Cesty a památky

15. - 16. srpna 2022

Jedním z nejkrásnějších míst Bernských Alp je bezesporu oblast známá jako Údolí sedmdesáti dvou vodopádů. Nachází se asi 13 kilometrů jižně od Interlakenu ve středním Švýcarsku a východiskem do něj je městečko Lauterbrunnen. Konec konců sám název tohoto střediska je keltského původu a dal by se přeložit jako „samá voda“. Krása údolí a jeho okolí uchvátila již v roce 1911 mladého anglického spisovatele Johna Ronalda Reuela Tolkiena natolik, že se mu stala předlohou pro fantastickou krajinu, kterou později vypodobnil v knihách Pán prstenů. Ve svých pamětech si poznamenal, že putování Bilba Pytlíka z elfské osady Roklinka do Mlžných hor byla inspirována právě cestou údolím do vesnice Mürren.

Když jsme ráno čekali v Gruyères na místní autobus v 9:54 hodin, moc jsme nevěřili, že vůbec přijede (nikdo jiný na zastávce nečekal) a že vůbec po šesti následujících ostrých přestupech (max. 5 minut všude) mezi různými prostředky veřejné dopravy (autobus/vlak/lanovka) budeme za 4 hodiny na druhé straně hor v Mürrenu. Světe, div se, autobus jel na vteřinu přesně, přestupy vyšly a my jsme byli v cíli cesty přesně podle plánu v 13:58. Její nejzajímavější část začala v Interlakenu, odkud jsme vyrazili směr horské údolí úzkorozchodnou tratí do 11 kilometrů vzdáleného Lauterbrunnenu, a dále horskou dráhou Bergbahn Lauterbrunnen – Mürren (BLM), která byla zprovozněna již v roce 1891. Ta má dva dopravní úseky, přičemž první částí je lanovka od nádraží v Lauterbrunnenu (790 m. n. m.) k nádraží Grütschalp (1487 m. n. m.). Cesta trvala jen pět minut a jediná gondola naráz přepraví 100 cestujících. V horní stanici již čekal úzkorozchodný elektrický vláček s rozchodem kolejí 1 metr, který musí překonat dalších 152 výškových metrů do cílové stanice v Mürrenu (1639 m. n. m.) na pouhých 4,27 kilometrech. Cestou nás čekala zhruba uprostřed jediná mezilehlá zastávka Winteregg (1587 m. n. m.). Samotný Mürren leží na náhorní planině o 850 metrů výš než je dno údolí u Lauterbrunnenu a nevede sem silnice. To je prostě nádherné místo, kde je ticho a čistý vzduch, protože i doprava po obci je realizována jen elektrickými vozíky. Ráj. Kdo ho chce navštívit, může se nahoru dostat jedině lanovkami. A možnosti jsou dvě. Tu jednu jsme právě využili cestou nahoru a tou druhou se budeme zítra vracet zpět do údolí. Je pouze škoda, že se nám k odpoledni začalo kazit počasí a okolní alpské štíty se začaly zahalovat mlhami. Mürren sám je velmi stará pastevecká horská osada, poprvé písemně doložená již v roce 1257 jako majetek pánů z Wädenswilu. V roce 1275 připadl Petrovi z Thurnu a poté klášteru v Interlakenu. Nádheru místa objevili již na počátku 19. století první turisté, pro které zde byl v roce 1858 otevřen hotel a dnešní ekologicky čisté dopravě po středisku předcházela v letech 1894 – 1930 koněspřežná tramvaj, která rozvážela hosty od nádraží k jednotlivým ubytovacím místům. Dnes zde žije okolo 400 obyvatel, ale k dispozici je zde na 2000 hotelových lůžek. A my jsme se ubytovali na hotelu Blumental, který byl postaven jako jeden z prvních v Mürrenu v roce 1870 rodinou Allmen-Gertsch, která ho provozovala až do roku 2019, kdy ho odkoupila společnost Schilthorn Cableway Ltd. v rámci dědického řízení. Je to nádherné místo a moc se nám zde líbilo.

