Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » zámek

zámek

Kolín, Zámky, Zámky dochované

Původní městský hrad v Kolíně je jediný ze známých hradů husitských hejtmanů, který byl založen přímo ve městě.

Bedřich ze Strážnice (1437 – 1454)

Hrad si nechal v Kolíně postavit roku 1437 husitský hejtman a kněz Bedřich ze Strážnice, jemuž město spolu s 23 vesnicemi daroval císař Zikmund odměnou za to, že ho rok před tím uznal českým králem. Jako staveniště si vybral buď přímo zbořeniště dominikánského kláštera, který 22. dubna 1421 vypálili husité, nebo v jeho těsné blízkosti; přesná poloha kláštera není dnes známá. Hrad nazval Lapis refugii (Kámen útočiště), ten se ale pro nové sídlo neujal. V Regionálním muzeu v Kolíně (dnes v expozici ve Veigertovském domě) je uložen kámen z původní hradní brány, na které je latinský nápis CASTRUM DICTUM LAPIS REFUGII FUNDATUM EST A(NNO) D(OMINI) MCCCCXXXVII F(ERIA) III POST MARCELLI MISTR PETR (česky Hrad zvaný Kámen útočiště založen léta Páně 1437 v úterý po svatém Marcelovi [tj. 22. ledna] mistrem Petrem). Díky označení stavitele, je tak mistr Petr nejstarší jménem známý stavitel hradu v Česku. Podle nejnovějších poznatků vzešlých ze stavebně-historického průzkumu v letech 2003–04 nebyl hrad Bedřicha ze Strážnice příliš velký svým rozsahem ani architektonickou hodnotou a od měšťanských domů na náměstí se v podstatě lišil pouze svým opevněním. K původní městské Klášterské bráně byl vestavěn do parkánu mezi hradební zdi základ dnešního západního křídla, z něhož se dochovaly obvodové zdi. Zároveň bylo založeno protilehlé východní křídlo, z něhož se zachovaly obvodové zdi přízemí a sklepy, a které bylo kratší než dnes. Od města odděloval hrad příkop, který byl i na jižní straně, tj. směrem k cestě ke Klášterské bráně. Dokládá to skutečnost, že brána v té době stále sloužila i jako brána městská a Bedřich ze Strážnice ji nezabral pro svůj hrad (možná však její první patro používal jako hradní kapli, přesvědčivý důkaz pro toto tvrzení ale chybí). Stavba tohoto prvního hradu byla dokončena před rokem 1448 a ten se stal centrem nově vzniklého kolínského panství, vytvořeného ze zabraných statků Sedleckého kláštera a dalších církevních institucí, které zaniklo až v roce 1848.

Poděbradská a Korvínovská doba (1454 – 1487)

Za neznámých okolností přenechal Kolín v roce 1454 Bedřich ze Strážnice svému bývalému nepříteli, zemskému správci a nejvyššímu hofmistrovi Jiřímu z Poděbrad (možná výměnou za hrad Potštejn), který sem po svém zvolení za českého krále v roce 1458 dosadil královského hejtmana. Po otcově smrti zdědili kolínský hrad v roce 1471 jeho synové Boček z Poděbrad, Viktorín z Poděbrad, Jindřich I. z Minsterberka a nejmladší Hynek z Poděbrad a Minsterberka. Právě on v roce 1477 prodal kolínský hrad uherskému králi Matyáši Korvínovi, který zde umístil vojenskou posádku. Ta z hradu pořádala loupežné výpravy, během nichž opakovaně vyplenila město i blízké okolí.

První přechodné období (1487 – 1505)

Zpět do královských rukou hrad v roce 1487 vykoupil král Vladislav II. Jagelonský a následně ho připojil k majetku královské komory. Panovník se o hrad ale nijak nezajímal a ponechal jeho správu na svých hejtmanech, kteří měli zajišťovat chod panství. Byli jimi Jan ze Žďáru (1494-97), Bavor z Citolib (1497-1500) a Jan Zápský ze Záp (1500-02). V roce 1502 zastavil král hrad a město Mikuláši Trčkovi z Lípy, ze zástavy ho zpět vykoupil do královského držení v roce 1506.

