Cesty a památky

Kolínsko » Hořany (u Červených Peček)

Hořany (u Červených Peček)

Hořany se připomínají poprvé v roce 1299, kdy sedlecký klášter a Markvart Šik z Kutné Hory na ni obdržely majestát od krále Václava II. Šikovi synové Albert a Kuna vlastnili Hořany v letech 1303 – 1309, práva kláštera a Šiků byla potvrzena v roce 1337 králem Janem Lucemburským. V 15. století náleželo hořanské zboží Čeňkovi z Hořan, v roce 1436 ji vlastnil Mikuláš z Hořan. Císař Zikmund zastavil Hořany v roce 1437 Jiříkovi z Poděbrad, v letech 1498 – 1502 vlastnil Hořany nejvyšší mincmistr českého království Zdeněk Kostka z Postupic. V 1. polovině 16. století patřila část hořanského zboží Kutné Hoře a část panství libenickému. V roce 1530 byl majitelem Libenic (a tedy i Hořan) Jan st. Trčka z Lípy, který je v roce 1538 prodal Václavovi Popelovi z Vesce, od něhož je koupil roku 1540 Jindřich z Vrchovišť, zakladatel zemanského rodu Libenických z Vrchovišť. V roce 1593 se Libenice staly trvalou součástí kolínského panství, od kterého v roce 1644 koupilo Hořany město Kutná Hora, v jehož majetku zůstaly až do zrušení patrimoniální správy v roce 1850.

Ve vsi zřejmě neexistovala tvrz, doložena je však existence dvora pánů Čeňka a Oldřicha z Hořan a dvory pána Podivického z Podivic a Lukaveckého z Lukavce (doloženy k roku 1596). Tyto dvory se nacházely v místech dnešních domů čp. 1 a čp. 12 (čp. 1 se donedávna říkalo „ve dvoře“). Na místě obou dvorů byly nalezeny sklepy a chodby; od čp. 1 směřuje chodba ke Kuklíku a od čp. 12 k potoku do údolí.

V Hořanech se dochovala hmotově nenarušená struktura středočeské vsi 18. až 19. století a proto zde bylo vyhlášeno ochranné památkové pásmo. Hořany se řadí k nejmalebnějším obcím v regionu.