Jako první jsme si udělali malý výlet na první z celkem tří vrcholů v Mürrenu – Allmendhubel (1907 m. n. m.). Přímo od našeho hotelu vede nahoru pozemní lanovka Allmendhubelbahn (SMA) o délce 551 metrů, rozchodu 1 metr se stoupáním 61 %. Do provozu byla uvedena již v roce 1912, aby urychlila přístup turistů na krásné vyhlídkové místo, odkud se otevírají panoramatické pohledy na oblast tří nejkrásnějších hor v okolí Eiger - Lovec (3970 m. n. m.), Mönch – Mnich (4107 m. n. m.) a Jungfrau – Panna (4158 m. n. m.), Místní říkají, že mnich sedí uprostřed, aby hlídal pannu před lovcem. Na samotném vrcholu je především zábavní park pro rodiny s dětmi, které se mohou vyřádit v tzv. Flower parku (Květinový park). V něm naleznou různé atrakce v podobě fantastického světa obřích alpských květin, travin a zvětšeného hmyzu. V lanovém centru mohou létat s motýly, na zemi pak prozkoumat sviští nory nebo si vyzkoušet dojení krav a výrobu sýrů. Oproti tomu Flower trail (Květinová stezka) je obdoba našich naučných stezek, na které jsou od června do září prezentovány nejkrásnější alpské květiny jako hořce, alpské růže, bramboříky nebo alpská protěž. Závěr pobytu na Allmendhubelu jsme strávili v místní restauraci, kde byli obsluhující Slováci, a tak jsme si s nimi i popovídali. Vyzkoušeli jsme zde tzv. Allmendhubelské prkénko, což byla směs sýrů a uzenin od místních farmářů. A všechno to bylo neskutečně dobré.

Pozemní lanovkou jsme se vrátili do Mürrenu a přešli jsme k další lanovce, kterou jsme sjeli do sousední, o něco níže položené vesnice Gimmelwald (1367 m. n. m.). Jedná se o další osadu, ve které není možno jezdit auty, protože sem rovněž nevede silnice. Spojení s okolním světem ji zajišťují od roku 1965 jen lanovky (LSMS), mezi kterými je zde přestupní uzel, uspořádaný v ostrém úhlu ve tvaru písmene V, což je technický unikát. Současně odsud vyjíždějí a také se zde sjíždějí gondoly lanovek pro 100 osob od výrobce fi Gangloff, úsek Mürren – Gimmelwald přitom měří 1197 metrů a úsek Gimmetwald – Stechelberg na dně údolí pak 1208 metrů. Tu druhou část do Stechelberku pojedeme ale až zítra, to je ta druhá zmíněná spojnice údolí s Mürrenem. Gimmelwald je tradiční alpská liniová vesnice zmiňovaná poprvé v kupní smlouvě z roku 1346. Pro svůj velmi typický a výjimečný urbanistický ráz je chráněna jako vesnická památková rezervace a švýcarská kulturní památka. Žije zde necelých 120 obyvatel, jejichž hlavním zdrojem příjmů je zemědělství a cestovní ruch. Zemědělci pěstují na malých pozemcích seno, kterým krmí malá stáda krav, v zimě pak pracují zpravidla při provozování lyžařských vleků nebo úpravě sjezdovek na Schilthornu. My jsme zde navštívili farmu rodiny Rubinových, která zde hospodaří nepřetržitě již po čtyři generace. jejich dům zdobí několik řad kravských zvonců, což jsou ceny za špičkové chovné krávy, vynikající mléko a vlastní sýry té nejvyšší kvality.

Druhý den nás čekalo jedno překvapení za druhým. Ráno vyrážíme (bez snídaně) první lanovkou na nejvyšší horu nad Mürrenem, a to Schilthorn (2 973 m. n. m.). Čekaly nás dva úseky jízdy lanovkou, provozovanou společností Schilthornbahn AG (ta provozuje celkem 14 lanovek v Bernských Alpách o celkové délce 16 km). Lanovka byla vystavěna v letech 1965-67, přičemž první úsek Mürren – Birg byl zprovozněn již v roce 1965, je dlouhý 2 780 metrů, převýšení činí 1 039 metrů a doba jízdy 6,5 minut. Na Birgu jsme jen přestoupili do další gondolové lanovky, abychom dokončili cestu na samotný vrchol Schilthornu. Tento úsek byl pro turisty otevřen v roce 1967, měří 1 766 metrů, převýšení činí 293 metry a doba jízdy je 4,5 minuty. Za necelých 15 minut se tak dostanete z výšky 1638 metrů (dolní stanice v Mürrenu) do 2 970 metrů na jednom z nejhezčích vyhlídkových míst v této části hor. Krom toho se jedná o filmově proslavené místo, protože se zde od října 1968 do května 1969 natáčela šestá bondovka V tajné službě jejího Veličenstva (On Her Majesty’s Secret Service) s Georgem Lazenbym v hlavní roli. Konec konců díky tomu byla nejen dokončena samotná lanovka, ale i výstavba vrcholové restaurace Piz Gloria, která ve filmu ztvárnila sídlo Bondova protivníka Ernsta Blofelda, vynálezce nebezpečného viru, který ohrožoval existenci lidstva. A právě zmíněná restaurace nabízí jedinečný zážitek, což je její otáčivá podlaha. Během necelé hodiny, kdy jsme zde posnídali (tzv. „snídaně Jamese Bonda“), jsme si mohli panoramaticky prohlédnout celé okolní hory. A protože jsme měli opravdu nádherné počasí, byl to jedinečný zážitek. Po snídani jsme se šli trochu rozhlédnout z několika vyhlídek, kde na nás z každého místa mířil James Bond nebo nějaká připomínka z natáčení zmíněného dílu. Užili jsme si dech beroucí výhled na švýcarské alpy a jejich více než 200 vrcholů. Při pohledu jižním směrem se nám naskytl výhled na řetězec nižších vrcholů Bernských Alp až k Juře, Vogézám a Schwarzwaldu, zahlédli jsme dokonce i vrchol vzdáleného Mont Blancu (4 807 m. n. m.). Severní a východní pohled naopak směřuje na údolí Lauterbrunnen s dominantami Jungfrau, Eiger a Mönch, které nelze z této strany nikdy přehlédnout. Na závěr jsme si ještě prohlédli vynikající interaktivní expozici Bond World v dolním patře restaurace Piz Gloria, kde byla spousta fotografií z natáčení, scénáře a také části helikoptéry nebo sněžného bobu se simulací pohybu. Milým bonusem je to, že vstup do muzea i do přilehlého kinosálu, kde se promítají nádherné záběry zdejších hor ve všech ročních období, je zdarma. Zážitkem je i návštěva velmi stylových toalet označených Bond a Bongirl, třeba na těch pánských po přistoupení k mušli se ozve příjemný ženský hlas s otázkou: Hey, what are you doing here? (Ahoj, co tady děláš?). Musím říct, že mě to rozesmálo.