Zástavní Pernštejnské období (1532 – 1536)

V roce 1532 získal hrad od krále Ferdinanda I. do zástavy Vojtěch z Pernštejna, po jeho smrti v roce 1534 zdědil zástavní držení jeho bratr a významný moravský velmož Jan z Pernštejna. Za jejich vlády proběhlapo roce 1529, kdy hradní úředník Jan Vlkovský z Dalovic upozornil na velmi špatný stav některých budov a možnost zřícení věže, radikální a výjimečně pokroková pozdně gotická, až raně renesanční, přestavba hradu. Tu provedla královská stavební huť Benedikta Rejta z Pístova a je považovaná za jeden z prvních raně renesančních počinů v Čechách. Klášterská brána byla při této přestavbě plně funkčně zapojena do masy západního křídla, takže se přestala opticky v jeho siluetě uplatňovat. Západní křídlo navíc bylo prodlouženo k jihu o mimořádně pozoruhodný schodišťový trakt, který se v nejvyšším patře směrem k východu (k městu) otvíral do podoby krásné arkádové lodžie. V suterénu západního křídla vznikla velká síň, zaklenutá na středový pilíř, nad kterou se v patře nacházel slavnostní sál s táflováním. Dále bylo přestavěno a rozšířeno i protilehlé východní křídlo a zřejmě bylo vystavěno i jižní křídlo (zbořené v 19. století). Východní křídlo směrem k Labi končilo traktem hradních kuchyní, které měly dva obrovské dymníky, známé z vyobrazení až do 18. století. Dále byla na severní straně nádvoří (nad Labem) postavena velká půlválcová nebo polygonální bašta, chránící čtverhrannou vodárenskou věž se spojovacím můstkem (obě byly zbořeny roku 1842 při výstavbě železnice), v prostředí českých hradů velmi ojedinělý typ. V rámci přestavby byl hrad podstatně rozšířen západním směrem o velké předhradí s pivovarem a novou vstupní bránou, která nebyla zcela dostavěna, proto z ní dnes zbývá pouze přízemí. Každopádně byla podle projektu plánována jako mohutná a vysoká věž, která měla být hlavní dominantou areálu.

Druhé přechodné období (1537 – 1556)

V letech 1537–45 na hradě sídlil jako zástavní držitel Albrecht z Gutštejna, poté na hradě opět sídlí královští hetmané Beneš Bukovský z Hustířan († 1547), Jiřík Baderský z Újezda a na Libodřicích, Filip z Vildenštejna (1552) a Petr Kórka z Korkyně (1552).

Zástavní Žerotínské období a přestavba na zámek (1556 – 1591)

Král Ferdinand I. zastavil dne 15. června 1556 značně neudržovaný hrad zástavnímu držiteli Karlovi ze Žerotína, který přistoupil k jeho přestavbě na vrcholně renesanční zámek. Západní křídlo bylo během této přestavby prodlouženo směrem k severu, až na samý okraj skály nad Labem, a k velké škodě bylo zrušeno nádherné schodiště od Benedikta Rejta v jižní části. První patro Klášterské brány bylo upraveno na zámeckou kapli. Ve druhém patře pak byl velký slavnostní sál, o patro níž vstupní mázhaus, který dodnes existuje rozdělený příčkami, a směrem do malého nádvoří bylo přistavěno dnešní čtyřramenné schodiště. V západním křídle vzniklo dále několik panských apartmánů (v renesančním pojetí) – obytné jednotky členů šlechtické rodiny, skládající se vždy z vytápěné světnice a nevytápěné komory ke spaní. Západní křídlo bylo v exteriéru zcela sjednoceno do jednoho bloku, pokryté bylo sgrafitovou fasádou a ukončeno dvěma nízkými střechami, zakrytými obloučkovou atikou, která byla převzata ze vzorů severoitalské renesance. Zcela přestavěno bylo i východní a jižní křídlo, které se obracelo do nově zřízené okrasné zahrady ohraničené hradbou městského opevnění s jednou válcovou baštou, ke které byl přistavěn arkádový altán spojený se zámkem krytou chodbou na krakorcích v městské hradbě (tuto podobu měl zámek až do demolic v 18. a 19. století). V přízemí východního a jižního křídla byly kanceláře panství, kuchyně a v jižním křídle zbrojnice. V horních patrech pak byly obytné apartmány a nad průjezdem do Zámecké ulice reprezentační jídelna. Přestavěno bylo i předhradí, kde byla zazděna starší Rejtova brána a prolomena současná renesanční brána v budově tzv. „purkrabství“ k jihu. Renesanční úpravy byly ukončeny v roce 1585 za Kašpara Melichara ze Žerotína, který ale měl časté spory s měšťany, podle kterých část zámku vvbudoval na úkor městského opevnění. Od něho zámek vykoupil v roce 1591 císař Rudolf II. a opět na něj dosadil císařského hejtmana.

