Cesty a památky

Polní kazatel z Kolínska

Česká republika (leden 2017, Časopis Na Cestu 02/2017)

Když přišel do Kolína v roce 1862 úspěšný hospodářský úředník František Horský na důchod, začaly se na zanedbaném kolínském velkostatku dít vskutku nevídané věci. A stačilo k tomu jen několik let, aby se jeho dílo stalo nejobdivovanějším počinem v oblasti zemědělství v celém tehdejším Rakousko-uherském mocnářství. Bohužel, výsledky jeho práce a práce následujících generací úspěšně setřela éra budování socialismu, ke které patří násilná kolektivizace a totální zdevastování původně vzkvétajících míst nekompetentními hospodáři. Socialistické hospodaření je tak dodnes patrné na památkách spojených s Františkem Horským, které se z událostí našich poválečných dějin pravděpodobně již nikdy nevzpamatují.

Houževnatost a píle jako základ úspěchu

Kdo to byl František Horský? Muž, jehož věhlas takřka dokonalého zemědělce zavál příkrov času, přestože od jeho smrti právě letos na jaře uplyne teprve 140 let? Narodil se v české rodině panského úředníka Jakuba Horského a jeho ženy Eleonory dne 29. září 1801. Ačkoliv jako dítě trpěl častými nemocemi a měl jednu nohu kratší, vše vynahrazoval neobyčejnou pílí, pracovitostí a houževnatostí, díky čemuž už v dětství převyšoval svých pět sourozenců. Osobnost malého Františka pak dále utvářelo především osvícenecké prostředí jeho rodiny, kde velkou roli hrálo odborné postavení otce ve službách Lobkoviců a mravní zásady, prosazované matkou, pocházející rovněž ze staré panské úřednické rodiny (její otec byl schwarzenberským lesníkem v Hluboké nad Vltavou). A tak se není čemu divit, že po ukončení základního vzdělání odchází rovnou studovat prestižní zemědělskou školu v Českém Krumlově, kam byl přijat přesto, že neměl předepsané gymnaziální vzdělání, nebyl synem schwarzenberského úředníka a měl zmíněnou tělesnou vadu. Asi nikoho nepřekvapí, že byl nejlepším žákem ročníku, ani to, že mu krumlovský purkrabí Josef Kučera vystavil zvláštní doporučení, díky kterému se už jako dvacetiletý holobrádek stal úředníkem ve schwarzenberských službách. Působil hned na několika statcích současně a od roku 1836 pak byl dokonce ředitelem panství v Libějovicích u Vodňan, které nebývale pozvedl. Během své mnohaleté praxe zaváděl nové metody střídavého osevního postupu, přípravy půdy a vydatného hnojení, užíval zdokonalené hospodářské stroje (vynalezl a zdokonalil jich více než 60), zlepšoval rybniční hospodaření i chov skotu, podporoval vznik zpracovatelského průmyslu a budoval vzorové statky. Není se proto čemu divit, že se kromě svého angažmá u Schwarzenbergů postupně stal inspektorem na 23 panstvích u osmi šlechtických rodin v Čechách a v roce 1846 získal titul hospodářského rady.

