CESTYAPAMATKY.CZ

Pozdně gotická zvonice byla v severozápadním rohu dnes zrušeného hřbitova u chrámu sv. Bartoloměje postavena roku 1504 mistrem Bartošem. Důvodem stavby samostatné zvonice bylo narušení stability severní věže chrámu, do které nemohly být zvony opětovně zavěšeny ani po provedené opravě. V roce 1724 byla na vrchol střechy zvonice doplněna barokní vížka a v roce 1728 byl na zvonici přenesen ze severní chrámové věže středověký orloj (doložený již v roce 1494). Až do požáru v roce 1796 se do zvonice chodilo po dřevěném můstku z varhanní kruchty v chrámu. Protože byla věž těžce poškozena i při dalším požáru v roce 1869, bylo v roce 1872 přikročeno k opravě podle plánů architekta Josefa Mockera. Během opravy byly odstraněny pozdější přístavby i doplňky a dřevěný ochoz v nejvyšším patře byl nahrazen kamenným a věž byla ukončena současnou sedlovou střechu. V roce 1907 byl mezi zvonicí a severní věží chrámu vzepřen pilíř k zajištění stability chrámové věže a poslední změny doznala zvonice v roce 1912, kdy byly odstraněny omítky, takže došlo k odkrytí režného kamenného zdiva. Původní břidlicová krytina střechy byla v roce 1975 nahrazena měděnou.

Zvonice je mohutná hranolová třípatrová stavba s mírně nepravidelným čtvercovým půdorysem cca 9×9 m a výškou 55 metrů. Na jižní straně se dochoval sedlový vstupní portál s původními okovanými dveřmi. Okna ve zvýšeném přízemí jsou opatřena renesančními kovanými mřížemi z pol. 16. století. V severovýchodním nároží (do ulice) je zazděna deska s českým nápisem o provedení stavby: Spasitele syna Otce nebeského – Ježíše světu z Panny narozeného – léta čtvrtého v puol druhom tisieci založena jest tato věže zvoniece pilnostie obyvatelů města tohoto a Bartoše snažně pracujiecieho. Budiž požehnáno Panie jméno, jemuž se klanie každé koleno, buď i od všeho stvořenie chváleno.

V podzemí věže se nachází sklep s valenou klenbou, přístupný dvěma pískovcovými sedlovými portály. Ve zvýšeném přízemí je místnost sklenutá valenou klenbou se zapuštěnými železnými kruhy; od roku 1852 zde byla první veřejná česká kolínská knihovna. Nejvýše je umístěno zvonové patro, přístupné po dřevěném vloženém schodišti. Zvony zde byly původně upevněny srdcem vzhůru, v tzv. „vysokém točení“. Tento způsob zavěšení zvonů je regionální technickou zvláštností, která se rozšířila ve středo-východních Čechách na konci středověku (dochoval se pouze v Kouřimi a v Rovensku pod Troskami) a v některé literatuře se uvádí jako „husitský“. V roce 1756 nechal děkan Liborius Ditman zvonovou stolici upravit na klasické zavěšení srdcem dolů. Před 2. světovou válkou měla zvonice sedm zvonů ulitých koncem 18. století, dnes jsou zde zvony tři: Bartoloměj (váha 2000 kg, ulit roku 2000 Rudolfem Pernerem v Pasově, výzdoba Jaroslav Hylas, tón Cis 1), Jan Pavel (váha 850 kg, ulit roku 2000 Rudolfem Pernerem v Pasově, výzdoba Jaroslav Hylas, tón Fis 1) a Kohoutek (váha 100 kg, ulit roku 1611 neznámým zvonařem, má neznámý původ; existuje domněnka, že pochází z kolínského popraviště).

Nařízením vlády ČR byla zvonice dne 16. srpna 1995 prohlášena spolu s chrámem sv. Bartoloměje a přilehlým areálem Národní kulturní památkou.