Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » tepelná elektrárna

tepelná elektrárna

Kolín, Industriál, Továrny

Architektonicky mimořádná technická stavba, představující ve své době evropskou špičku.

První elektrické lampy (Křižíkovy obloukovky) se v Kolíně objevily v roce 1888 shodou okolností na dvoře Horského cukrovaru na Zálabí, na jehož místě dnes tepelná elektrárna stojí. Napájeny tehdy byly pomocí malé závodní elektrárničky. První parní elektrárnu v Kolíně pak postavil František Křižík v letech 1911–12 v prostoru mezi ulicemi Pod Hroby a Zengrova u železničního nádraží, která se stala jednou z nejstarších elektráren v Čechách. Kolín se také stal prvním městem u nás s veřejným elektrickým osvětlením. Na Křižíkovu kolínskou elektrárnu bylo v roce 1914 napojeno celkem 37 obcí (Chlumec nad Cidlinou, Čáslav, Sadská, Kouřim atd.) a v roce 1916 měřila rozvodná síť již 270 kilometrů. V roce 1916 prodal František Křížík elektrárnu společnosti ESSO (Elektrárenský svaz středolabských okresů), která ji nechala v letech 1916–18 zmodernizovat, a začala prodávat v Kolíně i první elektrické spotřebiče – lustry, ledničky, vysoušeče vlasů, žehličky, vařiče a sporáky. Vzhledem k tomu, že poptávka po elektrické energii rychle rostla, na konci 20. let 20. století již mělo k elektřině přístup 70 % obyvatel republiky, stará kolínská Křižíkova elektrárna dosloužila.

V letech 1930–32 proto byla společností ESSO postavena na břehu Labe (na místě v té době již zrušeného Horského cukrovaru) nová moderní elektrárna ve funkcionalistickém stylu podle návrhu architekta Jaroslava Fragnera, který vzešel jako vítězný v architektonické soutěži v roce 1929. Architekt navrhl i 117 metrů vysoký a 5 metrů široký zděný komín, který byl tehdy nejvyšším komínem ve střední Evropě. Zednické i stavební práce provedla kolínská firma Josefa Záruby, vnitřní rozvody dodala firma Kolben-Daněk. Administrativní budova byla dokončena až v letech 1937-42, práce provedla rovněž Zárubova stavební firma.

Po roce 1948 byla elektrárna znárodněna a stala se součástí Českých energetických závodů - Teplárenských závodů Praha - Holešovice. V 60. letech padlo rozhodnutí o jejím zániku, od roku 1960 pak byly postupně zlikvidovány všechny tři kondenzační turbíny a elektrárna přešla na teplárenský provoz. Následovalo období stagnace, až vzrůstající spotřeba tepelné energie vedla k výstavbě kotle K5 na hnědé uhlí, který byl zprovozněn v roce 1984. Úplný zánik podniku byl naplánovaný na rok 1989 v souvislosti se zprovozněním dálkového parního napáječe z elektrárny Chvaletice, naštěstí pro elektrárnu tato stavba nebyla v souvislosti se změnou společenských poměrů nikdy dokončena. Když 4. května 1992 vznikla akciová společnost Elektrárna Kolín, bylo rozhodnuto o návratu k výrobě elektřiny, s kterou se znovu započalo v roce 1994 spuštěním plynového kotle K6. V roce 2003 byl do provozu uveden nový hlavní zdroj – kotel K8 na hnědé uhlí. V roce 2007 elektrárnu odkoupila francouzská společnost Dalkia, v roce 2009 přejmenovaná na Dalkia Kolín. Poté, co se v roce 2014 stala skupina Dalkia v České republice součástí nadnárodní společnosti Veolie,byla Dalkia Kolín od 1. 1. 2015 přejmenována na Veolia Energie Kolín. Dnes kromě elektrické energie s instalovaným výkonem 239,7 MWt zásobuje párou a teplou vodou průmyslové podniky v Kolíně a více než 7000 domácností.

Elektrárna Kolín je jednou z nejvýznamnějších meziválečných staveb, které se nesmazatelně zapsaly nejen do dějin české moderní architektury, ale avantgardy vůbec. Již v době svého vzniku byla považována za manifest moderní architektury a estetiky a elektrárenské haly, fascinující svými čistými, nekompromisně geometrickými bílými tvary a ocelovými mostními konstrukcemi, neunikly pozornosti objektivům předních avantgardních fotografů, zejména kolínským mistrům nové fotograﬁe Eugenu Wiškovskému, Josefu Sudkovi a Jaromíru Funkemu, jejichž diagonálně komponované pohledy na budovy kotelny a strojovny jsou považovány za vrcholná díla avantgardní fotografie meziválečného období.

Elektrárna Kolín je rozsáhlý průmyslový areál, jehož součástí nebyla jen samotná elektrárna s dvojicí kotlů, ale i velká správní budova a obytná zástavba pro vedoucí pracovníky. V roce 2010 byl elegantní Fragnerův komín znehodnocen malůvkami motýlů, které dle názoru stávajícího majitele měly navozovat pozitivní vztah elektrárny k životnímu prostředí. Motýli byly z komínu odstranění až v zářé 2023. Přes nevhodné stavební zásahy v uplynulých letech si areál zachoval podstatné prvky původního vzhledu českého industriálního funkcionalismu a jedná se tedy o významnou technickou památku.

V březnu 2020 byl vypracován firmou E-expert projekt "Ekologizace zdroje elektrárna Kolín a změna palivového mixu" v rámci kterého se počítá s ubouráním komína na zhruba poloviční výšku současného stavu, tedy 70 nebo 60 metrů.