Cesty a památky

Kolínsko » Žiželice

Žiželice

První zmínka o vsi je z roku 1052 v nadační listině Kolegiálního kostela ve Staré Boleslavi, kde je uvedena povinnost místních obyvatel odvádět určité množství sladké kaše. Obec patřila vždy k hradu v nedalekém Hradišťku, a tak je spolu s hradem získal roce 1278 Dětoch z Třebelovic. Dětoch byl významným šlechticem, který v roce 1304 bojoval spolu s králem Václavem II. proti Albrechtovi Rakouskému u Kutné Hory. Za to mu král potvrdil právo na hradištské panství. Pro Žiželice je významný rok 1321, kdy byly za pomoc obyvatel při obraně hradu v Hradišťku povýšeny Dětochem na poddanské městečko s různými privilegii a městským znakem. Z neznámých důvodů do obvodu nového města nebyla zahrnuta severozápadní část původní obce zvaná Velká strana (viz však původ názvu Končic). Dětoch se nejpozději od roku 1321 psal jako Dětoch ze Žiželic.

Nové sídliště bylo vyměřeno jihovýchodně od původní zástavby na levém břehu Cidliny, nebyla ovšem prokázána existence opevnění. Jeho jádro dodnes tvoří malé, téměř čtvercové náměstí, jímž od severozápadu k jihovýchodu prochází hlavní komunikace. Na ní, a do prostoru tržiště, ústí od severu tři vedlejší ulice. Po Dětochově smrti v roce 1333 zdědil hradišťské zboží Petr z Rožmberka, který po roce 1347 přestavěl původně zřejmě dřevěný kostel sv. Prokopa. Všechna dosavadní městská práva byla potvrzena králem Vladislavem Jagelonským v roce 1502, navíc Žiželice obdržely právo trhové, mýtné a hrdelní. V 17. století se Žiželice staly součástí chlumeckého panství Kinských, ale veškerá stará práva si udržely i v nadcházejícím období; naposledy je v roce 1796 potvrdil císař František I. V roce 1798 postihl město velký požár, který poničil většinu budov, včetně staré radnice a kostela sv. Prokopa. Znovu město vyhořelo v roce 1830 a obnoveno bylo již pouze ve skromnějším rozsahu. Po zrušení patrimoniální správy po roce 1848 se sice Žiželice osamostatnily, ale postupný úpadek nastal ve 2. polovině 19. století, kdy radní odmítli vedení železniční trati z Prahy do Hradce Králové přes město, které se tím ocitlo stranou dopravního a hospodářského ruchu.

V letech 1850 - 1960 byly Žiželice součástí okresu Nový Bydžov, po reorganizaci státní správy v roce 1960 byly přiřazeny do okresu Kolín, jehož součástí jsou dodnes.

Osobnosti

Heřman Přerhof (* 1. 6. 1831 Žiželice - † 27. 3. 1867 Praha) - český recitátor (deklamátor) a organizátor kulturního života, známý svou dramatickou a působivou recitací. Na jeho rodném domě je pamětní deska.

František Storch (* 13. 9. 1850 Žiželice - † 21. 12. 1924 Praha-Zbraslav) - právník, kriminalista, v letech 1884 - 1911 profesor trestního práva české univerzity v Praze, vytvořil a obnovil české názvosloví trestního práva procesního podle českých právních pramenů.

Rudolf Volánek (* 21. . 1860 Žiželice - † 4. 1. 1909 Varšava, Polsko) - hudební pedagog na varšavské konzervatoři a první kontrabasista opery a filharmonie ve Varšavě.

Ludvík Kuba (* 16. 4. 1863 Poděbrady - † 30. 11. 1956 Praha) - český malíř a znalec slovanského národopisu, po absolvování učitelského ústavu v Kutné Hoře pracoval v letech 1884-85 jako učitel v Žiželicích.

Emanuel Snížek (* 28. 10. 1880 Žiželice - † 17. 5. 1947 Praha) - vodohospodář, vysokoškolský pedagog, autor návrhu rekonstrukce vodovodu v Kutné Hoře a Příbrami, kutnohorského regulačního plánu a také řady patentů.

Jaromír Rašín (* 25. 5. 1891 Žiželice - † cca 1951 Hvar, Chorvatsko) - významný finančník, spisovatel a předseda Spolku československých bibliofilů, vybudoval jednu z největších soukromých knihoven (20 tisíc knih a bibliofilií); byl synovcem politika Aloise Rašína (prvního československého ministra financí).

Josef Šlár (* 18. 3. 1908 Žiželice - † ?) -český malíř, absolvent Uměleckoprůmyslové školy v Praze, pobýval v Itálii a Jugoslávii, autor zátiší a pražských motivů.

Jaromír Kratochvíl (* 5. 7. 1922 Žiželice - † 18. 3. 2010 Žiželice) - český malíř a po roce 1945 dlouholetý učitel v Žiželicích, v jeho odkazu je nejméně 300 obrazů, jejichž ústředními motivy jsou ženské akty, rozkvetlé zahrady, stromy a květiny nebo venkovská náměstí a kostely v okolí Žiželic.

Marie Bláhová (* 11. 11. 1944 Žiželice) - česká historička, která se specializuje na středověké dějiny českých zemí a střední Evropy, chronologii a středověkou, historiografii a kulturu, dlouholetá vedoucí Katedry pomocných věd historických a archivního studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Původ názvu

Název obce je odvozen od osobního jména Žužel a znamenal tedy ves lidí Žuželových. Tvar názvu se od středověku průběžně měnil až do jeho současné podoby a uvádí se jako Zuzelic (1052), Suzelicze (1310), Zuzelicze (1354), Zyzielicze (1384), Zizelicze (1395) a Žiželice (1454) nebo Žiželýcze (1654). Po roce 1848 se používal název Žiželice nad Cidlinou, přídomek "nad Cidlinou" byl ale úředně zakázán v roce 1928.

Znak a vlajka obce

Znak byl Žiželicím udělen v roce 1321 králem Janem Lucemburským při jejich povýšení na město. Jeho základem je pečetní znamení majitele panství Dětocha z Třebelovic, které tvoří dva zkřížené meče v červeném poli a nad nimi královská koruna. Znak nebyl v novodobé historii obci potvrzen, neužívá ani vlajku.

Administrativní údaje

Žiželice již nezískaly ztracený městský statut, dnes jsou samostatnou obcí, jejich součástí jsou obce Hradišťko II, Končice s obcí Zbraň, Kundratice a Loukonosy. Katastrální výměra činí 18,59 km² a žije zde 1 623 stálých obyvatel (1. ledna 2018).