Cesty a památky

Kát, který svými účinky lehce dráždí smysly, je nejpopulárnější rostlinnou drogou v Jemenu a hraje v životě jeho obyvatel mimořádnou roli. Je možno říci, že je to národní narkotikum. O jeho významu a oblíbenosti snad svědčí i to, že je dokonce zobrazen na jednorijálové bankovce jemenské měny.

O původu kátu, který se arabsky nazývá džal ad-džaladún, se vypráví legenda podobná legendě o objevení kávy, podle které arabský pastýř jednou zpozoroval, že jeho velbloudi, kteří přežvykovali jisté bylinky, se blaženě rozložili na zemi a nedali se přimět k tomu, aby vstali. Nepomáhalo ani pobízení ani šlehání, protože velbloudi necítili bolest.

Rostlina Catha Edulis Forsk pochází stejně jako káva z hor východní Afriky, pravděpodobně z oblasti Hararu. Do Jemenu byl kát přivezen z Etiopie v 6. století, tedy ještě před příchodem islámu, pravděpodobně v době habešské nadvlády nad Jemenem. Podle jiné verze ho v roce 1403 dovezl do Jemenu šejk Ibrahím abú Zarbajn z Hararu. V dnešní době se volně vyskytuje na rozlehlém území, rozkládajícím se od jižní Afriky a Madagaskaru až po Afghánistán. Je také pěstován v Keni, Somálsku a Etiopii, ale nikde není tak rozšířený jako v Jemenu. První údaje o něm shromáždil švédský botanik profesor Peter Forssköl, účastník nešťastné dánské expedice do Jemenu v letech 1761–67. Výpravu vedl Carsten Niebuhr, který se však z expedice vrátil jediný. Ostatních pět účastníků ze šesti zemřelo v Jemenu na malárii.

Kátovník je malý zelený stromek nebo keř, vysoký dva až tři metry, ale při dostatečné kultivaci dosahuje výšky 3–7 metrů. Květy má bílé a drobné. Jeho listy jsou dole kopinaté, na okrajích pilovité, zužující se v krátký řapík. Na špičkách větví jsou listy menší a vpředu jakoby uťaté. Pěstuje se na malých terasovitých políčkách a jeho pěstování není příliš složité. Rozmnožuje se odnožemi a především potřebuje dostatečný přísun vody. Na jaře se pole zavlaží a pohnojí ovčí mrvou. Odnože se vysazují zhruba 1,5 až dva metry od sebe a políčko se ohradí, aby byly sazenice chráněny před všudypřítomnými kozami. Koncem léta vyrůstají z odnoží husté keře vysoké asi 50–60 centimetrů. Výhonky kátu se z keře sklízejí asi po dobu 15ti let. Za tu dobu keř vyroste do čtyřmetrové výšky. Jakmile začne vrchol usychat, usekne se keř u samotného kořene a příští rok vyrostou nové výhonky. Za příhodných podmínek stromy dosahují až 10 metrů. Takovéto velikány je možné vidět poblíž Taízzu, na svazích hory Sabir, kde k jeho růstu přispívají vydatné monzunové srážky. Na horských terasovitých políčkách je často vidět růst kátovník a kávovník vedle sebe. Kát prosperuje jen v relativně vysoké nadmořské výšce 1500–2500 metrů a proto se vyskytuje hlavně v horách severního Jemenu, kde je také dostatek srážek z mraků přihnaných sem větrem od moře. Jeho název je odvozen z arabského káta, což znamená krmit, živit se.

Kvalita kátu je závislá na půdních a klimatických podmínkách. Za nejlepší se považuje kát Bukarí z oblasti Hudžáríja, ovšem je ho velmi málo a proto je jen vzácně na trhu. Kát se rozlišuje také podle doby sklizně. Zimní kát se vyskytuje ve třech druzích – mubarrah, džada a masání, podobně jako kát letní – awárid, našr a gilla. Větvičky kátu s řídkými listy, dlouhé asi loket, se jmenují mubarrah. Masání neboli druhotný je kát, jehož listy vyrostou teprve po sklizni mubarrahu. Bývají to dvě až tři větvičky obsypané drobnými lístky. Kát našr se sklízí brzy na jaře, když z pupenců vyraší bledě zelené lepkavé lístečky. Pokud se našr hned nesklidí, pupeny vyrostou do tenkých stvolů a ty se již nazývají awárid.

