Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » chrám sv. Bartoloměje

chrám sv. Bartoloměje

Kolín, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely gotické

Arciděkanský chrám sv. Bartoloměje v Kolíně je jednou z nejvýznamnějších stavebních památek Čech, neboť se jedná o architektonicky ojedinělou stavbu, která nemá v našem prostředí analogii. Národní kulturní památka.

Arciděkanský chrám sv. Bartoloměje je dokladem významu a bohatství královského města Kolína, které si mohlo dovolit finančně podporovat takto nákladný projekt. Navíc je dokladem zájmu českých panovníků o město Kolín, neboť zakladatelem a prvním stavebníkem chrámu byl král Přemysl Otakar II. a vlastní stavbu provedla přemyslovská královská dvorská huť, která plně vycházela ze soudobých saských, duryňských a severofrancouzských vzorů. Druhým stavebníkem chrámu byl král a římský císař Karel IV. a vlastní stavbu projektoval a vedl nejvýznamnější královský stavitel Petr Parléř. Vlastní stavba pak vnikla na místě, kde zřejmě již v 11. století existoval románský kostelík neznámé podoby, z něhož se ale dochoval pozoruhodný románský náhrobník uvnitř dnešní stavby a stavební prvky zazděné do dnešní stavby chrámu a okolních zdí.

I. etapa výstavby

Počátky stavby spadají 60. let 13. století, tedy do doby krátce po založení města. V tomto období byl založen trojchórový stupňovitý závěr, přičemž hlavní chór byl obdélný, pravoúhle uzavřený a oba boční chóry byly krátké, trojboce uzavřené a nižší, než chór hlavní. Pod chórem se nacházela krypta s oltářem sv. Ducha, její polohu ale již dnes nelze určit. V této etapě také byly vztyčeny obvodové zdi síňového trojlodí s oběma severními portály a hlavním portálem v západní stěně. Otevřena zůstává otázka (a dnes již pouze těžko řešitelná) časového zařazení pěti párů zděných opěráků trojlodí, neboť původní byly v letech 1904–11 do základů zbořeny a nahrazeny novými; není tedy zřejmé, zda vznikly v této etapě výstavby, nebo až v etapě při zaklenutí lodi. Na konci první etapy byl kostel již i zastřešen.

II. etapa výstavby

V poslední čtvrtině 13. století po krátké přestávce v období zmatků po smrti krále Přemysla Otakara II. pokračovala stavba zaklenutím trojlodí, ovšem v poněkud pozměněné podobě, než bylo původně plánováno, a dokončením štíhlých osmibokých věží po stranách západního průčelí. Lze konstatovat, že chrám byl na konci 80. let 13. století v podstatě dokončený.

III. etapa výstavby

V 1. čtvrtině 14. století byl ubourán jižní chór a na jeho místě vznikla jižní boční kaple s polygonálním závěrem. K tomuto období se vztahuje zápis v tzv. Pabičkově kronice, kde se zmiňuje letopočet 1313 nebo 1315 jako datum založení chrámu králem Janem Lucemburským – v tomto období tedy zřejmě probíhala nějaká dnes již neznámá stavební činnost na chrámu. V roce 1349 byl chrám poškozen při požáru města a toto poškození bylo impulzem k další stavební činnosti.

IV. etapa výstavby

K obnově chrámu byl povolán dvorní architekt Petr Parléř, který 20. ledna 1360 zahájil za účasti císaře Karla IV. výstavbu nového katedrálního chóru, který vycházel ze vzoru kostela sv. Kříže ve švábském Gmündu, budovaného od roku 1351 Petrovým otcem Jindřichem Parléřem. Je zcela pravděpodobné, že Parléř zamýšlel přestavět postupně celý kostel až k západnímu průčelí, k čemuž však nedošlo. Nejprve byl vystavěn věnec ochozových kaplí mimo zatím stojící, původní, závěr chrámu, který nepochybně stál ještě v roce 1368. V roce 1378 již stavba chrámového závěru pokročila natolik, že mohl být vysvěcen. Vrcholně gotické úpravy kostela, podporované bohatými kolínskými měšťany, však pokračovaly i po tomto datu. Roku 1388 se zde připomíná Parléřův zeť, kameník Michal, v roce 1398 kameník Myrklaus. Před rokem 1400 pak byly ještě dokončeny chórové kaple a rozšířena okna trojlodí a severní věže. K jižní boční lodi byla na počátku 15. století přistavěna kaple Panny Marie, dnes zvaná Kokovská, která již s působením parléřovské stavební huti nijak nesouvisí (ve starší literatuře je mylně autorem kaple uváděn Petr Parléř).

