Cesty a památky

Malebné lázeňské město Duszniky-Zdrój [Dušniky Zdruj], česky Lázně Dušníky nebo jen Dušníky, leží pouhých 20 kilometrů od centra Náchoda, a přesto u nás není moc známé. Poprvé jsme si ho všimli při nedávné cestě do Lotyšska a zpět, kdy nás uchvátila nádherná papírna, ležící přímo u hlavní silnice E 67 z Česka.

Lázně Dušníky leží obklopené lesy v romantickém údolí Dušnické Bystřice (Bystrzyca Dusznicka) v Bystřických horách západního Kladska, v místě zvaném Polská vrata nebo také Dušnický průsmyk. Na přelomu 10. a 11. století vzniklo na hoře Homole (Gomoła) opevněné hradiště střežící údolí řeky a významnou obchodní stezku z Čech do Slezska, která tudy prochází od pradávna. V roce 1137 připadlo hradiště i s celým územím k českému knížectví, později království. Za doby vlády Karla IV. vznikl na místě hradiště malý kamenný hrad k ochraně stezky do Kladska a v jeho podhradí město, o kterém pochází první zmínka z roku 1324, v roce 1346 obdařené městským právem. V polovině 14. století se v Dušníkách rozvinulo hutnictví na základě nevelkých nalezišť železné rudy, ložiska se však rychle vyčerpala a hornictví upadlo. V polovině 15. století pak Dušníky spolu s hradem dobyli husité, kteří hrad vypálili, takže později zcela zanikl. Koncem 16. století nastal další rozvoj zejména tkalcovství, obchodu a papírenství, ale za třicetileté války město utrpělo mnoho škod kvůli opakovaným průchodům švédských i císařských vojsk. Opětovný rozkvět města nastal teprve v druhé polovině 17. století a ve století 18., kdy se Dušníky staly významným střediskem tkalcovství a obchodu se suknem, střediskem výroby papíru a lázněmi, ačkoli první zmínky o léčivých vodách pocházejí již ze začátku 15. století. V roce 1742 město jako Bad Reinerz připadlo i s celým Kladskem v důsledku tzv. Slezských válek Prusku, které se zasloužilo o rozvoj lázeňství. V roce 1748 byly provedeny výzkumy minerálních pramenů a od roku 1769 se Dušníky oficiálně staly lázněmi, takže byly postaveny první pavilóny, zájezdní hostince, lázeňská zařízení a společenský dům. Na začátku 19. století pak vznikly v Strążyském údolí velké železárny patřící rodině Mendelssohnů, kde v roce 1823 pobýval u svého strýce Felix Mendelssohn-Bartholdy (jeden z nejvýznamnějších německých romantických hudebních skladatelů, autor známého Svatebního pochodu). Součástí Pruska byly Dušníky až do nástupu Hitlera k moci, kdy bylo celé Prusko připojeno k Třetí říši jako tzv. Land Preussen, zbavená veškeré autonomie. Po druhé světové válce si oblast logicky nárokovalo Československo, nakonec však bylo území přičleněno na základě závěrů Postupimské dohody k Polsku.

V Dušníkách pobývalo mnoho významných Poláků – vzácným hostem tu byl třeba polský král Jan Kazimír, který se 17. srpna 1669 po abdikaci zastavil cestou do Francie v zájezdním hostinci „U černého medvěda“ a v srpnu 1826 se tu léčil Fryderyk Chopin s matkou a sestrami. Dušníky proslavili též spisovatel Fryderyk Skarbek, básník a kazatel Karol Bołoz Antonowicz, básníci Roman Zmorski, Zygmunt Bogusz Stęczyński, Zygmunt Krasiński a Karl von Holtei.

