Cesty a památky

Klíč k Dolnímu Slezsku – hrad Książ

Na dohled naší severní hranici s polskými sousedy leží na okraji města Valbřich (Wałbrzych), ukrytý uprostřed lesů a krásné přírodní scenérie hrad Książ [Kšjonž], což z polštiny přeloženo znamená „kníže“. Přestože se jedná o jednu z nejvýznamnějších polských památek, navíc tak blízko našich hranic (z Trutnova jen 30 kilometrů), je u nás prakticky neznámý. A přitom se jedná po Malborku a krakovském Wawelu o třetí největší hrad v Polsku a největší hradní stavbu Slezska, která je navíc obestřena dosud nevyjasněnými záhadami, vztahujícími se k událostem za 2. světové války. Tehdy totiž Němci vybudovali pod hradem síť podzemních chodeb, o jejichž účelu se zatím dá jen spekulovat.

Hrad Książ stojí na vysokém skalnatém ostrohu v nadmořské výšce 365 metrů, který ze tří stran obtéká řeka Polesnice (Pełcznica), pramenící v nedalekých Valbřišských horách. V těchto místech vyhloubila velmi hluboký kamenitý kaňon, který vytváří strategickou přírodní překážku. Jediný příchod na ostroh byl možný od východu, kde stavitelé hradu vyhloubili mohutný příkop, opevněný valem. První hrad tu vystavěl již v roce 1288 svídnicko-javorský kníže Boleslav I. Surový z dynastie slezských Piastovců na ochranu obchodní cesty z Čech do Slezska. Ve 14. století pak připadl k Zemím koruny české a součístí Českého krílovství byl až do roku 1741, kdy slezsko připadlo k Prisku. Rozhodujícím pro jeho další existenci se stal rok 1508, kdy ho získal slezský šlechtic Konrád Hochberg z Hendršdorfu, jehož potomci (v Čechách známí jako Hubrikové z Hendršdorfu, vlastnili majetky v Náchodě, kolem Náchoda, Smiřic a Frýdlantu v Čechách, v Praze měli palác známý dnes jako palác Lažanských) zde nepřetržitě sídlili až do roku 1941.

Vlivná pruská šlechta a její hosté

Hochbergové se postupně vypracovali z nižší šlechty až na jeden z nejbohatších slezských rodů, který v 19. století dokonce získal knížecí titul. Již před tím ale díky sňatku Jana Jindřicha VI. s Annou Anhalt von Pless (dnešní Pština) dne 21. května 1791 ovládli prakticky celé Horní Slezsko a od té chvíle se titulovali jako knížata Hochberg von Pless. Na jednotlivé členy rodu se při prohlídce zámku naráží na každém kroku – ale na ty poslední přeci jen nejčastěji. Jimi jsou Jan Jindřich XV. (1861 – 1938) a jeho manželka Marie Terezie Olivie (1873 – 1943), přezdívaná Daisy. Za nich také došlo k poslední přestavbě a zásadní modernizaci zámku. Kníže byl majitelem ohromného jmění včetně černouhelných dolů, elektrárny, lázní a kamenolomů, jeho manželka Daisy byla překrásná Angličanka (její bratr George byl nevlastním otcem Winstona Churchilla), která se za něho provdala ve svých 18 letech. Ta kromě své krásy, o které se dodnes v kraji vypráví legendy, proslula také charitativní činností. Tajemno a další legendy kolem její osoby navíc umocňuje fakt, že její hrob je díky válečným událostem 2. světové války dodnes neznámý. Za zmínku stojí i to, že Hochbergové na zámku hostili významné osobnosti, jako třeba císaře Viléma II., cara Mikuláše s carevnou Alexandrou, pruské krále Fridricha II. a Fridricha Viléma III. a mnohé další.

Zámek jako skládačka stylů

Ve své předválečné historii se hrad Książ dočkal dvou velkých přestaveb a jednotlivé stavební fáze se vzájemně opticky doplňují i prolínají, takže dohromady vytváří malebný celek jednoho z nejkrásnějších polských zámků. Základem celé stavby je goticko-renesanční palác s kamennou věží vysokou 47 metrů. K němu bylo v letech 1718–34 přistavěno uměnímilovným hrabětem Konrádem Ernstem Maxmiliánem z Hochberku barokní křídlo s monumentálním východním průčelím a současně vzniklo i velkolepé čestné nádvoří, uzavřené novým vstupním křídlem v předzámčí. V 18. a 19. století vznikly na místě bývalých hradních parkánů zahradní terasy s vodními bazény a fontánami. Druhá zásadní přestavba zámku proběhla v letech 1909–23, kdy vzniklo ohromné pseudorenesanční severní a západní křídlo s dvěma věžemi a hlavní věž ukončila její dnešní typická měděná helmice s vyhlídkovou plošinou. Majetek byl Hochberkům zkonfiskován ve prospěch Německé říše nedlouho poté, v roce 1941.

Nacistická etapa

V nadcházejícím období pak byl hrad upravován na vojenské velitelství SS a podle některých zdrojů i jako jeden z hlavních stanů samotného Hitlera. Naprostá většina dokumentů byla ale před příchodem Rudé armády ustupujícími Němci zničena, a tak je veškerá stavební činnost na zámku v letech 1941–45 obestřena záhadami a dosud neobjasněnými hypotézami. Jisté však je, že tu vězni z koncentračního tábora Gross-Rossen v Rogoźnici (asi 25 kilometrů severozápadně od zámku u města Strzegom) v nelidských podmínkách razili ve dvou úrovních (15 a 50 metrů pod zámkem) ohromné tunely a chodby, spojené s nádvořím nákladním výtahem s nosností i pro auta a osobními výtahy přímo do zámeckých komnat. Předpokládá se, že zde měla být továrna na chemické zbraně hromadného ničení a dokonce se ve vazbě na nedaleké uranové doly spekuluje s myšlenkou, že zde Němci chtěli dokončit vývoj tajné (zřejmě jaderné) zbraně, která by zvrátila průběh války v jejich prospěch.