Podle barvy stvolů se rozlišují tři druhy kátu. Bílý – bajád je lehký a proto nejlepší, světle červený se nazývá chamar a tmavočervený – saníj je těžký se silnými a nepříjemnými účinky. V oblasti Udajn roste tzv. těžký kát. Po žvýkání jeho nových a mladých listů, se prý stává člověk zlým. Proto prý pěstování tohoto druhu zakázal již imám Jahjá. Kromě pěstovaného kátu se vyskytují také odrůdy divoce rostoucí nazývané baladí, nebo múlí.

Kát sladký z čeledi jesencovitých (Celastraceae) je pro Jemence téměř nepostradatelnou drogou a jeho žvýkání se stalo téměř národním rituálem. Ale kát může být používán také jinak. V části východní Afriky se kát používá jako čaj. V Etiopii se prý jí jako pasta smíšená s medem a zase jinde se prý sušené listy kouří jako tabák. Ale v Jemenu se kát nikdy nepoužívá jako odvar.

Drogou jsou čerstvé a mladé listy, které jsou jediné použitelné ke žvýkání. Listy mají nasládle trpkou chuť, která není nepříjemná, ale pro Evropana není lákavá. Vysušené listy ztrácejí většinu své síly a pokud jsou listy utrženy několik dní, rychle pozbývají na kvalitě. Staré a hrubé listy se nežvýkají. Kát není možno sušit, ani jinak uchovávat, takže musí být prodáván a používán hned den po sklizni. Sklízí se trháním konců větví, které jsou svazovány do malých otýpek a tyto se pak prodávají na trhu. Kát je velmi jemný omamný prostředek a k pocítění jeho účinky, je nutné si na něj nejdříve zvyknout.

Omamné účinky kátu jsou známy v Arábii již od 13. století, kdy al-Umarí vypráví o králi z Ifatu, který hrozil habešskému panovníkovi Amdovi Seynovi, že zničí jeho město a udělá z něho kátové plantáže. Nadžíb ad-Dín ze Samarkandu pojednává o kátu ve své knize o drogách a doporučuje ho proti melancholii. Dějepisec Al-Maqrízí popisuje v 15. století podivný keř, který domorodci žvýkali, což u nich vyvolávalo veselou náladu a oni si náhle vybavovali dávno zapomenuté příhody. Známý arabský cestovatel ze 14. století Ibn Battúta popisuje kátový rituál u královských dvorů v Somálsku a jižní Arábii, kde se svazek kátu nabízel každému váženému návštěvníkovi.

První chemickou analýzu odvaru z listí kátu provedl profesor štrasburské university Albert Beuter na začátku 20. století. Specifickou látku obsaženou v této rostlině nazval katin. Při mnohých dalších rozborech bylo zjištěno, že mladé lístečky kátu obsahují četné alkaloidy např. kathidin nebo d-nor-pseudoefedrin s povzbudivými, dobrou náladu přinášejícími a hlad omezujícími účinky. Návykovost, která se záhy objevuje, je nebezpečná vedlejšími účinky po dlouhodobém užívání, při kterém způsobuje zejména patologické poruchy zažívacího traktu a vede k pozvolné degeneraci žaludeční a střevní sliznice. Malé dávky při dobré výživě pravděpodobně neškodí. Kát zpočátku povzbuzuje chuť k jídlu, později tlumí pocit hladu a stálý poživač kátu trpí nakonec nechutenstvím a hubne. Při nadměrně požívaném množství přechází euforie k obluzení. Poživači nejsou hovorní, žijí jako ve snu, mají skelné oči, bledou nehybnou tvář, jsou dezorientovaní, ztrácejí reálný smysl života, fyzickou aktivitu a smysl pro povinnost. Jestliže se kát užívá ve velkém, způsobuje i mírný kát nespavost a celkovou nechuť k jídlu. Na druhé straně je vhodné se před žvýkáním kátu hodně najíst, protože jeho žvýkání zvyšuje požitek z pití a kouření. Žvýkání kátu nalačno může vyvolat nepříjemné příznaky podobné snížení cukru v krvi jako u cukrovkářů. Po delším užívání kátu se objevuje bušení srdce, nervozita až tupost. Klesá pohlavní pud, který byl zpočátku zvýšen. Lidé se stávají netečnými. Dochází k oslabení organismu, který tak ztrácí odolnost proti infekcím.

Kátu se říká „opium Šťastné Arábie“, ale účinky nejsou tak drastické jako u opia, které izoluje jednotlivce do jakéhosi vysněného ráje, zatímco kát se projevuje určitou společenskou stimulací. Kát nepůsobí ani tak násilně jako alkohol.