Papírna

Historickou papírnu navštěvujeme jako první, ujímá se nás milá průvodkyně Marta Nowicka, s kterou absolvujeme celou prohlídku a na závěr i ukázku výroby ručního papíru. Marta sice mluvila polsky, ale tak krásně a srozumitelně, že nebyl absolutní problém všemu rozumět – a to jsme do Polska sotva vjeli, takže řeč nemáme zatím zcela odposlouchanou (což se k lepšímu měnilo s každým dalším dnem). První písemná zmínka o dušnické papírně se váže k roku 1562, kdy první doložený papírník Ambrosius Tepper prodal papírnu Mikuláši Kretschmerovi ze Saska. Jeho syn Řehoř pak v roce 1605 obnovil a rozšířil původní stavbu poničenou povodní do dnešní podoby (o přestavbě vypovídá letopočet na portálu v přízemí). Nová papírna po této přestavbě plnila tři funkce – v přízemí výrobu papíru, v patře obydlí majitele a pod vysokou střechou sušírnu papíru. V roce 1607 povýšil císař Rudolf II. bratry Řehoře a Jiřího Kretschmerovy za zásluhy o rozvoj papírnictví do šlechtického stavu a obdařil je erbem (s vyobrazením sv. Petra, který je i ve vodoznaku papíru vyráběném v této papírně). Papírna byla v té době nejlepší papírnou ve Slezsku a v roce 1685 za Kristiána Viléma Kretschmera, který byl mimochodem i purkmistrem Dušník, získala výhradní zakázku na dodávku papíru pro všechny vratislavské úřady. V roce 1706 ji prodal Antonínu Hellerovi z Frýdlantu v Čechách, který ihned přistoupil k výrazné barokní přestavbě, která objektu vtiskla dnešní podobu s vysokou sedlovou šindelovou střechou a dřevěným barokním štítem s velkými ozdobnými spirálovými volutami na západní straně. Současně byla k původní budově od východu přistavěna dřevěná budova nové sušírny papíru. Za Benedikta Hellera byla v letech 1719–42 velmi zmodernizována výroba (nové vodní kolo pro pohon stoup, instalace prvního holandru ve Slezsku, stroj na vyhlazování papíru atd.) a jelikož jeho papír pak dosahoval nejvyšší požadované kvality, v roce 1750 získal titul dvorního pruského papírníka. Tento titul si udržel i jeho nástupce Josef Ossendorf, manžel jeho jediné dcery Antoníny. Poslední papírník z rodu Ossendorfů Jan Leo prodal papírnu v roce 1822 mlynářskému mistrovi Josefu Weihrowi ze Slezských Žabkovic (Ząbkowice Śląskie), který sice ve výrobě papíru pokračoval, ta ale měla klesající rentabilitu. Ruční výroba byla proto zastavena v roce 1905, kdy poslední majitel papírny Karel Wiehr uvedl do provozu cylindrický stroj na výrobu papíru a lepenek. V roce 1937 zastavil i tuto výrobu a historickou budovu věnoval v roce 1939 městu za účelem zřízení papírenského muzea. Tento záměr se podařilo naplnit až v roce 1968, kdy bylo muzeum po nákladné rekonstrukci otevřeno. Bohužel v roce 1945 byla většina vybavení rozkradena a z původního papírenského zařízení se tak dochovaly pouze kolíčkové věšáky na sušení kartonu z přelomu 19. a 20. století a několik forem na nabírání papíru z 19. století. Na stěnách a stropech obytných místností se naštěstí dochovaly vzácné barokní malby ze 17. až 18. století a jako zázrakem se dochovala i kolekce pěti portrétů majitelů mlýna ze stejné doby. Od roku 1971 se zde opět vyrábí papír tradičním ručním způsobem.

Do papírny se vchází ze silnice (ulice) přes ojedinělý předsunutý pavilon s můstkem nad řekou, z kterého se vchází přímo do vstupní haly s pokladnou v prvním patře. Tady se nachází již zmíněná galerie s originály portrétů majitelů papírny – Samuela Kretschmera (1640–56), Kristiána Viléma Kretschmera (1689–1706), Antonína Benedikta Hellera (1737–72), Anny Františky Hellerové od Kašpara Rothsmanna z 2. poloviny 18. století a Josefa Ossendorfa (1772–78).

Ze vstupní haly vedou schody do druhého patra, kde se nachází dvě obytné místnosti (slouží pro příležitostné výstavy) s unikátní výmalbou na dřevěném obložení stěn a stropů. Ta byla objevena v roce 1960 a v letech 1985–7 restaurována. V první místnosti se dochovala na severní stěně nejstarší malba z počátku 17. století, zobrazující rostlinné motivy v podobě akantových listů. Zbylé dekorace na stropě a ostatních stěnách jsou mladší, až z druhé poloviny 18. století. Ve druhé místnosti je nejstarší malba z 2. poloviny 18. století na západní stěně a představuje biblickou scénu, jak Josef Egyptský prchá před Putifarovou ženou, která ho svádí ke hříchu (Genesis 37 – 50), ostatní malby s klasicistní parkovou architekturou a malovaným kazetovým stropem pochází z konce 18. století.

V místnostech prvního patra se pak nachází expozice dějin papíru a papírenství ve světě, v Polsku a ve Slezsku v období rukodělné výroby a dějin techniky a papírenské technologie v době průmyslové výroby papíru. Stálé expozice doplňují tematické okruhy úzce související s dějinami papírenství, týkající se materiálů používaných k psaní před vynálezem papíru, tiskařských technik a výrobků z papíru. V oknech výstavních místností jsou prezentovány kopie vodotisků různých papíren na světě, v Polsku a ve Slezsku a loga současných polských papíren.

