Cesty a památky

20. června 2022

Ve východní části malopolského vojvodství, v tak zvaném Dambrovském Povislí, se asi 100 kilometrů severovýchodně od Krakova (nebo 30 kilometrů severně od Tarnowa) nachází jedna z nejzajímavějších vesnic v zemi našich severních sousedů. Jmenuje se Zalipie a stejně jako jsou kontrastní barvy na jejích domech, rozděluje názory lidí. Jedni ji považují za nejkrásnější vesnici a jiní zase za kýč. Každopádně její návštěva nikoho nenechá chladným, a proto sem míří stovky turistů z celého světa. Když se v Zalipie ale trochu zdržíte a dáte se do řeči s místními, začnete na jejich domy, pokreslené zevnitř i zvenčí sytými lidovými vzory, nahlížet úplně jinak. Jde totiž o více než stoletou tradici, která neustálým obnovováním a překreslováním přežila až do našeho tisíciletí. Do Zalipie jsme jeli tak trochu se smíšenými pocity, ale nakonec jsme byli natolik nadšeni, že jsme tam i natočili reportáž pro pořad České televize Objektiv. 

Jakmile do Zalipie přijedete, zaskočí Vás všude přítomné pestrobarevné malby na květináčích, plotech, hospodářských staveních a pochopitelně prakticky na všech obytných domech. Nazdobit si svoje obydlí přitom není nic netradičního. V našich zeměpisných šířkách známe zdobení fasád květinovými vzory třeba na Slovácku. Ovšem nikde na světě není pohromadě tolik vyšperkovaných domků jako zde. S prohlídkou vesnice je dobré začít v tak zvaném Domu malířek (Dom Malarek). Tato instituce je totiž zodpovědná za udržování tradice tzv. „zalipijské malby“. Není až zase tak stará, jak by se mohlo zdát, zpět v čase bychom za jejím počátkem putovali zhruba 120 let. První zmínky o výzdobě zdejších domů bychom našli v roce 1905. Vyznačuje se svou neobyčejnou barevností a tím, že všechny vzory jsou kreslené od ruky a bez používání šablon. Každá malířka má přitom svůj vlastní styl a způsob kreslení, který je neopakovatelný. Nicméně všechny navozují na dílo zdejší rodačky, paní Felicie Curylové, která je i autorkou myšlenky vzniku Domu malířek.

Felicie Curylová se v Zalipiu narodila v roce 1903 a o jejím životě se lze nejvíc dozvědět v jejím rodinném (nikoliv rodném) domě, sloužícím dnes jako malé muzeum Usedlost Felicie Curylové (Zagroda Felicji Curyłowej w Zalipiu). Mimochodem jediné v celé vesnici. Zalipie totiž není skanzen, všechny malované domy v obci jsou normálně trvale obydlené. Díky péči jejich potomků je proto možno budovu obdivovat v její původní podobě, nedochází totiž k jejímu každoročnímu překreslování (podrobnosti jsou dále). My jsme se zde potkali s paní Wandou Racia, která je vnučkou Felicie Curylové, a v muzeu provádí turisty. Dům postavil tatínek paní Felicie v roce 1908 a již za jejího života byl navštěvován etnografy a zájemci o lidové umění. Stropy a stěny komnat totiž vyzdobila malbami na omítce, které doplnila papírovými vystřihovánkami. Uvnitř jsou přitom jen dvě obytné místnosti. Kuchyň s pecí, která sloužila k vaření a vytápění celého obydlí, a tak zvaná Bílá jizba, určená k přijímání hostů a jejich ubytování. V kuchyni je výstava malovaného fajánsového nádobí, jehož vzory paní Felicie navrhovala vzory pro keramickou dílnu ve městě Vladislav (Włocławek [vuocuavek]). Nejsou sice tak barevné, jako ty v Zalipiu, ale taková byla tehdy strategie vladislavských dílen. Později také navrhovala vzory pro Umělecký institut ve Varšavě. Zemřela v roce 1974 ale její odkaz v Zalipiu je stále živý. Nejde přitom jen o tento dům, kde se zachovaly i první kresby z roku 1913, když ji bylo 10 let. Začouzené černé zdi a stropy tehdy ozdobila vápennými kresbami, aby prý nebyly tak smutné.

Součástí muzea je i dům Stefanie Lačinské, rovněž ze Zalipia, který byl do muzea přenesen v roce 2018. Doplnil expozici, aby si návštěvníci mohli porovnat, jak to u sebe doma měli vyzdobené i jiné rodiny. Kromě kuchyně s malovanou pecí je tu k vidění společná obytná místnost nebo hospodářské náčiní. V přilehlé stodole je stálá výstava, věnovaná jednotlivým místním malířkám a jejich vzorům, inspirovaných uměním paní Felicie. Každoročně se pak na její počest utkávají v soutěži, pro kterou si připraví novou vlastní kolekci, hodnocenou odbornou porotou. Při této příležitosti také vyzdobí i svá obydlí. S jakým výsledkem, to nám představila u sebe doma paní Wanda. Mohli jsme si prohlédnout vlastně čerstvě vymalovaný dům, jehož výzdobu připravila pro letošní soutěž nazvanou „Malovaná chalupa“ (Malowana Chata). Pomalovala prakticky všechno - keramiku, kredence, různé užitkové věci i materiály, jako třeba ubrus na stole. V Zalipiu totiž platí taková zásada, že loňské malby se vždy zabílí nebo seškrábou, aby mohlo vzniknout něco jiného a nového. A to jak zvenku, tak i uvnitř. Výsledek vždy záleží jen na vkusu hospodyně, jak si svůj dům vyzdobí. Stará výmalba se začíná odstraňovat, jakmile skončí Velikonoce. Lidové umělkyně pak mají zhruba dva měsíce na to, aby do svátku Božího těla (pohyblivý svátek, připadá vždy na čtvrtek po neděli svátku Nejsvětější Trojice) bylo vše znovu vymalováno. Vzhledem k navázání na křesťanské náboženské svátky nejde jenom o zachování výtvarné tradice. Každoroční obnova květinové výmalby v Zalipiu je tedy i symbolickou oslavou Ježíšova vzkříšení a jeho vítězství nad smrtí.

Dalším místem, které stojí za prohlídku je hřbitov, kde je paní Felicie pochovaná. Její hrob je hned za bránou vlevo a poznáte ho podle malovaných dlaždiček, kterými je vyzdoben. Paní Felicie si totiž výzdobu svého náhrobku navrhla sama ještě před smrtí a sama je autorkou všech ozdobných dlaždiček. Hřbitov se nachází v sousedství novoklasicistního kostela sv. Josefa (kościół św. Józefa). Jedná se o poměrně mladou stavbu, dokončenou v roce 1948. V kontrastu se strohým cihlovým exteriérem je jeho interiér, originálně vyzdobený v zalipijském stylu. Ten se nejvíce projevuje v malé kapli sv. Blažeje vedle vchodu se souborem vzácných malovaných ornátů. I ty jsou dílem místních malířek, stejně jako překrásné květinové girlandy nebo pásy nakreslené podél stěn a stropu, pokrývající prakticky celou kostelní loď. Jejich pozornosti ale neunikly ani ubrusy na oltářní menze.

No a na závěr je potřeba objet celou vesnici a zastavit se u jednotlivých vymalovaných domů. Z těch barev, vzorů a tvarů doslova přechází zrak. A pokud budete mít možnost, pohovořte s některými jejich obyvateli. Rádi Vám povypráví o tom, proč svůj dům vymalovali právě tak a také jak dlouho tuto tradici v rodině udržují.