Po obsazení města Pražany na jaře roku 1421 byli Kolínští přinuceni přistoupit ke Čtyřem artikulům pražským a po husitské reformaci se kostel sv. Bartoloměje stává na téměř 200 let utrakvistickou svatyní. V tomto období byl kostel jen nejnutněji opravován a tak jedinou významnější událostí bylo pořízení slavného zvonu „Vůžan“ v roce 1442 (zavěšen byl na jižní věži, dle legendy byl prý ulitý ze zvonoviny s podílem stříbra a opatřen zlatou obručí; zvon podlehl požáru v roce 1796) a následně propojení obou věží dřevěným můstkem ve výšce střechy pro snazší pohyb hlásného (na vyobrazení města z roku 1772 je tento most popsán jako „Nejvyssi most v Cechyi“). V roce 1622 byl po zahájení protireformace vypovězen z Kolína poslední protestantský děkan Jiří Chiliades a jeho místo zaujal neoblíbený katolický kněz polského původu Jan Glodomaster. V době třicetileté války byl v roce 1633 chrám sv. Bartoloměje vyloupen a poškozen švédským vojskem, jeho poválečná obnova pak z důvodu nedostatku peněz probíhala jen s velkými těžkostmi. Nakonec chrám opět vyhořel při velkém požáru v roce 1796, po kterém z výstavného chrámu zbyla jen ohořelá zčernalá troska s porušenou statikou v důsledku prudkého žáru. Stavba byla následně pouze provizorně zastřešena a k důkladnějším opravám bylo přistoupeno až za působení významného faráře Jana Svobody po roce 1848.

Obnova chrámu

Ten také v roce 1878 ustanovil Jednotu pro opravu chrámu sv. Bartoloměje, která v únoru roku 1881 pověřila architekta Josefa Mockera vypracováním plánů na obnovu chrámu, s kterou bylo započato v září téhož roku. Práce se na nějaký čas zastavily v roce 1889 po smrti děkana Svobody a následně i Josefa Mockera. Nicméně v roce 1900 obdržela Jednota finance ze státního rozpočtu a tak v letech 1904–10 mohla být celá rekonstrukce dokončena. Tuto etapu oprav provedl podle pozměněných plánů architekta Mockera zemský stavební rada Ludvík Lábler. Dne 2. října 1910 byl opravený chrám znovu slavnostně vysvěcen, přestože drobné práce probíhaly ještě v roce 1911. Dne 15. 3. 1945 letecká puma při spojeneckém bombardování Kolína naštěstí minula severní stěnu chrámu a tak byly v podstatě poničeny pouze vitráže v oknech od tlakové vlny, na nejnutnější poválečné opravy navázala další oprava, ukončená v roce 1963. V roce 2014 byla zahájena generální rekonstrukce, jejíž první etapa proběhla v letech 2004–15 za působení faráře Libora Bulína. Tato fáze oprav byla dokončena 2. prosince 2012, slavnostní mši celebroval pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Druhá etapa proběhla v letech 2020-23 za působení faráře Jána Halamy a zahrnovala obnovu interiéru včetně fragmentů gotických nástěnných maleb, opravu podlah, restaurátorské práce na mobiliáři týkající se více než 150 předmětů, nové ozvučení a opravu varhan. Opravy byly ukončeny slavnostní mší 17. prosince 2023, kterou celebroval pražský arcibiskup Mons. Jan Graubner.