Třetí přechodné období (1591 – 1829)

Od konce 16. století ztrácí zámek funkci panské rezidence a je nadále užíván jako sídlo hejtmanů a částečně i jako pivovar. Jako hejtmané na zámku sídlili Krištov Mettich z Čeřova a na Klizíně (1591-93), Jan Mlázovský z Těšnice a na Syrovátce (1593-99), Jan Habartický z Habartic (1599-1603), Pavel Neupauer z Weitenfeldu (1603-09), Martin Wellheim z Wustenova (1609-11) a nechvalně proslulý Václav Vchynský z Vchynic (1611-15). V období třicetileté války se správa kolínského panství přestěhovala do Poděbrad a zámek byl využíván pro ubytování císařského vojska. Proto ho v roce 1634 nejprve dobyli Sasové a po nich ho opakovaně zpustošili v letech 1639-40 a v roce 1643 Švédové. Poté byl zámek i celé panství až do konce 17. století v neutěšeném stavu. V roce 1705 císař Josef I. zastavil kolínské zboží hrabatům ze Salburku, kterým patřilo do roku 1745. Za nich nebyla realizována plánovaná barokní přestavba zámku, dochovaná na plánech z roku 1726, naopak došlo k ubourání nejvíce zchátralých částí zámku. V roce 1812 nocoval na zámku císař František I. Habsburský, který se zúčastnil mše v zámecké kapli.

Veithové (1829 – 1862)

Z majetku českých králů se zámek se zbytkem původního panství dostal 21. dubna 1829, kdy ho ve veřejné dražbě koupil volarský podnikatel a velkostatkář Jakub Veith (* 1758 - † 1833), který v zámku zřídil administrativní centrum svého nově nabytého majetku. Za jeho syna Václava Vetha (* 1787 - † 1849) pak došlo k úpravě celého areálu zámku, který byl v letech 1843–44 výrazně narušen v souvislosti s odtěžením části skalního bloku při budování železniční trati na břehu Labe. Během těchto oprav získal starý obytný palác současnou sgrafitovou výzdobu.

František Horský z Horskýsfeldu (1862 – 1877)

Od vdovy Václava Veitha, vdovy baronky Emeriky Veithové rozené Dejmové ze Stříteže, koupil kolínský velkostatek v lednu roku 1862 rytíř František Horský z Horskýsfeldu, který nechal vypracovat vídeňským architektem Moritzem Hinträgerem, nakonec nikdy nerealizované, plány na velkolepou pseudogotickou přestavbu kolínského zámku, ze kterého chtěl učinit svoje reprezentativní sídlo. Od tohoto záměru ale nakonec ustoupil a po vybudování novostavby zámku v Býchorách nechal přizpůsobit celý areál kolínského zámku provozu pivovaru. František Horský v roce 1863 vystavěl v místech jižního zámeckého křídla a zámecké zahrady ječné půdy v novorománském slohu a v jejich sousedství restauraci a divadlo „Na zámecké“, které se po přestavbách v roce 1982 a 1911 dochovalo dodnes.

