Počátky vesnice sahají již do období raného středověku, což dokládají nejstarší stavební fáze kostela sv. Václava, kladené do počátku 11. století. Nejstarší písemné prameny se však zachovaly až z vrcholného středověku, kdy se poprvé připomínají v roce 1352 v soupisech papežského desátku. Další zmínka je z roku 1357 v zápise Libri confirmationum o podání faráře k místnímu kostelu sv. Václava. V tomto zápise se mimo jiné píše o patronech místního kostela Václavu Bohunkovi a Petrovi ze Žabonos, kteří jsou prvními doloženými vlastníky obce. Dne 17. září 1380 podali Jan z Jenštejna, arcibiskup Pražský spolu se svými bratry Martinem, Pavlem a Václavem nového faráře k místnímu kostelu, z toho lze vyvodit, že v té době byli vlastníky obce páni z Jenštejna, naposledy se připomíná v roce 1392 Pavel z Jenštejna. Na počátku 15. století vlastnil Žabonosy Mikuláš Pýšek z Hradenína, sídlící na tvrzi v sousední obci, a jelikož téměř po celé 15. století zprávy o Žabonosech mlčí, dá se předpokládat, že byly v té době součástí Hradenína. Další zmínka se objevuje až v roce 1482, kdy král Vladislav II., prodal Žabonosy Bohuši Kdulíncovi z Ostromíře, a v roce 1489, kdy prodal Mikeš ze Zásmuk svůj podíl na místním poplužním dvoře svému bratrovi Janu Přebozskému ze Zásmuk. Později se Žabonosy dostaly do držení Kouřimi a ke Ke Kouřimi patřily až do roku 1547, kdy byla spolu s jinými statky konfiskována ve prospěch české královské komory. Král Ferdinand I. v roce 1551 prodal Žabonosy rytíři Kryštofu Skuhrovskému ze Skuhrova, ale již jeho syn Václav Skuhrovský prodal v roce 1567 Žabonosy s dalšími třemi vesnicemi Bohumilu Horňateckému z Dobročovic. Ten ze získaných vsí zřídil samostatný statek s centrem v Žabonosích, kde při nově vybudovaném hospodářském dvoře postavil i tvrz. Horňateckým z Dobročovic patřily Žabonosy až do roku 1635, kdy je po smrti Jana Všebora Horňateckého koupil v dražbě Kašpar Winkelhofer z Englasu. V roce 1652 koupila dvůr, tvrz a ves Žabonosy Kateřina Bertholdová z Uherčic a připojila je ke svému radimském panství, jehož součástí zůstaly až do konce patrimoniální správy po roce 1848.
Od roku 1850 jsou Žabonosy samostatno obcí v okresu Kolín, v roce 1932 zde žilo 521 obyvatel.
Žabonosy jsou zastávkou č. 10 významného regionálního projektu Tajuplná místa Podlipanska, které organizuje MAS Podlipansko, o.p.s. Pro zájemce o putování po těchto místech opředených tajemstvím a pověstmi je vydán kapesní průvodce, který zdarma získáte na informačních místech Podlipanska. Informační tabule jsme doplnili fotografiemi z našeho archivu.
Dagmar Sedláčková (* 14. 1. 1931 Žabonosy - † 28. 10. 2008 Praha) - významná česká akademická malířka, ilustrátorka a grafička, kromě knih pro děti i pro dospělé ilustrovala také Čítanku pro 4. ročník zvláštní školy.
V průběhu historie se název obce vyvíjel a tak se objevuje v těchto tvarech: Zabonos (1357), Zabonoss (1352-67), Zabnoss (1369-85), Sabnoss (1399 – 1405), v Zabonossiech (1384), in Zabonos (1409), v Žabonosích (1490), w Ziabonosych (1547, 1613), Ziabonosy (1613), Zabonosy (1654), Žabonosy (od roku 1788). Název obce se odvozuje od toho, že je to ves lidí žáby nosící nebo prodávající a připouští se i výklad, že jde o ves lidí s žabími nosy.
Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 25. listopadu 2003 usnesením č. 31 schválen znak a prapor obce.
Autorem návrhu je heraldik Jan Tejkal. Jedná se tak zvaný „mluvící znak“, na kterém je červeno-modré pole odděleno stříbrným cimbuřím (znak pánů z Poděhus) s pěti zuby (pět částí obce). V horním modrém poli je červeno-bílá růže (znak Trautmannsdorfů) se dvěma obilnými zlatými klasy (zemědělství) po stranách. V dolním červeném poli je zlatý sud (původ názvu obce).
Žabonosy jsou dnes samostatnou obcí, jejich katastrální výměra činí 3,1 km² a žije zde 236 stálých obyvatel (1. ledna 2016).
Žabonosy leží 12,5 kilometru západně až severozápadně od Kolína v nadmořské výšce 219 – 247 metrů.