Exteriér chrámu

Hlavní západní průčelí si z větší části uchovalo raně gotickou podobu z druhé poloviny 13. století a vrcholí dvojicí velmi subtilních osmibokých věží, které jsou se svou výškou 66 metrů hlavní dominantou města. V jeho ose se v horní části nachází sdružené okno, tvořené dvojicí úzkých okének zakončených hrotitou jeptiškou, pod ním je velké kruhové okno (rozeta) a ve spodní části pak původní hlavní vstupní portál, jehož kdysi velmi bohatá kamenosochařská výzdoba (postavy, baldachýny, stříšky, věžičky atd.) byla těžce poškozena požáry v letech 1349 a 1796. Vstupní portál je vysoký 6 metrů a široký 1,9 metru a původně byl ukryt ve zděné předsíni, zbořené po požáru v roce 1796; její základy byly objeveny v roce 1965 a vyznačeny v dlažbě pískovcovými deskami. Severní strana se otevírá do Brandlovy ulice a tvoří ji dvě zcela odlišné části. Vpravo je raně gotická část z lomového zdiva s pěti opěrnými pilíři a vlevo Parléřův vysoký chór z tesaných pískovcových kvádrů. Severní stěnu raně gotické části prolamují dva vstupní portály. Západnější portál původně zdobil raně gotický tympanon*** z doby kolem roku 1270, který byl v roce 1908 vyjmut a přenesen do Lapidária Národního muzea v Praze, a v roce 1909 nahrazen současnou kopií od sochaře Zdeňka Zálešáka. Dveře tohoto portálu jsou opatřeny kováním s klepadlem z 15. století. Stěna je prolomena řadou hrotitých a jedním kruhovým oknem, mezi nimiž je zavěšen obraz Bolesného Krista. Na tuto část navazuje Parléřův vysoký chór, jehož spodní část tvoří masivní blok sakristie s chrámovou pokladnicí v patře a navazujících chórových kaplí, obíhajících presbytář. Nad nimi se klene složitý opěrný systém s rozpěrnými oblouky a fiálami, podpírající horní část chóru, členěnou osmi velkými okmy s kružbou. Pozoruhodným detailem je prolamovaná kružbová koruna***, která je osazena na vrcholu lucerny točitého schodiště na jižní straně vysokého chóru. Navazující jižní strana raně gotické části je proporčně shodná se severní stranou, pouze mezi první a druhý opěrák od západu je vložena tzv. Kokovská kaple, postavená také z neomítnutého lomového zdiva.

Interiér chrámu

Chrámové trojlodí*** si v interiéru zachovalo původní podobu z druhé pol. 13. století. Vnitřní prostor je rozdělen čtyřmi pásy pilířů, na nichž spočívá křížová žebrová klenba s mohutnými hranolovými pasy. Klenební žebra vyrůstají z původních konzol, zdobených rostlinnými a figurálními motivy, jejichž reliefní výzdoba**** je zcela unikátní a v českém prostředí naprosto ojedinělá. Hlavice jedné z přípor jihovýchodního pilíře nese pozoruhodný reliéf s motivem tzv. „Judensau“ (představuje tři Židy, kteří sají mléko z prasete – dehonestace Židů a současně kritika obžerství), který není u raně gotické architektury v České republice nikde známý. Na protilehlé řadě sloupů je na severozápadním pilíři hlavice s motivem vzájemně propletených draků (mimo jiné znak Kolína) a dvou hybridů (ptáci s vousatou lidskou hlavou krytou kápí), zřejmě harpyje, oba výjevy ve středověké symbolice představující zlo. Pozornost si zaslouží také dva svorníky bočních kleneb v křížení, ozdobené reliéfy tří ryb se společnou hlavou a tří zajíců se společnýma ušima (tato symbolika nám není dnes přesně známá, může odkazovat na svatou Trojici nebo symbolizujících Krista a Pannu Marii vítězící nad žádostivostí). V jižní stěně se hrotitým obloukem do lodi otevírá tzv. Kokovská kaple* zasvěcená Panně Marii, přistavěná na místě jižního portálu kolem roku 1400, sklenutá žebrovou klenbou na figurální konzoly; její název upomíná na patrona Valentina Kokovského, který nad kaplí převzal patronát v roce 1681. Východní část trojlodí přerušuje nepravá příčná loď se zachovanými výběhy klenby někdejšího raně gotického presbytáře, za kterou se trojlodí otevírá do Parléřova vysokého chóru. V chrámu se torzálně dochovaly nástěnné malby** ze 70. let 13. století. Spojovací oblouk do severní boční lodi a oblouk do zbořeného presbytáře pokrývá malba dekorativní úponky s palmetovými listy a v jižní boční lodi je fragment hlavy Krista. V západní části trojlodí je vestavěná raně gotická hudební kruchta ze 3. čtvrtiny 13. století s původním klenutím podkruchtí.