Náročná prohlídková trasa

Návštěvníci hradu se musí připravit na to, že je čeká opravdu nevšední zážitek plný překvapení. V barokním Maxmiliánově křídle je to celá řada komnat, jejichž názvy známe i z našich zámků – Zelený salon, Bílý salon, Čínský salon nebo Hudební salon. Výzdoba těchto místností byla v poválečných letech restaurována a nabízí tak ukázku života zejména posledních majitelů zámku. Mezi všemi ovšem vyniká hlavní Maxmiliánův sál, sloužící původně k přijímání hostů. Pro nás je zajímavostí jeho výzdoba, pocházející od autora fresek v pražské Loretě, Felixe Antonína Schefflera. S tímto původně bavorským umělcem se hrabě Maxmilián seznámil na nedalekém Broumovsku. Na chodbách mezi jednotlivými částmi expozic jistě vaší pozornosti neuniknou třeba přípojky na centrální vysavač, zřízený zde již roku 1910. Zhruba uprostřed prohlídky se dostanete na tak zvané Černé nádvoří s Loveckou dvoranou, kde se dochovalo několik renesančních portálů ze starších stavebních fází zámku a renesanční malby z doby po roce 1508 v bývalé zbrojnici, mezi nimiž vyniká erb Hochberků. Další část prohlídky pak zahrnuje velký taneční sál a přilehlé místnosti nejmladší části zámku, odkud se kolem Skály štěstí sestupuje Černým schodištěm do podzemí. V něm jsou přístupné jak původní gotické sklepy, které si údajné oblíbil vůdce SS Himmler, libující si v různých okultních vědách, pro pořádání seancí svého Černého řádu, tak i vybetonované nacistické podzemí. V něm narazíte na různé strážnice, schodiště a výtahy, ovšem větší část z téměř kilometrového labyrintu není pro turisty přístupná. Mimochodem podobných podzemních komplexů existuje ve vzdálenosti do 20 km od zámku dalších šest. Ten nejznámější Riese (Obr) se nachází v nedalekých Sovích horách a je také pro turisty přístupný.

Nejbližší okolí hradu

Kromě vlastního hradu doporučuji vyrazit na procházku po některé z turistických tras do okolní přírodní rezervace Książański park Krajobrazowy, vyhlášené na ploše přesahující 3 hektary v roce 1981. Oblíbená trasa vede třeba k umělé zřícenině Stary Książ, která je přes své jméno podstatně mladší než vlastní zámek (vznikla až v roce 1797 jako oblíbený cíl vycházek panstva), nebo k Daisiinu jezírku (Jeziorko Daisy) v bývalém lomu. Dalším místem, které byste neměli minout, je panoramatická vyhlídka Obří skála jižně od zámku, z které je určitě ten nejkrásnější pohled jak na celé údolí, tak především na samotný zámek. Tím výčet možností zdaleka nekončí. Navštívit můžete i známý hřebčín, kde se od 19. století chovají vyhlášení sudetští hřebci, nebo skleník (Palmiarnia) v místní části Lubiechów. To je vůbec nejstarší polský skleník, postavený v letech 1908–12 jako dárek kněžně Daisy od jejího manžela Jana Jindřicha XV. Kromě tropických rostlin je zajímavostí vnitřní výzdoba z originálního lávového kamene pocházejícího ze sopky Etna na Sicílii, který sem byl dopraven po železnici v sedmi vagónech.

Jak na hrad

Z České republiky je nejlepší příjezd do Valbřichu autem přes Královecké sedlo po silnici číslo 16 z Trutnova přes hraniční přechod Královec / Lubawka nebo po silnici číslo 302 od Broumova přes hraniční přechod Meziměstí / Mieroszów. Pokud byste přijeli do stanice Wałbrzych Miasto vlakem, od nádraží (zastávka Dworzec Miasto) jede každou hodinu autobus MHD číslo 8 až na parkoviště u zámku (zastávka Jezdziecka – Zamek Książ). Z centra Valbřichu k zámku nevedou značené turistické cesty, ty začínají až na předměstí Podzamcze (kterým také projíždí autobusová linka MHD č. 8) u kostela sv. Anny. Přímo k hradu vede zeleně značená turistická trasa (3 km).

Velkou výhodou je, že zámek, hřebčín i skleník jsou přístupné denně celoročně a lze pro jejich prohlídku zakoupit i různě kombinované vstupenky, samostatnou vstupenku je pak třeba zakoupit na zámeckou věž. Otevřeno má zámek v dubnu až září 10:00 – 17:00 hodin v pracovní dny, do 18:00 hodin o víkendech a svátcích, nebo v období říjen – březen 10:00 – 15:00 hodin v pracovní dny, do 16:00 hodin o víkendech a svátcích. Prohlídku můžete absolvovat individuálně (ve všech místnostech jsou popisky v češtině) nebo s průvodcem, kterého si lze také objednat v českém jazyce. Budete mile překvapeni s vstřícností, na kterou tu jako turisté z Česka narazíte.

Bližší informace na www.ksiaz.walbrzych.pl, e-mal: zwiedzanie@ksiaz.walbrzych.pl.

Přepis vlastního článku pro časopis Turista číslo 10/2014.