Ves Popovice je poprvé písemně doložena v roce 1381, kdy Mikuláš Herolt z Popovic a jeho manželka Eva z Popovic prodali jeden ze svých dvorů v Popovicích kolínskému měšťanu Ješku Šipovi a v roce 1384 i svůj druhý dvůr v Popovicích Blažkovi, purkrabímu na hradě Poděhusy. V roce 1399 odkázala před svou smrtí Eva z Popovic finanční obnos kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Předhradí a v roce 1412 pak Přibík a Oldřich z Popovic věnovali záduší kostela půl lánu rolí.
V roce 1453 se vzpomíná Jan z Popovic, který měl nějaké pohledávky v Bečvárech, Žíšově a Chmelišti. Po smrti Markvarta z Popovic v roce 1465 potvrdil král Jiří z Poděbrad ves jako majetek Markvartova syna Oldřicha z Popovic, předka zemanského rodu Vikvických z Popovic, který se v 16. století usadil v Kolíně. V 1. polovině 16. století se v Popovicích vzpomínají pouze dva, později tři, sedláci, v té době byla ves v majetku pánů z Dražovic jako součást cerhenického panství. V roce 1533 ves připadla k poděbradskému panství, jehož součástí byla až do svého zániku za třicetileté války. Na jejích pozemcích vznikla po roce 1778 ves Glückzu (dnes Klipec).
Z těchto Popovic pocházel zemanský rod rod Vikvických z Popovic.
Zaniklá ves Popovice ležela v katastrálním území obce Klipec, která je administartivní součástí dvojobce Pňov-Předhradí.
Zaniklá ves Popovice stávala 8,5 kilometru severozápadně od Kolína v nadmořské výšce 191 metry, v místech dnes zvaných Na osmi kopách.