Vysoký Parléřův chór*** (vysoký 23 metry) je lemován ochozem s věncem kaplí (od jihu) Svatováclavskou, Svatojánskou, Šperlinkovskou (pův. sv. Barbory), Řeznickou, Sladovnickou a Mlynářskou, ukončený sakristií s chrámovou pokladnicí. Celkově nesmírně dynamický raz chóru je prostoupen typickou parléřovskou elegancí použitých architektonických článků, díky čemuž se kolínský chrám liší od soudobých katedrál v západní Evropě. Podélná osa hlavního prostoru je místo obvyklého okna ukončena středovým pilířem, čímž je narušen pravidelný rytmus klenebních polí ochozu, vyvážený netypicky vloženým systémem trojdílných kleneb. Obrovská okna chóru jsou vyplněna plaménkovými kružbami, v nichž bylo původně osazeno přes 200 tabulí s gotickými vitrážemi*** z doby kolem roku 1380; dodnes se dochovaly pouze čtyři (dnes uložené v depozitáři Arcibiskupství pražského, dvě dlouhodobě zapůjčené Národní galerii v Praze). Vedle vstupního portálu do sakristie je vsazena pamětní deska, jejíž nápis připomíná založení stavby vysokého chóru 20. ledna 1360 Petrem Parléřem. Je na ní latinský nápis: INCEPTA ESTHEC STRUCTURA CHORI SUB ANNO D(OMI)NI MCCCLX XIII K(A)L(ENDAS) FEBRU(ARI)I TEMPORIBUS SERENISSIMI PRINCIPIS D(OMI)NI KAROLI DEI GRA(TI)A IMPERATORIS ROMANOR(UM) X REGIS BOHEMIE PER M(A)GISTR(UM) PETR(UM) DEGEMU(N)DIA LAPICIDAM. Pod posledním klenebním polem chórového ochozu je v severní stěně osazeno raně gotické sanktuárium*, které sem bylo přeneseno po zboření původního kněžiště v 60. letech 14. století.

Vnitřní vybavení (pouze nejvýznamnější památky z vybavení chrámu)

Pod kruchtou visí rozměrné obrazy evangelistů sv. Matouše a sv. Marka od kolínského malíře Jana Macháčka z roku 1843, doplněné v přízemí severní věže pseudogotickým oltářem sv. Václava z roku 1910 a v přízemí jižní věže barokním oltářem Božího hrobu z 2. poloviny 18. století. Na kruchtě jsou varhany z roku 1801 od varhanáře Pavla Františka Horáka z Kutné Hory, upravované v roce 1837 pražským varhanářem Josefem Gartnerem, 1854 Josefem Jiruškou, 1866 Karlem Schiffnerem a v roce 1910 Antonínem Mölzerem. V roce 1973 provedla firma Organa z Kutné Hory nezbytnou údržbu varhan, v letech 1921-23 pak proběhla generální rekonstrukce nástroje firmou Dlabal-Mettler za 18 milionů korun. Varhany byly v letech 2021-24 restaurovány ve varhanářských dílnách Dlabal – Mettler s.r.o. a Jaromír Kánský, doplněny byly o jeden manuál a naladěny v tak zvaném romantickém francouzském stylu (dle vzoru varhanáře Aristide Cavaillé-Colla) jako jediný nástroj svého druhu v Čechách. Mříž pod kůrem z roku 2023 od sochaře Martina Jandy z Litomyšle. V Kokovské kapli je umístěn raně barokní oltář Panny Marie Bolestné z 2. pol. 17. století se sochami Panny Marie s Ježíškem, Piety, Boha Otce, sv. Václava, sv. Víta a dvěma relikviářovými bustami. Po stranách stojí dvě sochy andělů s mučednickou palmovou ratolestí a kalichem z doby kolem roku 1730, na bočních stěnách visí dva kvalitní barokní obrazy* z doby po roce 1700, znázorňující krista před Kaifášem a Krista před Pilátem. Dva empírové figurální svícny pocházejí ze zrušené kaple kolínského zámku a socha Bolestného Krista z kolínského kostela Všech svatých. Dřevěná vyřezávaná mřížka, uzavírající vstup do kaple, pochází z doby kolem rokmu 1700. V zazděném okně nad obloukem Kokovské kaple je osazena ramě barokní socha sv. Terezie z Ávily z 2. poloviny 17. století. Na stěnách trojlodí visí čtrnáct reliéfů jednotlivých zastavení křížové cesty*** z let 1910-13 od Františka Bílka, zhotovených na objednávku tehdejšího děkana Václava Sixty. Zhotoveny jsou z dubového dřeva a patří k nejcennějším památkám českého symbolismu. Křížová cesta byla restaurována v roce 2023. Po stranách triumfálního oblouku visí dva monumentální obrazy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa od Josefa Kramolína z roku 1801, na severní straně je osazena bohatě zdobená rokoková kazatelna z konce 18. století a před ní stojí pozdně gotická cínová křtitelnice** z roku 1495 od kutnohorského zvonaře Ondřeje Ptáčka, jedna z nejstarších dochovaných památek svého druhu v Česku. V oknech jižní stěny a v rozetovém okně západního průčelí trojlodí jsou osazeny hodnotné secesní vitráže* z let 1908-09, okna v severní stěně trojlodí (původní výplně zničené tlakovou vlnou při bombardování v roce 1945) vyplňují pozoruhodné moderní vitráže* s abstraktním dekorem od Josefa Jiřičky z roku 1967. V raně gotickém trojlodí jsou barokní dřevěné lavice z konce 17. století a několik náhrobníků:

