Cesty a památky

Saladin (kurdsky: Selahadîne Eyubî, arabsky: صلاح الدين يوسف ابن ايوب [Saláh ad-dín Júsuf ibn Ajjúb], ad-dín je čestný titul, který v arabštině znamená soudce)se narodil v roce 1138 v Tikrítu a zemřel roku 1193 v Damašku. Byl to kurdský muslim a vojenský velitel, zakladatel dynastii Ajjúbovců, která vládla v Egyptě a Sýrii. Pro svou statečnost a vojenskou zdatnost, jakož i ušlechtilost a prokázanou velkorysost, je uznáván v křesťanských i muslimských zemích.

Saladin se narodil v kurdské rodině Nadžmuddína Ajjúba, guvernéra Baalbeku, ale na výchovu byl poslán ke svému strýci Šírkúhovi, který byl důstojníkem na dvoře Núruddína (Núr ad-dína), guvernéra Sýrie. Ten bojoval proti fátimovskému chalífátu o nadvládu nad Egyptem, díky čemuž se Saladin v roce 1169 mohl stát jedním z egyptských vezírů. Měl bránit Egypt před výpady křižáků z jeruzalémského království, což byla velmi náročná role vzhledem k jeho nepříliš silné pozici. Nakonec se mu podařilo fakticky ovládnout celou egyptskou říši, přestože formálně stále podléhal Núruddínovi. V této funkci obnovil tehdejší egyptskou ekonomiku a zreorganizoval celou armádu.

Po smrti Núruddína v roce 1174 se Saladin prohlásil sultánem a začal samostatnou politiku. Tato politika byla postavena na expanzivních vojenských akcích, nejprve proti menším okolním muslimským státům a poté již proti křižákům. Dokud postupoval proti muslimským státům, využíval křižácká území coby nárazníkového pásma proti Núruddínově Sýrii. Po ovládnutí Sýrie se oženil s Núruddínovou vdovou, čímž stvrdil legitimitu své vlády a začal boje s křižáky.

V bojích s křižáky byl relativně úspěšný až do 25. listopadu 1177, kdy utrpěl těžkou porážku v bitvě u Montgisardu. O deset let později (4. července 1187) dokázal rozdrtit křižáckou armádu v bitvě u Hattínu a krátce poté, 2. října 1187 dobyl Jeruzalém. Jeruzalém se tak po 88 letech vlády křižáků dostal do muslimských rukou. Po dobytí Jeruzaléma dobyl i většinu křižáckých hradů a pevností. To vyvolalo třetí křížovou výpravu, kdy se král Richard Lví srdce pokusil dobýt Jeruzalém zpět. Richard Lví srdce sice nebyl schopen dobýt Jeruzalém, ale Saladin si uvědomil, že dlouhodobě není schopen vést takovouto válku, proto roku 1192 došlo k uzavření příměří a dohody z Ramly, která zajišťovala volný přístup křesťanským poutníkům do Jeruzaléma. Tato dohoda byla výhodná pro obě strany, protože křesťanům jednak zůstaly zachovány některé palestinské přístavy a Saladin navíc vrátil ukořistěné svaté křesťanské relikvie. Kompromis umožnil křesťanským poutníkům navštěvovat boží hrob a další svatá místa v Jeruzalémě a Saladin se tak zbavil nebezpečného protivníka, hrozícího neustálými konflikty.

O rok později Saladin zemřel a podle jedné legendy se po otevření jeho pokladnice, aby mohl být financován pohřeb, zjistilo, že téměř všechny své peníze rozdal potřebným. Jeho tělo bylo pohřbeno v umajjovské mešitě v Damašku.

Saladínova vláda směřovala k zajištění říše i po stránce její jednoty. Věnoval proto pozornost nejen organizaci správy a vojska, ale také posílení kulturní sounáležitosti vlastního území. Je tedy také považován za jednoho z nejvýznamnějších příznivců rozvoje islámské vědy a kultury. Svým nástupcům přenechal stabilní a prosperující říši.

Zdroj: Wikipedia.