: Har Hermon (2814 m. n. m.)
Vodní plocha: 1 % rozlohy země
Měna: syrská libra (SYP)

Území současné Sýrie je jednou z nejstarších kulturních oblastí ve Středozemí, postupně ovládané akkadskou dynastií (2000 př. n. l.), Amorejci, Chetity, Asyřany, Baylónem, Peršany a Alexandrem Velikým. V roce 64 př. n. l. se stává tato oblast součástí Římského impéria jako provincie a po rozdělení Římské říše v roce 395 připadla Východořímské říši, která měla sídlo v Konstantinopoli. Byzanc vládla nad tímto územím do roku 634, kdy ji dobyli muslimští Arabové a většina zde usedlých obyvatel následně konvertovala k islámu. Z Damašku se stalo hlavní centrum politického, kulturního a obchodního dění v celém islámském světě.

V 11. století vpadli do tohoto území Turci a dobyli ho, ve 12. století se stalo místem bojů křižáckých výprav s muslimy. Křižáci zabrali skoro celou oblast Sýrie a vytvořili zde křižácké státy, než je kurdský vojevůdce Saláhuddín (Saladin) porazil a vyhnal. Jeho potomci pak ovládali území dnešní Sýrie až do roku 1516, kdy bylo připojeno k Osmanské říši. Po jejím zániku v roce 1918 se Sýrie stala francouzským mandátním územím, po roce 1940 pak zůstala podřízená režimu ve Vichy až do obsazení území britskými vojáky a vojáky Svobodné Francie v červenci 1941. Sýrie vyhlásila nezávislost 17. dubna 1946. Po vyhlášení samostatnosti Izraele se Sýrie v roce 1948 připojila k boji proti novému židovskému státu. V roce 1958 se stala součástí Sjednocené arabské republiky vedené Násirem, v té dominoval Egypt (roku 1961 Sýrie svazek opustila, avšak Egypt používal tento název až do roku 1971). V roce 1966 převzala moc levicová strana Baas pod vedením Saláha al-Džadída, ovšem po prohrané válce s Izraelem v roce 1967, kdy Sýrie ztratila Golanské výšiny, a debaklu vojenské intervence v Libanonu v září 1970, se vlády pomocí nekrvavého puče zmocnil Háfiz al-Asad, který začal orientovat zemi na Sovětský svaz. Jeho vláda si v následujících letech udržovala určité sympatie obyvatelstva zejména díky politice podpory hospodářského rozvoje, pozemkové reformě, podpoře vzdělání, posilování armády a vehementní opozici vůči Izraeli. Jakákoliv vnitřní opozice však byla likvidována brutálními metodami. V roce 1976 vstoupila Asadova vojska do Libanonu a od té doby trvala okupace Libanonu až do roku 2005. Asad zemřel na jaře roku 2000 a vládu v zemi převzal jeho druhorozený syn Bašár al-Asad. Po jeho nástupu následovalo krátké období uvolnění a tolerance, zvané Damašské jaro, ale situace se během prvního desetiletí jeho vlády vrátila do starých kolejí a případní odpůrci režimu opět čelili perzekuci. Na jaře roku 2011 propukly demonstarce proti vládě, inspirované událostmi v ostatních arabských zemích s autoritářskými vládci. Po zásahu armády se protesty proměnily v roce 2012 v občanskou válku, která přivedla zemi na pokraj zhroucení.