Do důchodu s elánem

A aby toho nebylo málo, v roce 1850 přesvědčil knížete Adolfa ze Schwarzenbergu k založení první české rolnické školy v Rábíně u Netolic, které se v roce 1851 stal ředitelem. Jednalo se o vůbec nejstarší školu tohoto druhu v Čechách a nebyl by to František Horský, aby z Rábína nevytvořil díky svým unikátním postupům další vzorový velkostatek. V plné síle a na vrcholu své slávy odešel v roce 1857 do důchodu a předpokládám, že v tuto chvíli nikdo neočekává, že složil ruce do klína. Odešel z panských služeb a rozhodl se pořídit si vlastní hospodářství. Jedno takové, které předchozí majitelé, rodina Veithů, přivedla na buben, se mu nabízelo v Polabí. V roce 1862 zakoupil bývalé kolínské panství, v té době již velkostatek, za 460 000 zlatých a nutno podotknout, že se tím vydal téměř ze všech svých peněz. Pozemky (2 023 ha), které touto transakcí získal, byly buď lesy nebo pastviny, pole byla zabahněná a výnosy z nich nepatrné. Přímo v Kolíně získal sešlý zámek s pivovarem a jeden zpustlý dvůr. Velkou vůlí, pevným programem a promyšlenou organizací s využitím všech svých dosud nabytých poznatků a zkušeností, vytvořil z Kolína za velmi krátkou dobu příkladné hospodářství s rozvinutým zemědělským průmyslem, kam mířily zahraniční delegace z celé Evropy na exkurse a za které mu bylo v hotovosti nabízeno 2 000 000 zlatých (porovnejte s cenou, za kterou ho koupil). Jenže Horský neprodal a své úsilí ještě znásobil. Pustil se do rozsáhlých melioračních prací, stavěl hráze a budoval cesty i silnice mezi obcemi a nově vzniklými dvory, které levně budoval z místních materiálů, a které podle dobové literatury budily nebývalý obdiv. Podél cest pak nechal vysázet tisíce ovocných stromů a postavit sušárnu na ovoce, zakládal vinice, rozvíjel včelařství. Postavil dokonce i železniční vlečku z Velkého Oseka do jeho dvora Karolín u Volárny (1871), zmodernizoval kolínský zámecký pivovar (60. léta 19. stol.) u kterého vystavěl dosud existující restauraci Zámecká (1863), v Kolíně založil olejnu, lihopalnu a cukrovar (1870) a byl iniciátorem vzniku továrny na výrobu umělých hnojiv – dodnes existující Lučební závody Kolín (1871). Dá se říci, že na co sáhl, to se mu podařilo a v 60. letech 19. století byl dokonce starostou okresního zastupitelstva v Kolíně. Svoje vědomosti si Horský ale nenechával pro sebe, šířil je na pravidelných nedělních promluvách přímo na polích, kterých se účastnilo až 500 posluchačů. Pro ně se vžilo označení „polní kázání“ a ty potom vydal i tiskem jako „Rolnická polní kázání o tom, co jest nejpotřebnější k výkonnému vzdělávání polí“.

Šťastný rytíř František Xaverius Horský z Horskýsfeldu

Ocenění za jeho zásluhy se jenom hrnuly a pomyslným vrcholem bylo bezpochyby udělení šlechtického titulu s přídomkem „z Horskýsfeldu“ v roce 1863 a následně v roce 1867 povýšení do dědičného rytířského stavu jako rytíř řádu Železné koruny III. třídy. A jako opravdový šlechtic si postavil na okraji lesa u Býchor romantický zámek, který nazval Horskýsfeld. Přestože se dospělého věku nedožil ani jeden z jeho synů, kterému by předal rodinný podnik (měl celkem 18 svých dětí, 9 synů a 9 dcer, dospělého věku se dožilo 6 dcer, v roce 1875 ještě adoptoval dceru své druhé ženy), dá se říci, že vedl poměrně spokojený rodinný život. Poprvé se oženil v roce 1825 s Terezií Rödlingovou z Loun, po jejíž předčasné smrti v roce 1854 se znovu oženil až v roce 1875, a to se šlechtičnou Karolinou Hartmanovou z Harthentalu, s kterou již před tím delší dobu žil. Přestože ho na konci života trápila dna a ischias takovou měrou, že se mohl pohybovat pouze o berlích, díky své vytrvalosti a železné vůli pracoval až do posledních dnů svého činorodého života. Zemřel na svém zámku Horskýsfeld v Býchorách dne 6. dubna 1877 a pohřben je v rodinné hrobce u kostela v sousedních Ovčárech.

Po Horského stopách v Kolíně

Přestože toho není mnoho, co by nám v Kolíně přímo připomínalo osobu Františka Horského, některá místa lze s určitou dávkou fantazie identifikovat. Jedná se především o areál kolínského zámku, který si nejprve chtěl Horský přestavět ve stylu anglické gotiky, a dokonce pověřil vídeňského architekta Moritze Hinträgera vypracováním plánů (které se dochovaly) na jeho přestavbu. Nakonec se rozhodl pro již zmíněnou novostavbu zámku v Býchorách a přestavbu kolínského zámku nerealizoval. Dal přednost jeho hospodářskému využití, v rámci kterého nechal starší zámecký pivovar přestavět na moderní parostrojní provoz, kde se vařilo až 25 000 hl piva. Postavil také novou sladovnu a sklepy pod zámkem rozšířil na kapacitu až 60 000 hl piva. Pivovar byl zrušen v roce 1987 a v současnosti jeho budovy čekají na své nové využití. Na jižní straně areálu je slavná kolínská restaurace Na Zámecké, Horského stavba z roku 1863, kterou rozšířil jeho vnuk Adolf Richter v roce 1892. Kdysi zde hrával i František Kmoch se svou slavnou sokolskou kapelou a kulturním účelům slouží zdejší sál dosud. Přes dnešní náměstí Republiky se rozkládá území zaniklého Horského poplužního dvora Císařoves, patřícího k zámku, jehož dominantu tvořil až do 50. let 20. století ohromný barokní třípatrový kontribuční špýchar. Dnes se z Císařovsi prakticky nic nedochovalo, protože všechny stavby zanikly pod novější zástavbou. Na západním konci pražského předměstí ale dosud stále existují Horského Lučební závody, protože se však jedná o průmyslový provoz, objekt není veřejnosti přístupný. Horského cukrovar na Zálabí byl v roce 1928 zbořen a na jeho místě dnes stojí funkcionalistická elektrárna podle návrhu Jaroslava Fragnera. Za posledním místem spojeným s Horským se vydáme asi 4 kilometry severně od centra Kolína po zelené turistické značce. Ta nás přivede na Vinice (247,8 m. n. v.), nejvyšší bod města. na jeho jižních svazích nechal Horský založit vinohrad (ten zde konec konců existoval již ve středověku). Ačkoliv vzal za své brzy po roce 1877 a na počátku 20. století se vrchu říkalo Skřivánčí vrch, název Vinice místu zůstal dodnes. Od turistického rozcestníku na vrcholu je nádherný kruhový výhled do Polabí, rámovaný Železnými horami, Krkonošemi, Ještědem, Bezdězem a Řípem.