pozoruhodný románský náhrobník** z doby kolem roku 1200 (?) v jižní stěně lodi, pocházející preavděpodobně ze staršího kostela, předchůdce dnešního chrámu, na jeho ploše 57 x 148 cm je reliéf pletencového kříže v kruhu, symbolizující spojení Krista (kříž) a věčnosti (kruh) a vítězství dobra nad zlem (pletenec);
pískovcový náhrobník Kateřiny ze Strážnice a Štítar († 1492) na jižní stěně, na desce o rozměru 65 x 89 cm je zobrazena žena v dlouhé sutaně s krejzlíkem kolem krku a s kytičkou v rukách, sepjatých na prsou; u pravé nohy je erb s obrněnou rukou v oválu, nápis nečitelný;
náhrobník Karla ze Žerotína († 14. - 20. 9. 1560) z bílého mramoru na tumbě v severní podvěžní kapli, je na něm reliéf zesnulého a částečně čitelný český nápis: [---] PRZED SWATYM MATAUSSEM W HODIN 16 VROZ. A STATECZNY RJTIRZ PAN KAREL ZEROTIN PAN NA ZAMKV KOLINSKEM [---];
dětský náhrobník Viléma Materny z Květnice († 22. 10. 1568) z bílého mramoru u severní stěny trojlodí, na desce o rozměru 61 x 94 cm je v reliéfně zahloubeném poli chlapecká postava s erbem (býčí hlava s tlamou prostřelenou šípem) a českým nápisem gotickou minuskulou: LETA 1568 W PATEK PO SW. LUKASSY VMRZEL GEST WYLIM SYN VROZENEHO PANA GINDRZICHA STARSSY(HO) MATERNY Z KWIETNICZE A TVTO TIELO GEHO ODPOCZIWA DO DNE PRZISSTI SYNA BOZIHO;
pískovcový náhrobník Elišky z Vartenberka († 6. 3. 1570) v jižní podvěžní kapli, je na něm ženská postava v dlouhých šatech s erbem u pravé nohy (štípený štít) a českým nápisem gotickou minuskulou: LETA PANIE 1570 W PONDIELY PO DRUZIEBNE NEDIELY UMRZELA GEST UROZENA PANI ELISSKA Z WARTUMBERKA MANZELKA UROZENEHO PANA GINDRZICHA STARSSYHO MATERNY Z KWIETNICZE A TUTO TIELO GEGI ODPOCZIWA DO DNE PRZISSTI SYNA BOZI PAN BUH RAZ GEGI DUSSI MILOSTIW BITI;
dětský náhrobník z bílého mramoru z roku 1579 na jižní stěně lodi, na desce 59 x 91 cm je zobrazena dívčí postava s rozpuštěnými vlasy a zbytek českého nápisu: LETA 1579 W CZTWRTEK PO S[---] [---];
dětský pískovcový náhrobník Anny Richtrové († 30. 7. 1598) na severní zdi trojlodí, je na něm dívčí postava s rozpuštěnými vlasy a český nápis gotickou minuskulí: LETHA PANE 1598 W CZTWRTEK PO S(WA)TE ANNIE VMRZELA GEST ANNA DCERA SLOWVTNEHO MUZIE JAKVBA RYCHTA[---] MESTIENA MIESTA KOLINA A TVTO T(IE)LO GEGIS ODPOCZYWA;
pískovcový náhrobník rodiny Buriana Kasalického z Kaštic a jeho ženy Johanny z Vildštejna († 26. 12. 1598) na severní stěně lodi vedle vchodu, na desce o rozměrech 57 x 94 cm je špatně patrná postava s erbem a špatně čitelným nápisem: UROZ. P. BURIJAN KASSALICZKY Z KASTICZ A PANJ JOHANNA Z WILDENSTEINU, MANŽELKA JEHO, KTERÝŽTO LETA PANIE 1598 NA DEN SVATEHO SSTIEPANNA, PO NICH Y RODINA GEHO W CZASU RANY MOROWEJ ZE SWIETA GSOU SESSLY, A ZDE ODPOCZIWAGI;
mramorový dětský náhrobník Adama ml. Brodského z Větčína (16. stol.) na jižní zdi trojlodí s chlapeckou postavou v dlouhých šatech a nabíraným límcem, kolem desky obíhá česky psaný nápis gotickou minuskulí: [---] UMRZEL ADAM SYN U(DATNÉHO) P(ANA) ADAMA BRODSKÉHO Z WIECZINA A TUTO GEST POCHOWAN OCZEKAWAGE SLAW(NEHO) ZMRTWYCH ZKRZISSENIE.

