Hořany se připomínají poprvé v roce 1299, kdy sedlecký klášter a Markvart Šik z Kutné Hory na ni obdržely majestát od krále Václava II. Šikovi synové Albert a Kuna vlastnili Hořany v letech 1303 – 1309, práva kláštera a Šiků byla potvrzena v roce 1337 králem Janem Lucemburským. V 15. století náleželo hořanské zboží Čeňkovi z Hořan, v roce 1436 ji vlastnil Mikuláš z Hořan. Císař Zikmund zastavil Hořany v roce 1437 Jiříkovi z Poděbrad, v letech 1498 – 1502 vlastnil Hořany nejvyšší mincmistr českého království Zdeněk Kostka z Postupic. V 1. polovině 16. století patřila část hořanského zboží Kutné Hoře a část panství libenickému. V roce 1530 byl majitelem Libenic (a tedy i Hořan) Jan st. Trčka z Lípy, který je v roce 1538 prodal Václavovi Popelovi z Vesce, od něhož je koupil roku 1540 Jindřich z Vrchovišť, zakladatel zemanského rodu Libenických z Vrchovišť. V roce 1593 se Libenice staly trvalou součástí kolínského panství, od kterého v roce 1644 koupilo Hořany město Kutná Hora, v jehož majetku zůstaly až do zrušení patrimoniální správy v roce 1850.
Ve vsi zřejmě neexistovala tvrz, doložena je však existence dvora pánů Čeňka a Oldřicha z Hořan a dvory pána Podivického z Podivic a Lukaveckého z Lukavce (doloženy k roku 1596). Tyto dvory se nacházely v místech dnešních domů čp. 1 a čp. 12 (čp. 1 se donedávna říkalo „ve dvoře“). Na místě obou dvorů byly nalezeny sklepy a chodby; od čp. 1 směřuje chodba ke Kuklíku a od čp. 12 k potoku do údolí.
V Hořanech se dochovala hmotově nenarušená struktura středočeské vsi 18. až 19. století a proto zde bylo vyhlášeno ochranné památkové pásmo. Hořany se řadí k nejmalebnějším obcím v regionu.
Název Hořany se odvozuje od polohy obce, která leží na vyvýšeném místě, na rozdíl například od sousedních Dolan.
Hořany jsou administrativní součástí obce Miskovice (okres Kutná Hora), jejich vlastní katastrální území činí 2,63 km².
Hořany leží 6 kilometrů jihovýchodně od Kolína v nadmořské výšce 280 metrů.