Cesty a památky
nový zámek Horskýsfeld
Býchory, Zámky, Zámky dochované
Historie nového zámku zvaného Horskýsfeld se začala psát v roce 1865, kdy se majitel kolínského velkostatku, rytíř František Horský z Horskýsfeldu rozhodl, že upustí od nákladné přestavby kolínského zámku a rodinné sídlo si postaví v Býchorách. Ty byly součástí velkostatku a jeho předchozí majitel Jakub Veith zde postavil hájovnu a obytnou vilu, později zvanou starý zámek.
Architektonický návrh pro stavbu nového zámku vypracoval vídeňský architekt Moritz Hinträger, od kterého pochází soubor šesti podepsaných (ale nedatovaných) návrhů uložených v SOkA Kolín. Plány jsou mimochodem prakticky identické jako starší Hinträgerovy návrhy na původně zamýšlenou přestavbu zámku v Kolíně. Z tohoto důvodu lze za mylné označit údaje ve starší literatuře, které stavbu zámku připisují pražskému architektovi Eduardu Hallovi.
Vlastní stavba zámku proběhla v letech 1865-66 a provedl ji stavitel Vincenc Starý spolu s tesařským mistrem Kovaříkem. Jejím základem se stala starší hájovna, ke které bylo přistavěno severní a jižní křídlo s věží při jihovýchodním nároží, takže zámek měl půdorys písmene H. Původní hájovna tvořila v hmotě stavby střední příčné křídlo, které se tak po dokončení od zbytku budovy výrazně odlišovalo. Kolem roku 1870 proto nechal František Horský tuto část (bývalou hájovnu) dodatečně stavebně opravit tak, že k ní byl přistavěn výrazně předstupující rizalit s obloukem ve stylu tudorské gotiky, kryjící vchod v přízemí.
Po smrti Františka Horského z Horskýsfeldu dne 6. dubna 1877 zámek spravovali nejprve jeho zeť Hans Berlepsch a po něm jeho vnuk Adolf Richter, který ho v roce 1896 prodal majiteli poděbradského velkostatku, knížeti Filipu Ernstu Maria Hohenlohe-Schillingsfürst, který ho pořídil pro svou desetiletou dceru Marii. Po tragické smrti Marie v roce 1897 však kníže přestal zámek navštěvovat a 3. března 1904 ho prodal houslovému virtuosovi Janu Kubelíkovi, který se zde usadil se svou ženou Mariannou. Býchorský zámek se stal za Kubelíkova vlastnictví vyhledávaným centrem společenského a kulturního života, častými hosty zde byli například Oskar Nedbal nebo J. B. Foerster. Na zámku se také narodil v roce 1914 Kubelíkův dlouho očekávaný syn Rafael.
Za 1. světové války se v roce 1916 Kubelíkovi rozhodli odstěhovat se na Slovensko a zámek od nich koupili manželé Eugen a Johana Tauberovi; Eugen Tauber byl známý pražský vinař. Od jejich dětí pak zámek koupili v roce 1939 manželé Dominik a Božena Čiperovi; Dominik Čipera byl starostou Zlína, generálním ředitelem Baťových závodů ve Zlíně a v letech 1938–42 ministrem veřejných prací. Za jejich vlastnictví došlo ke generální opravě zámku, který byl současně vybaven novým mobiliářem. V roce 1943 byla na zámek uvalena vnucená správa a po válce se v roce 1946 zámku ujímá na krátko syn předchozích majitelů, Jan Čipera, než mu byl majetek v květnu 1948 znárodněn.