V závěru presbytáře v Parléřově vysokém chóru se nachází pískovcový pseudogotický hlavní oltář z roku 1910, který je nepříliš zdařilou prací žáků sochařské školy v Hořicích. Před ním se nachází pískovcový ambon a oltářní stůl (menza) z roku 2023, zhotovené podle návrhu sochaře Václava Ciglera. Při konsegraci (posvěcení) 17. prosince 2023 byly do oltářního stolu vloženy ostatky sv. Bartoloměje, sv. Prokopa, sv. Vojtěcha a sv. Zdislavy. V roce 2024 byl presbytář doplněn velmi vkusnými moderními prvky - křížem, svícny a věčnými světly, vytvořenými umělci Václavem Ciglerem, Michalem Motyčkou a Janou Šindelovou, kovové části realizoval Martin Janda. Na evangelijní straně presbytáře je vrcholně gotické pastoforium*** od Parléřovy hutě z roku 1370 v podobě osmiboké věže. Na jižním pilíři v ochozu visí bohatě zdobená barokní kartuš* z počátku 18. století z dílny kutnohorského sochaře Ondřeje Eiglera, ze stejné dílny pochází i bohatě zdobený oltář* Narození Páně v protilehlé Svatováclavské kapli z roku 1700, kde je i třetí obraz s vyobrazením evangelisty sv. Jana z roku 1843 od kolínského malíře Jana Macháčka (viz též obrazy v podkruchtí). V sousední Svatojánské kapli je oltář sv. Floriána z roku 1802 a poslední obraz evangelisty sv. Lukáše z roku 1843 od kolínského malíře Jana Macháčka (viz též obrazy v podkruchtí). Vitráže ve Svatováclavské a svatojánské kapli jsou z roku 1908, zhotovené podle návrhu Františka Urbana. Ve Šperlinkovské kapli je oltář* z roku 1744 od řezbáře Ignáce Rohrbacha (žáka Matyáše Bernarda Brauna), doplněný obrazem od Josefa Kramolína z roku 1801. Na protilehlé stěně je zavěšen obraz*** Umučení sv. Bartoloměje z roku 1734 od Petra Brandla a v okně je pseudogotická vitráž z roku 1898. Řeznickou kapli uzavírá tepaná, bohatě zdobená renesanční mříž z doby kolem roku 1600, uvnitř je velmi hodnotný barokní oltář*** z roku 1737 od Ignáce Rohrbacha s bohatou řezbářskou výzdobou. Za hlavním oltářem je barokní socha* Vzkříšeného Krista od kutnohorského sochaře Martina Katterbauera (?). Ve Sladovnické kapli je pseudogotický oltář Panny Marie Lurdské z roku 1895. V Mlynářské (též Pekařské) kapli je pozdně rokokový oltář sv. Aloise z 18. století a na protější stěně visí barokní obraz sv. Filomeny z roku 1780. V chórovém ochozu je (naproti Řeznické kapli) umístěn raně gotický tympanon*** z konce 13. století, nesoucí jméno kolínského rychtáře Gisilberta doloženého 1277–95, pocházející zřejmě z některého původního portálu raně gotického presbytáře; je na něm latinský nápis gotickou majuskulou: FECIT GILSBERGE RTVS IVDEX. V presbytáři je několik náhrobníků:

