Cesty a památky

3. - 5. března 2018

Nádherná cesta, při které jsme ujeli 300 kilometrů tam a 300 kilometrů zpět z Kutaisi až do města UŠGULI (უშგული) na samé střeše Evropy (2 200 m. n. m.). Od hotelu jsme vyjeli v 7:00 ráno a v Mestii jsme byli ve 13:00. Po přestávce na oběd jsme ve 14:30 odjeli z Mestie a v 17:00 jsme byli v cíli. Byla to nádherná cesta, opravdu nádherná, zejména divoký úsek po necestě z Mestie do cíle v Užguli. Vodopády přes nezpevněnou cestu, bahno až ke dveřím našeho auta, rokle vpravo, rokle vlevo, no tak na tento zážitek asi nikdy nezapomeneme. Když jsme dojeli do Ušguli, začalo sněžit a mrznout, že jsme propadli beznaději, že se odsud již nikdy nedostaneme. Večer jsme ale prožili u krbu v jednom z domků této nádherné horské vesnice a ráno nám místní horalové pomohli vyjet po zledovatělé omrzlé cestě na relativně bezpečný úsek, odkud jsme již pokračovali zpět sami.

Cílem naší cesty byly opevněné domy Svanetie s typickými obrannými věžemi. Na první jsme narazili ve vesnici LATALI (Stráž) v nadmořské výšce 1 500 m., kde jsme si prohlédli dva krásné kostely. U silnice kostel sv. Archandělů z 11. - 13. století a o něco výše kostel Spasitele Macchvari z roku 1140. No a pochopitelně okolo celé shluky pevnostních věží. V městě MESTIA (მესტია) v nadmořské výšce 1470 m. n. m. si prohlížíme další opevněné věže a po pauze odjíždíme přes průsmyk UGHVERI (1923 m. n. m.) do údolí Mulachi s celou řadou samot, pochopitelně vždy s obrannými věžemi. Cestou se nám otevíraly neuvěřitelné výhledy na obří štíty hor Tetnuldi (4 974 m. n. m.) a nejvyšší gruzínské hory ŠCHARA (შხარა, 5 068 m. n. m.), která je třetí nejvyšší horou Kavkazu. Podél divoké řeky Enguri stoupáme po neudržované cestě plné bahna a louží a míjíme samostatně stojící obrannou věž KUKDIANI (Věž lásky). Nakonec ale přijíždíme do nejníže položené vesnice, která patří k Ušguli - MURKMELI (მურყმელი) ve výšce 2086 m. n. m. Ušguli totiž tvoří ještě další tři vesnice ŽIBIANI (ჟიბიანი), ČVIBIANI (ჩვიბიანი) a ČAŽAŠI (ჩაჟაში). Ušguli je považováno za nejvýše položené trvale osídlené místo v Evropě a všechny vesnice jsou zapsány na seznam UNESCO. Navštívili jsme malý kostelík sv. Barbory z 12. století a věž královny Tamary. Bohužel veškerá muzea byla zavřená a zaváta sněhem, tak jsme se nepodívali nikam dovnitř. Zpět do Kutaisi jsme se vrátili stejnou cestou.