V přízemí je původní výrobní hala a ukázková dílna ruční výroby papíru pomocí žeberkových a velinových sítí, do jehož výroby se mohou zapojit i návštěvníci. K vidění je tu i činný holandr na mělnění celulózy, čerpací kádě a lisy. V současných podmínkách se tu vyrábí i malosérie velmi kvalitního akvarelového papíru do velikosti A2, na přání zákazníka doplněné vodotiskem.

Papírna stojí při hlavní silnici z Náchoda do Kladska (ul. Kłodzka 42) nad řekou Dušnickou Bystřicí, jejíž vynikající vodě vlastně vděčí za svůj věhlas, neboť voda je při výrobě papíru rozhodující složkou. Dušnická papírna je jediný dochovaný a funkční objekt tohoto typu v Polsku a jeden z mála ve střední Evropě.

Lázně s parkem

Po prohlídce papírny odjíždíme ještě do lázeňské části Dušníků, která leží asi 2 km proti proudu Dušnické Bystřice v nadmořské výšce 540 metrů. Tady nás již čekal Szymon Korzuch z úřadu města, kde má na starosti propagaci města, aby nás provedl. Lázně se vyznačují především silně stimulačním horským podnebím a několika léčebnými prameny, což spolu vytváří dokonalé podmínky pro léčbu kardiologických a gynekologických onemocnění, dýchací a trávicí soustavy a osteoporózy. Větší část lázeňského areálu vyplňuje lázeňský park, jehož hlavní osu tvoří alej Fryderika Chopina. Ta je doplněna třemi fontánami, z nichž vyniká především tzv. Barevná fontána (Kolorowa fontanna) z roku 1905, kdy udivovala především 45 metrovou výškou trysku vody. Jméno pak dostala podle barevného osvětlení, které bylo nainstalováno v roce 1927, což je vůbec nejstarší známý případ podobného osvětlení fontány v Polsku. A je funkční dodnes. Zhruba uprostřed je Pavilón minerálních pramenů (Pijalnia wód mineralnych), který byl postaven v letech 1884–7 na místě starší kolonády, ale za 2. světové války byl poškozen výbuchem munice, kterou zde měli uskladněnou Němci. Zde lze načepovat a ochutnat (za mírný poplatek) dva různé prameny – Kazimír Velký a Fryderik Chopin, a to jak v chladné, tak teplé verzi. Hned vedle je k vidění pozoruhodnost podobná poděbradským květinovým hodinám – jen zde je květinový kalendář, který je potřeba denně, tedy 365× ročně přesadit, aby ukazoval správný den. Naproti je Lázeňské divadlo Fryderyka Chopina (Dworek Fryderyka Chopina), které bylo postaveno v letech 1802–05 jako společenský dům podle projektu H. Geisslera, v roce 1808 rozšířeno na severní straně o kulečníkový sál. V této budově v srpnu 1826 uspořádal svůj první charitativní koncert šestnáctiletý Fryderyk Chopin. Na počest této skutečnosti se zde vždy v srpnu od roku 1946 pořádá mezinárodní Chopinův festival, který je největším chopinovským festivalem na světě vůbec. My jsme zde zrovna zastihli „Vratislavské Art Trio“, které se tu účastní letního hudebního kurzu, a vyslechli si krátkou ukázku jejich vystoupení. Okolo divadla jsou pak dva pomníky, připomínající pobyt mladého Chopina v těchto lázních. Tím prvním je jeho socha v mírně nadživotní velikosti z roku 1976 (odhalená u příležitosti 150. výročí jeho pobytu) a naproti vchodu pak kamenný pomník s bustou hudebníka z roku 1897. Na bustě je zajímavé to, že zde visí tak, jak byla nalezena po válce poničená střelbou (nebyla úmyslně opravena).

Pro návštěvníky z Česka určitě není bez zajímavostí, že je v Dušníkách zřízen polsko-český audioprůvodce po 20 nejvýznamnějších pamětihodnostech města „CITYWALK“ (www.citywalk.duszniki.pl), což je bezplatná aplikace určená pro smartfony a tablety. Díky tomu se lze s městem seznámit i v našem rodném jazyce.

Tímto jsme náš program v Lázních Dušníky vyčerpali a pokračovali jsme v další cestě do Vratislavi, kde budeme ubytováni celý týden.