CESTYAPAMATKY.CZ

Počátky stavby děkanského chrámu sv. Bartoloměje spadají do 60. let 13. století, tedy do doby krátce po založení města. Nejprve byl vybudován raně gotický chór, v němž se nacházela krypta sv. Ducha, a vztyčeny byly obvodové zdi síňového trojlodí. V 70. letech 13. století následovala druhá etapa výstavby, při níž bylo trojlodí zaklenuto podle pozměněného projektu. Těsně před rokem 1300 byly v úplnosti dokončeny štíhlé osmiboké věže po stranách západního průčelí. Zakladatelem a stavebníkem chrámu byl český král Přemysl Otakar II., vlastní stavbu provedla přemyslovská královská dvorská huť, která plně vycházela ze soudobých saských, duryňských a severofrancou­zských vzorů.

Dalším významným obdobím v dějinách chrámu sv. Bartoloměje byla vláda císaře Karla IV., který již v roce 1340 obnovil někdejší význam kolínského děkanství tím, že farnost po patnácti letech, kdy byla ve správě sedleckého kláštera, vrátil zpět pod královský patronát. V roce 1349 však kostel těžce poškodil velký požár, který zachvátil celé město. K obnově chrámu byl povolán dvorní architekt Petr Parléř, který v roce 1360 zahájil na místě původního presbytáře výstavbu nového katedrálního chóru, který vycházel ze vzoru kostela sv. Kříže ve švábském Gmündu, budovaného od roku 1351 Petrovým otcem Jindřichem Parléřem. V roce 1378 již stavba chrámového závěru pokročila natolik, že mohla být vysvěcena. Vrcholně gotické úpravy kostela, podporované bohatými kolínskými měšťany, však pokračovaly i po tomto datu. Roku 1388 se zde připomíná Parléřův zeť, kameník Michal, v roce 1398 kameník Myrklaus. Před rokem 1400 tak byly postupně dokončeny chórové kaple a rozšířena okna trojlodí a severní věže. K jižní boční lodi byla zároveň přistavěna kaple Panny Marie, dnes zvaná Kokovská. Důležitým předělem v dějinách chrámu byly husitské války. Po obsazení města pražany na jaře roku 1421 byli Kolínští přinuceni přistoupit ke Čtyřem artikulům pražským a po husitské reformaci se kostel sv. Bartoloměje stává na téměř 200 let utrakvistickou svatyní. V roce 1622 byl po zahájení protireformace vypovězen z Kolína poslední protestantský děkan Jiří Chiliades a jeho místo zaujal neoblíbený katolický kněz polského původu Jan Glodomaster. V době třicetileté války byl v roce 1633 chrám sv. Bartoloměje vyloupen a poškozen švédským vojskem, jeho poválečná obnova pak z důvodu nedostatku peněz probíhala jen s velkými těžkostmi. Nakonec chrám opět vyhořel při velkém požáru v roce 1796, což dokonalo dílo zkázy. K opravě provizorně zastřešené stavby bylo přistoupeno až v polovině 19. století, později založený spolek na dostavbu chrámu zahájil v roce 1878 puristickou rekonstrukci vedenou podle tehdejších představ o památkové péči. Autorem projektu obnovy, ukončené roku 1910, byl Josef Mocker. V roce 1945 byl chrám sv. Bartoloměje, naštěstí jen lehce, poškozen při spojeneckém bombardování Kolína. Na nejnutnější poválečné opravy navázala v roce 1963 generální rekonstrukce, náročné restaurátorské práce pokračují dodnes.

Do Brandlovy ulice se chrám obrací severním průčelím s dvojicí vstupních portálů, které byly v roce 1909 nahrazeny kopiemi od sochaře Zdeňka Zálešáka. Originál tympanonu*** většího portálu se nachází ve sbírkách Lapidária Národního muzea v Praze, neboť se jedná o jednu z nejcennějších památek českého středověkého sochařství z doby kolem roku 1270. Dveře většího portálu jsou opatřeny kováním z 15. století. Severní průčelí člení řada opěrných pilířů s půlkruhově vyklenutými průchody, mezi nimiž stojí socha sv. Nepomuckého a visí obraz Bolestného Krista. Do dvora se zvonicí se obrací západní průčelí, které si z větší části uchovalo raně gotickou podobu z druhé poloviny 13. století. V jeho ose se nachází hlavní vstupní portál, jehož ostění, těžce poškozené požárem v roce 1796, nese skromné pozůstatky sochařské výzdoby z doby kolem roku 1270. V dlažbě před portálem jsou vyznačeny základy raně gotické předsíně, zbořené na konci 18. století. Západní průčelí je prolomeno kruhovým oknem – rozetou, a vrcholí dvojicí osmibokých věží, které jsou se svou výškou 66 metrů hlavní dominantou města. Na jižní věži byl od roku 1442 zavěšen legendární zvon „Vůžan“, ulitý prý ze zvonoviny s podílem stříbra a opatřen zlatou obručí. Navzdory veškerým opatřením zvon podlehl velkému požáru v roce 1796. Od této raně gotické části stavby se výrazně odlišuje Parléřův vysoký chór, jehož spodní část tvoří masivní blok sakristie a chórových kaplí, vrcholící ochozem s balustrádou a chrliči. Horní část chóru, rozčleněnou velkými okny s kružbami, obklopují opěrné pilíře s rozpěrnými oblouky a fiálami. Pozoruhodným detailem je prolamovaná kružbová koruna, která je osazena na vrcholu točitého schodiště na jižní straně chórového ochozu.