V letech 1949–55 v zámku sídlila chemická škola, od roku 1957 pak dětský domov, později změněný na výchovný ústav. V roce 1985 byla pro potřeby ústavu provedena oprava zámku, která výrazně negativně ovlivnila jeho nový vzhled. Jedná se především o náhradu původních oken velkými výklopnými tabulemi, oplechování říms nebo použití nevhodné alukrytové střešní krytiny. Ústav byl na zámku až do roku 2000, ačkoliv v roce 1990 byl zámek v rámci restitucí vrácen původnímu majiteli Ing. Janu Čiperovi. Ani po vyklizení ústavu ale restituent nejevil o zámek zájem a ten začal rychle chátrat. V dubnu 2007 zámek koupila společnost ElitProfit ruského podnikatele Alexandra Sbojeva za účelem jeho generální rekonstrukce pro reprezentační účely společnosti. Stavební práce nicméně nepostupovaly příliš rychle a koncem roku 2010 byly pouze dokončeny obnovy oplocení pozemku, oprava brány a byl zpracován projekt na obnovu střech a omítek. V roce 2015 byl zámek v rozestavěném stavu nabídnut k prodeji a v roce 2017 ho zakouopila firma Rental Property Praha. V současné době probíhají postupné opravy.
Zámek je členitá, nesourodá, obdélná jednopatrová stavba (v atikových nástavcích dvoupatrová), tvořící zhruba půdorysně písmeno H a zaujímající plochu 1 682 m². Ze vstupního průčelí, které je obráceno k západu, vystupují celkem tři rizality, přičemž předsunutý prostřední rizalit v horizontální ose, který se v přízemí otevírá třemi tudorskými oblouky, kryje hlavní vchod. Východní průčelí je bohatě členěno rizality o několika výškových úrovních, severní průčelí je prosté. Oproti tomu jižní průčelí je velmi členité, v prvním patře ho zdobí nika s antikizující sochou ženské postavy a na jižním nároží se zdvíhá 25 metrů vysoká čtyřpatrová věž, ukončená obloučkovým vlysem s cimbuřím, která tvoří pohledovou dominantu celé stavby. Hlavními zdobnými prvky na vnějších fasádách je pásová rustika, cimbuří, obloučkový vlys tvořený lancetovými oblouky a výrazné okenní šambrány. Všechny části jsou zastřešeny sedlovými střechami s vikýři. Uměřenost proporcí a střízlivě pojednané architektonické detaily, které jsou v souladu s členitostí stavby, vytváří ze zámku neobyčejně působivou architekturu.
V interiéru se po tolika letech chátrání mnoho původních detailů nedochovalo. Jedná se především o dlažbu v přízemí, kamenné schodiště s litinovým zábradlím do patra, stropy a stěny se štukovou dekorací a nástropní obrazy na plátně v sálech 1. patra. Poměrně unikátní litinové točité schodiště ve věži bylo bohužel odcizeno po roce 2000.
Kolem zámku byl již v roce 1865 založen anglický park o rozloze 5 ha a zelinářská zahrada. Z okolních vodnatých lesů byla svedena spodní voda, která plnila vodní nádrže v parku a několik vodotrysků, v těsné blízkosti zámku nechal František Horský z Horskýsfeldu vysázet divoké víno. Z této krajinářské kompozice, která byla promyšlenou ukázkou středně velkého krajinářského celku s citlivě komponovanými scenériemi a která v době svého vzniku budila zasloužený obdiv, se dodnes prakticky nic nedochovalo.
Zámecký areál v Býchorách je pozoruhodným příkladem novogotického venkovského panského sídla, který nemá v regionu analogii (nejbližší je zámek Filpov u Čáslavi).
Prohlášení za památku
Nový zámek v Býchorech byl v roce 1986 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 15554/2–3120.
Fotogalerie
Zdroj informací
Bojarová M.: Novogotický zámek v Býchorách, sídlo Františka Horského a rodiny Kubelíků. Památky středních Čech, ročník 16, číslo 1, str. 22-29. Praha 2002.
TOULAVÁ KAMERA / CESTOPISY / VIDEA
Mapa
Poloha
Zámek čp. 52 stojí jižně od obce uprostřed lesoparku.
GPS: 50°3'52.228"N, 15°16'36.603"E
Přístupnost
Nepřístupné