cenný gotický pískovcový náhrobník** Rutharda a Dimuty z první pol. 14. století v jižní stěně presbytáře, rozměr 40 x 200 cm s vyobrazením manželského páru v dobových oblecích, rodového erbu Ruthardů z Malešova (lidská ruka držící ostrv) a uvedením jmen pochovaných, provedených gotickou majuskulou: RVTHARDUS / DIMVT;
pískovcový náhrobník* Jana Žehrovského z Kolowrat († 10. 8. 1473) na posledním severním pilíři chóru (původně uzavíral hrobku ve Sladovnické kapli), rozměr 94 x 188 cm s vyobrazením erbu pánů z Kolowrat (štípená orlice s pružinou na prsou a korunkou) a latinským nápisem: ANN(O) D(OMI)NICE INCARNACIONIS MILLESIMO CCCCLXXIII S V ANTE LAURENCII OBIIT GENEROSUS DOMINUS JOHANNES DE COLOWRATH DICTUS ZEHROWSKY HIC SEPULTUS.;
pískovcový náhrobník Václava Žďáreckého ze Žďáru († 1517) ve Šperlinkovské kapli, rozměr 98 x 189 cm, na této velmi poškozené desce jsou zbytky nápisu: LIETA MCCCCCXVII [---] RZEL [---] LIETA M[---] VROZ[---] PAN WACZLAW [---] ZADIARV [---];
renesanční náhrobník manželky zástavního držitele kolínského panství Karla ze Žerotína paní Veroniky Trčkové z Lípy († 11. 2. 1567) na pilíři sloupu, má rozměry 92 x 184 cm a je na něm nezřetelná ženská postava bez dnes čitelného nápisu (podle soupisu z roku 1788 zněl: LETA 1567 W AVTRY MASOPVSTNI VSNVLA V PANV VROZENA PANNI VERONIKA Z LIPY NA KOLINE. PANI MANZELKA VROZ. RYTIRZE PANA KARLA ZEROTINA);
pískovcový náhrobník hejtmana kolínského panství Václava Valkouna z Adlaru († 8. 4. 1517) ve Šperlinkovské kapli, je na něm vytesán erb (orlice s pružinou na prsou) a český nápis: LIETA MCCCCCXVII W STRZEDV PO KWIETNY NEDIELI VMRZEL VROZENY PAN WACZLAW WALKAVN Z ADLARV;
náhrobník Aleny Říčanské z Říčan († 1574) z bílého mramoru ve Svatojánské kapli, je na něm ženská postava a český nápis gotickolu minuskulí: LETA PANIE 1574 [---] NEHO PANA KARLA RZICZANSKEHO RZICZAN A NA NOWEM ZAMKU ZIWOT SWUG W PANU DOKONALA KRISTA P[---];
náhrobník Veroniky Trčkové z Lípy († 10. 1. 1576) z bílého mramoru u levého pilíře jižního ochozu, značně sešlapaný, jsou na něm pouze hrubé obrysy ženské postavy v dlouhých šatech a zbytky česky psaného nápisu: LETA PANIE 1576 W AUTERY MASZOPOSTNI VSNULA W PANU UROZE(NA) PANNJ VERONIKA Z LIPPY NA KOLINIE MANŽELKA UROZENÉHO RYTÍRŽE PÁNA KARLA ŽEROTÍNA;
dětský náhrobník (Sladovnická kaple) Maxmiliána Pretlíka († 1680)
pozdně renesanční pískovcový náhrobník kolínského rychtáře Michala Jiřího Salaje z Ciffery († 21. 7. 1673) ve Sladovnické kapli, na desce o rozměrech 82 x 164 cm je erb, ukřižovaný Kristus a nedokončený latinský nápis: NOBILIS AC GENEROSVS DOMINVS MICHAEL DALAI DE CIFERA SACRAE (CAES)ARAE REGIAE QUE MAJESTATIS PRAE TOR LIBERRAE CIVITATIS NEO COLONIAE AD ALBIM AETATIS SVAE 6 OBIIT A(NNO) D(OMINI) 167....
epitaf Maxmiliána Pretlíka z Libodřic († 14. 6. 1680) z červeného mramoru, deska o rozměru 47 x 62 cm je ve Sladovnické kapli a je na ní nápis: MAXIMILIAN PRETLIK Z LIBORZIC NARODIL SE V PRAZE 12. OCTOBRIS LETA 1679 vMRZEL W KOLINIE 14. IVLII LETA 1680;
dětský náhrobník Albertiny a Františka Myliusových († 1786) z černého mramoru v Pekařské kapli, obsahuje pouze nápis v němčině bez dalších ozdob.

