Cesty a památky

30. 7. 2016 Lvov - město Lva

Do Lvova (ukrajinsky Львів / Lviv) jsme se vydali přes Polsko, což se nám vzhledem k příjezdu vlaku ráno na místo určení zdálo výhodnější než přímý spoj z Kolína, který do Lvova přijíždí večer. Cesta trvala jen 16 hodin (z Kolína ve 14:03), z Krakova (22:21) jsme se vyspali v lůžkovém voze a ráno (7:15) jsme byli na místě. Lvov je mimochodem první z ukrajinských měst, kam dorazil vlak - bylo to v roce 1861, a ten vlak tehdy přijel po nově vybudované trati z Vídně. V roce 1903 bylo postaveno současné secesní nádraží, což je jedna z nejvýstavnějších budov města. Ve Lvově žije na 750 000 obyvatel, a protože patřil po celá staletí střídavě Polsku nebo Rakousku, má typický středoevropský ráz měst, jaká známe u nás. Jelikož se jeho historické centrum opravdu dokonale zachovalo, bylo v roce 1998 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO (po boku například i Kutné Hory). Kolem roku 1250 ho založil haličsko-volyňský král Daniel a jméno mu dal podle svého syna Lva, který z něj později učinil hlavní město. Ale již v roce 1349 Lvov dobyl polský král Kazimír III. Veliký a na dalších 400 let se stal součástí polsko-litevského státu. V té době vyrostl ve významné kulturně-hospodářské centrum, největší mezi Kyjevem, Varšavou a Krakovem, a v tomto trendu pokračoval i po roce 1772, kdy připadl Rakousku. Tehdy tak byla celá Halič spolu s námi v jednom habsburském soustátí. Po rozpadu Rakousko-Uherska zase připadl Lvov Polsku a stal se jeho třetím největším městem (například v roce 1931 tvořili Poláci 60 % jeho obyvatel). Po 2. světové válce ovšem toto území zabral Sovětský svaz a většina Poláků musela odejít. Po rozpadu SSSR se území Haliče stalo součástí novodobého ukrajinského státu a Lvov je nesmírně přátelským městem, jehož obyvatelé stojí v čele prozápadního směřování země.

Vzhledem k historii města nikoho nepřekvapí, že hlavní náměstí se jmenuje polsky - Rynek. Je čtvercové a okolo něj se tísní řady prakticky stejně širokých historických domů. Proč? No podle magdeburského městského práva byla totiž pouze tři okna nezdaněná, takže domy, které mají více oken, patřily zámožnějším kupcům. Jedním z nich je například renesanční palác Korniakta (čp. 6), který má těch oken hned šest. Asi nejhezčí ukázkou renesanční architektury je sousední Černý dům (Čorna kamjanicja), jehož pískovcové průčelí za staletí zcela zčernalo. Nemůžete ho přehlédnout, navíc je v něm pobočka historického muzea. Ve všech rozích náměstí se nachází fontána s antickými bohy (Adonis, Neptun, Diana a Amphitrité) od vídeňského sochaře Gartmana Vitvera. No a uprostřed náměstí je radnice z poloviny 19. století, z jejíž věže vysoké 65 metrů (408 schodů, žádný výtah) je nádherný pohled na celé město. Zajímavý je i výhled z hory Vysoký Zámok (413 metrů nad mořem) na severním okraji historického centra, která je upravená jako městský park s vyhlídkou na samotném vrcholu, okolo kterého se rozkládají skromné zbytky středověkého hradu. Výčet dalších památek by zabral několik stran a tak se spokojme s konstatováním, že Lvov má opravdu co nabídnout. A na své si přijdou i milovníci dobrého jídla a pití, ostatně jako všude na Ukrajině. Místní hospůdky i kavárničky nabízejí nepřeberné množství tradičních ukrajinských pochoutek, a protože ceny jsou velmi nízké, pravděpodobně budete často volit mezi potěchou ducha a těla. Na závěr ještě taková zajímavost - mezi slavné rodáky ze Lvova patří například česká filmová a divadelní herečka Vlasta Fabiánová.