Chrámové trojlodí si v interiéru zachovalo původní podobu z druhé pol. 13. století. Vnitřní prostor je rozdělen čtyřmi pásy pilířů, na nichž spočívá křížová žebrová klenba s mohutnými hranolovými pasy. Klenební žebra vyrůstají z původních konzol, zdobených reliéfy s rostlinnými a figurálními motivy. Západní část vyplňuje raně gotická hudební kruchta, upravená v roce 1868. V přízemí severní věže stojí renesanční tumba Karla ze Žerotína (zemřel 1560) a pod jižní věží je renesanční náhrobek Elišky Maternové z Vartenberka (zemřela 1570). Ve stěně jižní lodi je zazděn pozoruhodný románský (?) náhrobek** z doby kolem roku 1200, který zřejmě pochází z vybavení staršího kostela, zbořeného při stavbě stávajícího chrámu. Na jeho ploše je reliéf pletencového kříže v kruhu, symbolizující spojení Krista (kříž) a věčnosti (kruh) a vítězství dobra nad zlem (pletenec). Vedle náhrobku je tzv. Kokovská kaple (kaple Panny Marie), která byla přistavěna kolem roku 1400. Název připomíná patrona Valentina Kokovského, který byl v 17. století kolínským primátorem. V čele kaple stojí oltář, sestavený ze zbytků několika starších oltářů ze 17. – 19. století, na bočních stěnách dva barokní obrazy z roku 1700. Dva empírové figurální svícny pocházejí ze zrušené kaple na kolínském zámku. Řezaná balustráda, která uzavírá vstup do kaple, pochází z 18. století. V jižní stěně jsou dále zazděny dva dětské náhrobky z konce 16. století. Východní část trojlodí přerušuje nepravá příčná loď. Hlavice jedné z přípor jihozápadního pilíře nese pozoruhodný reliéf dvou mužů, přetahujících se o krávu, přičemž třetí muž saje mléko z jejího vemene (vyjadřuje přísloví „Když se dva perou, třetí se směje“). Protilehlý pilíř je opatřen hlavicemi s motivem pelikánů (symboly Kristova obětování) a vzájemně propletených draků (mimo jiné znak Kolína) symbolizujících vítězství nad ďáblem. Pozornost si zaslouží také dva svorníky bočních kleneb v křížení, ozdobené reliéfy sumců a zajíců, symbolizujících Krista a Pannu Marii vítězící nad žádostivostí. Východní část trojlodí se zachovanými výběhy klenby někdejšího raně gotického presbytáře se otevírá do vysokého Parléřova chóru, lemovaného ochozem s věncem šesti kaplí a sakristií. Jeho architektonický výraz je prostoupen elegancí nezdobných architektonických článků, čímž se kolínský chrám liší od soudobých biskupských katedrál. V oknech chóru bylo původně osazeno přes 200 tabulí s gotickými vitrážemi*** z doby kolem roku 1380; dodnes se dochovaly pouze 4 a jsou uloženy v Národní galerii v Praze. V jižní části chórového ochozu je osazen gotický náhrobek rodiny Ruthardovy z první pol. 14. století s vyobrazením manželského páru a rodového erbu, na protějším pilíři je renesanční náhrobek Veroniky Žerotínové z Lípy (zemřela 1567). Zde také začíná věnec kaplí: Svatováclavská, Svatojánská, Šperlinkovská, Řeznická, Sladovnická a Mlynářská. Naproti Řeznické kapli je raně gotický tympanon*** z konce 13. století, nesoucí jméno kolínského rychtáře Gisilberta doloženého 1277–95, pocházející zřejmě z některého původního portálu v severní stěně kostela. Vedle portálu do sakristie s pozdně gotickými dveřmi je Parléřova pamětní deska, jejíž nápis připomíná založení stavby vysokého chóru 20. ledna 1360. Pod posledním klenebním polem chórového ochozu je v severní stěně osazeno raně gotické sanktuárium*, které sem bylo přeneseno po zboření původního kněžiště v 60. letech 14. století. Spojovací oblouk do severní boční lodi pokrývá ornamentální nástěnná malba** z druhé poloviny 13. století.

Chrám sv. Bartoloměje byl 3. května 1958 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 19709/2–735, nařízením vlády ČR č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995 byl prohlášen spolu se zvonicí a přilehlým areálem Národní kulturní památkou.