Na severní stěně chórového ochozu je obdélný portál do sakristie** s pozdně gotickými okovanými dveřmi z 15. století. Sakristie je sklenuta žebrovou klenbou a je vybavena bohatě zdobenou barokní skříňovou kredencí** z roku 1697. Po úzkém gotickém schodišti lze vystoupit do goticky sklenutého prostoru bývalé chrámové pokladnice, uzavřené původními gotickými dveřmi s kováním a krabicovým zámkem z 15. století (dnes skladiště). Vedle sakristie byl v roce 1910 umístěn velký obraz Apotheosy sv. Bartoloměje z roku 1801 od Josefa Kramolína, původně na bývalém hlavním oltáři, dnes po restaurování poněkud nelogicky zavěšený na západní zdi Parléřova vysokého chóru.

Pohřebiště

Pod střední částí chóru se nachází krypta z 15. století, vybudovaná jako pohřebiště pro místní faráře i děkany (nejstarší doložený pochovaný je Petr Leiterbach † 1403) a významné kolínské měšťany (například Havel Rorejc † 23. 11. 1611, Jan Kašpar Křečovský z Křečovic † 1619 nebo Jakub Joklín z Vrabiny † 23. 5. 1645; posledním pohřbeným byl radní Josef Pošve † 5. 7. 1780). V kryptě se nachází unikátní soubor barokních malovaných rakví* ze 17. a 18. století. Pod podlakou Kokovské kaple je rodinná hrobka kolínského primátora Valentina Kokovského († 1701). Pohřbívalo se také v těsném okolí chrámu a to až do roku 1788, kdy byl hřbitov zrušen a hlavním pohřebištěm se stal starý hřbitov u kostela sv. Víta na Zálabí. Po bývalém hřbitově se v prostoru mezi chrámem a hradbami dochovalo několik posledních pozůstatků náhrobků, některé z ních jsou druhotně zavěšené na městské hradbě. Volně v prostoru stojí kříž z první poloviny 19. století, který v roce 1932 nechal na současné místo přenést od kostela sv. Víta na Zálabí kolínský děkan Jaroslav Kulač (latinský nápis na zadní straně kříže: A. S. VITO TRANSLATAI EREXIT CRUCEM HANC 4 LUSTRIS KOLINI IN CURA ANIMARUM COMPLETIS A. D. 1932 DECANUS Dr. JAROSLAUS KULAC ELECTUS CANONICUS PRAGAE AD S. VITUM). Na jižní stěně nové farní školy, která prostor bývalého hřbitova uzavírá na severní straně, je zavěšen zajímavý, bohatě tepaný náhrobní kříž z 1. poloviny 18. století, pocházející z některého ze zrušených náhrobků.

Chrám sv. Bartoloměje je pro turisty přístupný spolu s kostnicí kromě pondělí denně po celý rok (vyjma 24., 25., 31. prosince a 1. ledna) s průvodcem v (9:00), 10:00, 11:00, 13:00, 14:00, 15:00 a 16:00 hodin. Vstupenky se prodávají v Červinkovském domě Regionálního muzea v Kolíně (přes ulici), vstupné základní 100 Kč, studenti a důchodci 50 Kč, rodinné vstupné 250 Kč.

Prohlášení za památku

Chrám sv. Bartoloměje byl spolu s ostatními stavbami na Bartolomějském návrší (zvonicí, kostnicí, starou farní školou a hradebními parkány) zapsán 3. května 1958 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 19709/2–735 a nařízením vlády ČR č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995 byl prohlášen Národní kulturní památkou.

Zdroj informací

Kamarýt J.: Kolín – seznam vybraných kulturních památek (rukopis v majetku Regionálního muzea v Kolíně). Kolín 1976.

Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 3. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, Praha 1980.

Rišlink V., Jouza L., Valentová J.: Gotika na Kolínsku. vydalo Regionální muzeum Kolín 1998.

Rišlink V.: Chrám sv. Bartoloměje v Kolíně. Vydalo Karmelitské nakladatelství v kostelním Vydří 2007.

Kutil J.: Soupis epigrafických památek v okresu Kolín (východní část), bakalářská práce, str. 42. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2010.

Patrný M., Beránek J.: Arciděkanský chrám sv. Bartoloměje v Kolíně. Vydao nakladatelství Halama České Budějovice 2014.

Varhany a varhanáři v České republice.

Odkaz

www.bartolomejskenavrsi.cz

Mapa

Poloha

Chrám sv. Bartoloměje stojí na nejvyšší místě historického jádra Kolína v nadmořské výšce 224 metry. Jeho silueta vytváří neobyčejně působivé panoráma širokému okolí města.

GPS: 50°1'35.792"N, 15°12'6.040"E