Jemenci přisuzují kátu jen pozitivní účinky. Říkají, že vylepšuje fyzickou kondici a pomáhá jim vykonávat těžkou nebo monotónní práci bez jídla a bez pití. Velice často a rádi ho žvýkají při cestách. Žvýkání kátu navozuje povznesenou náladu, která se projevuje veselostí, radostí, zvýšenou hovorností, nespavostí, ale také rozšiřuje vzájemné porozumění a komunikaci. Mystici věří,že kát zintenzivňuje jejich komunikaci s Bohem.

Jeden jemenský filosof o kátu říká: „Kát je Alláhovým požehnáním. Když ho člověk žvýká, vrací se mu síla, fyzická i duševní pohoda, jaké nám poskytuje pouze náboženství. Když je člověk vysušen žárem jako žíznivá rostlina, stačí trochu kátu a vrátí se mu jeho čilost a energie. Mysl se stává svobodnější“.

Kát má určitou latentní dobu než začne působit, která je individuální od čtrnácti dnů do deseti týdnů. Nežvýká-li se pravidelně, ztrácí výrazné účinky. Stimulační látky obsažené v mladých listech zřejmě podporují aktivizaci srdeční činnosti, posilují nervový systém a zlepšují náladu. Jsou však známy i ojedinělé případy otravy, k níž dochází zejména u nováčků, kteří ještě neznají míru. Oběť otravy je hlučná, motá se, mluví hlouposti. Někdy otrávený pociťuje bolesti hlavy a nevolnost. Tyto příznaky však pozvolna ustupují a nezanechávají chorobné stavy. V Jemenu je sice žvýkání kátu podle mezinárodních úmluv zakázáno, je však mlčky trpěno. V roce 1956 zaslala Mezinárodní organizace pro boj s narkotiky jemenskému ministerstvu zahraničních věcí dopis, ve kterém upozorňovala, že kát obsahuje narkotika a že je nutno proti jeho pěstování a užívání bojovat. Oficiální jemenské úřady však zastávají názor, že kát narkotika neobsahuje, protože člověk, který ho delší dobu užívá se snadno tohoto návyku zbaví a že jeho užívání neoslabuje nervový systém, ale naopak aktivizuje jeho činnost. Žvýkání kátu se odehrává jen v malých skupinkách uzavřených společností, jeho užívání nepodněcuje v konzumentech žádnou zlobu a tak se prý nemůže jednat o drogu nebezpečnou. A tak prý jemenské úřady na dopis ani neodpověděly.

Rovněž tak mnoho místních i zahraničních lékařských expertů zastává názor, že kát je příliš mírný na to, aby se stal návykovou drogou. Prý podnět k jeho dennímu užívání je spíše rázu společenského než biologického. Nebezpečí, že člověk propadne kátu, jako narkoman heroinu, nehrozí.

Oficiální lékařský názor však je, že kát je dnes považován za návykovou, nebezpečnou a nežádoucí drogu, hlavně pro návykovost, která je nebezpečná vedlejšími účinky. Pokusy o využití kátovníku jako farmaceutické suroviny na izolaci přítomných alkaloidů nebyly úspěšné, protože výroba syntetických přípravků se stejnými vlastnostmi je výrazně lacinější a méně pracná.

Kát byl již v minulosti předmětem rozporů mezi muslimskými učenci, z nichž někteří žádali, aby tato rostlina byla zařazena mezi substance zakázané koránem. Saudská Arábie a další arabské země užívání kátu zakazují, stejně jako alkohol a jiné další drogy.