Nicméně čas se nachýlil a bylo potřeba pokračovat v cestě. Lanovkou jsme sjeli na mezistanici ležící na skalním ostrohu Birg (2 700 m. n. m.). Tady jsme si chvíli pohověli na sluníčku v lehátkách, umístěných na vyhlídkové plošině Skyline Walk (Panoramatická cesta), vytrčené nad několikasetmetrovou propast. Vyhlídka na Eiger, Mönch a Jungfrau byla odsud naprosto nepřekonatelná. Úplnou lahůdkou je ale stezka Thirll Walk (Mrazení v zádech), která vede po úbočí svislých stěn celého tohoto impozantního skalního masivu. Je to vynikající příprava pro ty, kdo by si rádi vyzkoušeli nějakou tu feratu a neví, jak to na nich chodí. Když jsme si to dost užili, sjeli jsme lanovkou zpátky do Mürrenu a skočili jsme si na oběd. Protože máme před sebou ještě jeden cíl, museli jsme oběd trochu urychlit, abychom vše stihli.

Poslední část dnešního výletu patřila jízdě lanovkou zpět do Údolí sedmdesáti dvou vodopádů, do vesnice Stechelberg, tedy návrat dolů tou druhou možností, o které jsem psal v úvodu. První část lanovky do Gimmelwaldu již známe, včera jsme s ní jeli. Zprovozněna byla také v roce 1965, měří 1 200 metrů a za 4 minuty překoná převýšení 275 metrů. Systém dopravy je zde udělán tak, že se v Gimmelwaldu vždy potká s lanovkou na druhém úseku a to Gimmelwald – Stechelberg. Ta je dlouhá taky 1 200 metrů a jízdní doba činí 4 minuty, jenže překonává převýšení skoro 500 metrů a končí na dně údolůí v nadmořské výšce pouhých 867 metrů. Tato část cesty byla opravdu famózní a lanovka míjí i vodopád Wyenbachfall vysoký kolem 200 metrů. Samotná tahle cesta byla nesmírně vzrušující. Dole jsme skočili do přistaveného autobusu (je to neskutečné, lanovky na sebe navazují, autobus je přistaven v údolní stanici a hned vyráží, neuvěřitelně provázaný funkční systém) a popojeli jsme asi 2 kilometry ke vstupu u Trümmelbašských vodopádů (Trümmelbachfälle).

Trümmelbašské vodopády tvoří celkem deset různě vysokých stupňů. Řeka Trümmelbach vzniká táním ledovců v pohoří Jungfrau a řítí se po strmých stěnách okolních horských štítů dolů. Ve spodní části se erozí zahloubila dovnitř skalní stěny, takže abyste vodopád uviděli, musíte doslova vstoupit do hory. Tam na návštěvníky čeká výtah, kterým se vyvezete o sto metrů výš. Vystavěn byl již v roce 1913, čímž přispěl ke zpřístupnění i horních partií vodopádu. Jeho celková výška dosahuje 140 metrů, což z něj činí nejvyšší jeskyní vodopád v Evropě. Každou sekundu jím v době tání ledovců proteče na dvacet tisíc litrů vody, která s sebou z hor každoročně odnese okolo dvaceti milionů kilogramů jemného štěrku. Díky tomu má zakalenou bílou barvu, takže se někdy označuje za mléko ledovce. Trümmelbašské vodopády byly jako součást alpské oblasti Jungfrau-Aletsch zapsány v roce 2001 na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.