Osudy zámku ve 20. a 21. století

V roce 1877 zdědil zámek i s pivovarem Adolf Richter, vnuk Františka Horského, který ho v roce 1897 prodal Marii Hohenlohe-Schülingfürstové. Od ní ale již v následujícím roce koupila zámek akciová společnost Zámecký pivovar, která realiziovala jeho přestavbu pro účely průmyslového využití. Docházelo při tom k zásadnímu narušování historické hodnoty zámku. V roce 1911 shořela mansardová střecha na budově purkrabství a byla nahrazena současnou sedlovou střechou. Další úpravy pokračovaly průběžně až do roku 1987, kdy byl provoz pivovaru ukončen. Od roku 2000 probíhá postupná a pomalá rehabilitace celého areálu zámku, na kterou byla v letech 2004-05 vypracována studie Ing. Arch. Jiřím Košťálem. Prvním viditelným počinem bylo zbourání vysoké a předimenzované betonové spilky bývalého pivovaru v roce 2007 a ve 2. polovině roku 2008 odstranění horní části bývalých ječných půd (po jejich poničení orkánem Emma v březnu 2008). V měsíci červenec 2008 byla zahájena oprava severních fasád Žerotínského (západního), východního i severního paláce v souvislosti s probíhající výlukou železniční tratě, vedoucí u paty opěrní zdi, ukončená v listopadu 2008. V roce 2016 bylo provedeno zajištění původních renesančních sgrafit na západním průčelí Žerotínského paláce a v letech 2017-18 byla provedena kompletní obnova fasád Žerotínského paláce. Od roku 2019 probíhají restaurátorské práce v interiéru Žerotínského paláce, v roce 2020 pak byla dokončena oprava jeho střechy.

Poměrně nesourodý areál budov kolínského zámku je soustředěný kolem dvou nádvoří. Na západní straně se u vstupu na tzv. Velké nádvoří dochovala přízemní část původní pozdně gotické vstupní brány z pernštejnského období, která je na vnější straně zazděná a z nádvoří je osazená novodobými vraty. Vnitřek bývalého průjezdu brány slouží jako skladiště Městského úřadu a v rámci revitalizace zámku se počítá s jejím opětovným zprůchodněním. Na bránu navazuje pozůstatek šnekového schodiště na severní straně a zbytek hradby se střílnou. Na jižní straně k bráně přiléhá budova tzv. purkrabství ze stejné doby, původně zdobená jednoduchými kvádrovými sgrafity (směrem do Velkého nádvoří je část odkryta). Purkrabství je prolomeno bránou, vedoucí k jihu, směrem k městu zdobenou pozdně renesančním bosovaným portálem z počátku 17. století. Budova purkrabství byla upravena pro potřeby provozu pivovaru v roce 1911 akciovou společností Zámecký pivovar. Na purkrabství navazuje moderní budova podnikatelského inkubátoru CEROP Kolín dokončená v roce 2014, která nahradila předimenzovanou budovu pivovarské spilky a svou přiměřenou moderní architekturou prostor zámku nenarušuje. Ze severní strany pak Velké nádvoří uzavírá budova zámeckého pivovaru. Velké nádvoří tč. bohužel slouží jako parkoviště, což hrubě narušuje prostředí kulturní památky.