Kát žvýkají v Jemenu téměř všichni dospělí muži, bez rozdílu společenského postavení, od těch nejchudších po vysoké státní úředníky. Umění žvýkat kát se nabývá zkušeností a zručností protože lístečky není možné polykat. Poživači kátu si trhají jednotlivé lístky ze svazku, vkládají je do úst, kde je tlačí proti tváři, až žvýkaná pasta utvoří jakousi sliznatou kuličku. Ta rovnoměrně roste s nově dodávanými lístky. Pokud chcete zkusit žvýkat kát, je potřebný jistý trik, jak udržet kuličku mezi zuby a tváří. Po mnoha letech žvýkání jsou tváře starých mužů schopné udržet chomáč kátu velikosti tenisového míčku. Ale pokud jsou jejich tváře prázdné vypadají neobvykle svraštělé. Většina Jemenců začíná žvýká kát mezi 2 až 6 hodinou odpoledne, kdy se kátuje v celém Jemenu. Kát žvýkají obchodníci v krámech, kátuje se na poštách, v kavárnách, ale také i v kancelářích a na ministerstvech. Kátují i vojáci. Každé odpoledne se úředníci všech úrovní, včetně ministrů uchylují do zadních přístěnků – mafradžů, kde roztaženi na divanech koukají do stropů, přežvykují lístky kátu a hloubají o světě kolem, stejně tak jako prostí venkovani či obchodníci ve svých domovech. Ale nejoblíbenější jsou kátové „dýchánky“. Ty se většinou odbývají doma v pokojích – mafradžích, kde hostitel nabízí snítky kátu svým hostům. Ti pohodlně v pololeže, nebo opřeni o polštáře spokojeně žvýkají kát po celé hodiny a vybírají si z nabízených svazků ty nejútlejší lupínky a dávají si je do úst. Občas se napijí vody, aby se šťáva co nejlépe vylouhovala a během sezení kouří vodní dýmku nargilé, jejíž náustek koluje dokola. Při kátování se povídá, vypráví, žertuje a celá společnost sedí tak dlouho dokud není rozdělen poslední svazek. Kátují i ženy, ale nikdy ne veřejně.

Kát není laciný. Jedna rubta, což je arabský název pro balíček listů potřebný pro tří až čtyřhodinové žvýkání může stát od 150 do 1500 jemenských rijálů. Záleží na jakosti dodávky na velikosti poptávky, na sezóně, kvalitě a cenové relaci toho kterého trhu. Kátování není vůbec laciná záležitost v zemi, kde nekvalifikovaný dělník vydělává od 150 do 350 jemenských rijálů denně a kvalifikovaný asi dvakrát tolik. Jemenci žvýkají kát většinou jednou denně, ale jsou také velcí poživači, kteří žvýkají ráno při práci a ještě večer po kátovém sedánku. Ti pak potřebují 5 – 6 rubt denně. Pokud se Jemenců zeptáte kolik žvýkají, odpoví vám, kolik za kát utratí týdně. Průzkum ukázal, že ti kteří žvýkají pravidelně, utratí 1/4 až 1/2 svého příjmu. Ti kteří mají malý příjem kupují laciný kát, aby mohli často žvýkat, zatímco ti bohatší žvýkáním kvalitnějšího kátu si zase daleko více ničí svoje zdraví. Jemenci se dovedou postit, je-li to potřeba, ale nevydrží bez kátu ani den. Je to prý jakýsi symbol společenského postavení.

Že žvýkání kátu při dobré výživě je pravděpodobně neškodné již na sobě dokonce vyzkoušelo několik vědců. Je zde však největší nebezpečí, že ten kdo si na kát jednou zvykl, kupuje ho denně, což ho při jeho vysoké ceně může zruinovat finančně. Navíc ho kupuje na úkor stravy a tak začne brzy trpět podvýživou a rychle chřadne.

Sjednocení Jemenu v roce 1990 přispělo k rozšíření kátu i do jižních provincií, kde kát nebyl dříve běžný, protože nízká nadmořská výška nedovoluje jeho zdárné pěstování. Za dnů Jemenské Lidově Demokratické Republiky (tzv. Jižního Jemenu) byla vedena velká kampaň proti používání kátu a kátování bylo dovoleno jen ve čtvrtek a v pátek, kdy je v Jemenu den pracovního volna (neděle).

Bohužel dnes se kát pěstuje na úkor kávovníku, dříve nejvýnosnějšího vývozního artklu, protože jeho pěstování zemědělcům více vynáší. Kát se na trhu prodává snadno a lehce po celém Jemenu, poptávka stále převyšuje nabídku a pěstitelům žádná zahraniční konkurence tady nehrozí. Zatímco pěstování a vývoz jemenské kávy, i když je skvělá kvalitou, je vystaveno tlaku celosvětových cen. Její vývoz dá mnoho práce a úsilí při uplatnění na výhodném trhu. Kát je prokletím Jemenu. Jistá netečnost jeho obyvatel má určitě svůj původ v jeho užívání. Také asi částečně jeho vlivem je skutečnost, že tato země zůstala na úrovni minulých staletí. Jedině zničení kátových stromů a jejich nahrazení kulturními plodinami může vést k industrializaci a rychlém pokroku v této krásné a zajímavé zemi.

Podle článku Tomáše Sadílka.