Cesty a památky

Kolínsko » Zalešany

Zalešany

Ves se poprvé písemně připomíná již v 1. polovině 12. století, kdy král Vladislav I. daroval část pozemků v obci svému dvornímu šaškovi Dobretovi. Král Vladislav II. Pak Zalešany daroval v roce 1167 premonstrátskému klášteru v Litomyšli. V roce 1324 se vzpomíná jakýsi Vojslav ze Zalešan (Woyslaus de Zalessan). Listinou ze dne 10. ledna 1358 daroval ves král Karel IV. klášteru v Klášterní Skalici. Po husitských válkách daroval v roce 1436 král Zikmund Zalešany městu Kouřim a hned v následujícím roce Diviši Bořkovi z Miletínka, po něm ji vlastnil kouřimský měšťan Mikuláš (Mikeš). Od něho získal Zalešany v roce 1440 Petr Krtek a v roce 1493 se připomíná Bohuslav Horňatecký z Dobročovic, který toto panství rozšířil o okolní obce. Jeho náhrobní kámen se dodnes dochoval ve hřbitovní zdi kostela v Křečhoři. V roce 1608 prodal David Horňatecký Zalešany Karlu Mrackému z Dubé, který je připojil ke svojšickému panství, jehož součástí zůstaly až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848. V té době měly Zalešany 21 domů a 145 obyvatel. Zprovoznění železnice Pečky – Kouřim v roce 1882 mělo za následek prudké zvýšení počtu domů na 33 a nárůst obyvatel na 216. V roce 1920 byl do Zalešan zaveden elektrický proud, nejprve do dvora velkostatku a Hamplova mlýna. Velký úpadek obce nastal po roce 1948, kdy zde žilo ještě 214 obyvatel.

Od roku 1850 do roku 1911 byly Zalešany součástí Vrbčan, poté do roku 1976 samostatnou obcí, v letech 1976-90 součástí Plaňan a od roku 1991 opět samostatnou obcí v okrese Kolín.

Osobnosti

Emil Heller (* 4. 5. 1868 Chmeliště - † 11. 11. 1941 Kouřim) - významný podnikatel židovského původu, zakladatel vyhlášené zalešanské továrny Delicia, první továrny na sušené mléko v Československu, a od roku 1911 i dlouholetý člen obecního zastupitelstva. V roce 1939 byl s rodinou deportován do Kouřimi, kde umírá, po válce byl exhumován a pohřben na židovském hřbitově v Kolíně.

František Heller (* 15. 9. 1903 Zalešany - † USA ?) - nejmladší syn Emila Hellera, po studiích pracoval jako technik v rodinné továrně Delicia, od roku 1933 ji vedl spolu se svým bratrem. V letech 1935-39 strosta Zalešan. Po árizaci majetku v březnu 1939 opouští republiku a v Polsku vstupuje do armády, později se účastnil bojů v Sýrii (1941) i Tobrúku (1941-42). V říjnu 1944 byl zraněn ve Francii v bojích o přístav Dunkerque. V letech 1945-48 se ujal rodinného majetku v Zalešanech, po komunistickém puči v srpnu 1949 opuští republiku podruhé a umírá v USA.

Původ názvu

Název obce je odvozen od polohy obce (za lesy) nebo od osadníků, kteří přišli z území, ležícím za lesy. Tvar názvu se od středověku nezměnil, jeho psaná podoba se liší pouze v závislosti na gramatické zdatnosti písaře a uvádí se jako Zalessany (1324), Zaleschany (1358), Zalešany (1454), Zálešany (1525), Zalessany (1673), Zaležan (1844) a nakonec Zalešany (1886).

Znak a vlajka obce

Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 7. října 2003 usnesením č. 30 schválen znak a prapor obce, jeho autorem je heraldik Stanislav Kasík. Znak tvoří modro-červeně polcený štít, ve kterém je nad zlatým šraňkem (symbolizuje Zalešany) stříbrný holub se zlatou zbrojí, stojící na stříbrné ostrvi (sybolizuje Přebozy). Vlajku tvoří čtyři svislé pruhy, střídavě červené a modré, v poměru 1:2:2:1, uprostřed nad žlutým šraňkem je bílý holub se žlutou zbrojí stojící na bílé ostrvi.

Administrativní údaje

Zalešany jsou dnes samostatnou obcí, jejich součástí je obec Přebozy. Katastrální výměra činí 4,9 km² a žije zde 120 stálých obyvatel (1. ledna 2022).