Na východní straně na Velké nádvoří navazuje nejcennější část zámku, trojkřídlý palác uzavírající tzv. Malé nádvoří. Jeho západní část tvoří pozoruhodný renesanční Žerotínský palác, který vznikl postupnou přestavbou staršího gotického paláce z poloviny 15. století. Z něj se v suterénu dochovaly sklepní prostory, rozšířené v 16. století i pod zbylá křídla této části zámku. Průjezd Žerotínského paláce je tvořen bývalou Klášterskou bránou ze 13. století, která byla původně součástí městského opevnění a při žerotínské přestavbě zámku byla pojata do masy paláce. Jeho fasády jsou pokryty neorenesančními kvádrovými sgrafity z 19. století, pod kterými jsou dochovány a konzervovány zbytky původních renesančních sgrafit. Na jihovýchodním nároží paláce se ve 2. patře dochovaly zazděné pozůstatky renesanční arkádové lodžie, umožňující původně výhled na město i zahradu. Při rekonstrukci fasád v roce 2018 byl v 1. patře objeven (a přiznán) zazděný renesanční portál dveří, vedoucí původně z komory nad bránou (později upravenou na kapli, viz dále) na dřevěnou pavlač. Pozdně gotickým profilovaným portálem se z Malého nádvoří vstupuje na čtyřramenné schodiště s hřebínkovými renesančními klenbami, vedoucí do prvního a druhého patra paláce. V prvním patře se pozdně gotickým kamenným portálem vstupuje do rozlehlého mázhauzu zaklenutého původně dřevěným záklopovým stropem, zachovaným pod mladším podhledem. Na jeho stěnách byly odkryty malby a nápisy z 16. a 17. století. Na jižní stranu se z mázhauzu vstupuje do renesančního apartmánu hejtmana kolínského panství, skládajícího se ze světnice a komory s dnes zazděným prevétem. Obě místnosti jsou sklenuté valenou klenbou s výsečemi. Na severní straně na mázhauz navazují čtyři pokoje bývalého vrchnostenského apartmánu, upraveného po roce 1829 na byt rodiny Veithovy. Pod novodobou omítkou se dochovaly klasicistní malby, odkryté několika sondami, další průzkum by měl potvrdit jejich autorství od českého malíře Josefa Matěje Navrátila (1798 - 1865). Z bytu je vstup na terasu nad řekou, která byla přistavěna po roce 1844 po ubourání části areálu při stavbě trati. Do vnějšího zdiva terasy byla druhotně zazděna gotická konzola, pocházející zřejmě ze zaniklého dominikánského kláštera. Samostatným schodišťovým přístavkem z 2. poloviny 19. století se od jihu vstupuje do jižní části 1. patra, která není (a původně ani nebyla) s popsanými prostory tohoto patra uvnitř propojena. Zde jsou tři místnosti bývalé spižírny (kvelbu), sklenutého renesanční křížovou klenbou s hranami zdůrazněnými vytaženými hřebínky, a prostor bývalé zámecké kaple Panny Marie se sakristií. Kaple byla zřízena po roce 1621 a zrušena v roce 1850 (empírové svícny s anděly byly přeneseny do Kokovské kaple v chrámu sv. Bartoloměje), od kdy byla využívaná jako kancelář. Kaple byla původně komorou strážného nad Klášterskou bránou, sklenutá křížovou klenbou, která byla koncem 18. století nahrazena klenbou valenou s pětibokými výsečemi. Sousední sakristie byla rovněž původně zaklenuta křížovou klenbou, nahrazenou ve 2. polovině 18. století tzv. českou plackou. Druhé patro Žerotínského paláce obsahovalo v 16. století velký reprezentační sál a dva apartmány, z nichž severní byl označován jako „kamenné pokoje“ a sloužil k ubytování významných hostů. Všechny interiéry druhého patra byly do dnešní podoby razantně přestavěny v první polovině 19. století pro obytné potřeby rodiny Veithovy. Malé nádvoří je na protilehlé straně uzavřeno přízemním křídlem renesančního východního paláce, který byl v 18. století ubourán do současné velikosti a opatřen průjezdem do Zámecké ulice. Na jeho východní vnější stěně se dochoval zbytek kobercového sgrafita z 80. let 16. století, restaurovaného v roce 2024 MgA. Jakubem Kándlem, které se na zámeckých stavbách u nás dochovalo zcela výjimečně (viz například dolní tvrz v Nebovidech). Oba paláce jsou spojeny klasicistním severním křídlem, které v roce 1844 nahradilo renesanční stavbu, ubouranou při stavbě železnice. Na jižní straně je Malé nádvoří uzavřeno zbytkem zdí ječných půd postavených na půdorysu zaniklého historického jižního křídla, kde se podle popisu nacházely hospodářské prostory a zbrojnice. Po ubourání jejich horní části v roce 2008 zůstaly zachovány pouze polozapuštěné dvoutraktové sklepy s průběžnou chodbou v jižní části a čtyřmi prostory sklenutými stlačenou valenou klenbou.

Areál zámku je v majetku města Kolína. Část budov slouží jako úřadovny městského úřadu Kolín, novostavba na místě bývalé spilky slouží jako podnikatelský inkubátor CEROP a Žerotínský palác je tč. nevyužívaný, uvnitř probíhají restaurátorské práce. Areál bývalého pivovaru na Velkém nádvoří je pronajat soukromé osobě, která ho částečně využívá jako sladovnu s tradičním humnováním.