Cesty a památky

Kolínsko » Hlízov

Hlízov

Ves Hlízov se porvé připomíná v roce 1142 jako majetek sedleckého kláštera, v jehož držení zůstala až do roku 1421. Po husitských válkách získal Hlízov Petr z Bydlína, který zemřel před rokem 1444, po něm ves držel Zdeněk z Bydlína, připomínaný ještě v roce 1454. Poté získal Hlízov Jan Hrabaně z Přerubenic, jehož potomkům náležel až do počátku 16. století. Sňatkem se Hlízov dostal v 70. letech 16. století do majetku bohaté kutnohorské erbovní měšťanské rodiny Šatných z Olivetu. V roce 1736 se stala majitelkou hlízovského statku Kateřina Schofmannová, provdaná Wiederbergová, která ho v roce 1741 prodala Václavu Klusákovi z Kostelce. V letech 1757 – 1786 vlastnil Hlízov Antonín Jestříbský z Rýzmburka a po něm kutnohorský měšťan Václav Janovický. Od něho koupil Hlízov v roce 1791 majitel Nových Dvorů, Jan Rudolf Chotek, a připojil ho ke svému novodvorskému panství, k němuž náležel až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848, kdy zde žilo 730 obyvatel v 86 domech. V roce 1911 byla v obci zřízena železniční zastávka na trati Kolín - Havlíčkův Brod a v roce 1914 byla obec elektrifikována.

Od roku 1850 je Hlízov součástí okresu Kutná Hora.

Osobnosti

Čeněk Pošík (* 20. 7. 1825 Hlízov - † 1. 4. 1888 Hlízov) - akademický malíř, autor křížové cesty v kostele sv. Štěpána v Malíně (1879).

František Kočárník (? Hlízov - † 26. 4. 1918 Bois De Hangard, Francie) - československý legionář, padl v bitvě v závěru 1. světové války.

Jindřich Snížek (* 10. 6. 1891 Poděbrady - † 9. 6. 1963 Praha) - učitel a spisovatel, autortéměř třiceti knih naturalistických povídek a románů z Posázaví. V letech 1913-19 byl učitelem v Hlízově.

Původ názvu

Název obce se dle místní tradice údajně vyvinul zkomolením původního jména Hlídov, který souvisí s tím, že obyvatelé osady byli pověřeni hlídáním hranice oldřišské župy s župou čáslavskou.

Znak a vlajka obce

Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 5. října 2004 usnesením č. 45 schválen znak a prapor obce. Jedná se tak zvaný „mluvící znak“, na kterém v modrém štítě zleva ze stříbrného oblaku vychází rameno přirozené barvy držící zlatou pochodeň s červeným plamenem, podložené stříbrným kořenem křenu se dvěma zelenými listy (odkaz na místní tradici pěstování křenu). Vlajku tvoří tři svislé pruhy, červený, modrý a žlutý, v modrém pruhu je bílý kořen křenu se dvěma zelenými listy.

Administrativní údaje

Hlízov je dnes samostatnou obcí, jejích součástí jsou obce osada Mladý Hlízov a samota Skalka. Katastrální výměra činí 5,94 km² a žije zde 576 stálých obyvatel (1. ledna 2017).