Po Horského stopách v okolí Kolína

Začneme u dvoru Karolín (Karolinenhof) u Volárny, který hned po roce 1862 vystavěl Horský na dnu vysušeného rybníka Bačov. Nazval ho podle své pozdější druhé manželky Karolíny a v letech 1870-71 sem nechal postavit čtyři kilometry dlouhou vlečku z nádraží ve Velkém Oseku. Po ní projel 21. června 1873 i přímý zvláštní vlak z Vídně, který přivezl vzácné hosty s korunním princem Rudolfem včele na prohlídku jeho hospodářské výstavy, která byla nejvýznamnější událostí v monarchii, jak o ní tehdy psal tisk v celé Evropě. Trať byla zrušena v roce 1925, ale zbytky drážního tělesa včetně mostků, jsou dobře patrné u hájovny Bačov, kterou nechal František Horský opravit a zřídil zde centrum bačovského lesního revíru s oborou pro srnčí a daňčí zvěř. Ze zmíněného dvora Karolín se dochovaly jen nepatrné zbytky a z původních budov stojí v žalostném stavu pouze dům pro úředníky. Blízká obec Volárna rovněž vděčí za svůj rozvoj Horskému, protože zde nechal pro nově přivedené zemědělce z jižních Čech postavit domky, úhledně seřazené v rovnoběžných ulicích, k nimž přiřadil část zemědělské půdy, což mu noví osadníci následně spláceli. Z třetího dvora Hájky v katastru obce Ohaře se prakticky nic nedochovalo, od roku 1994 je zde skládka s recyklací stavebního odpadu. A stáří posledních dvou zděných budov, které zde stojí, nelze určit. O něco více se zachovalo z dvora Eleonorov u Jestřabí Lhoty, který pojmenoval na počest své matky. Budova postavená Horským dodnes sice stojí, je ale po událostech 2. poloviny 20. století naprosto zdevastována. O nic lépe na tom není ani jeho původně nádherný zámek Horskýsfeld v Býchorách, který si v letech 1865-70 nechal postavit jako své sídlo podle plánů vídeňského architekta Moritze Hinträgera. Ve 2. polovině 20. století byl na zámku výchovný ústav, od roku 2000 je prázdný a postupně chátrá. A přitom byl nejen za Horského života centrem společenského života, v letech 1904-16 ho například vlastnil houslový virtuos Jan Kubelík. Když pak na svém zámku Horský zemřel, byl nejprve pochován na hřbitově u místního kostela sv. Bartoloměje, ale již v roce 1878 byly jeho ostatky přeneseny do nové rodinné hrobky v sousedních Ovčárech. Ta byla postavena rovněž podle plánu Moritze Hinträgera, a kromě Františka Horského a jeho ženy Karolíny (†1889) je zde pohřben i vnuk Adolf Richter (†1924), pokračovatel jeho díla, stavitel známé Kolínské řepařské drážky. Na jižním okraji Ovčár je i poslední částečně dochovaná Horského stavba, kterou můžeme navštívit, a tou je jeho poslední dvůr nazvaný po něm Františkov, zbudovaný v roce 1864. Do dnešních dnů se dochoval především dům pro úředníky a jako zázrakem bez pozdějších přestaveb ještě velká stodola, která je zachycena již na obrazech dvora z roku 1873.

Ačkoliv rytíř František Horský z Horskýsfeldu patří k nejvýznamnějším českým zemědělským průkopníkům a reformátorům, a přestože významně přispěl k zemědělskému pokroku a zanechal inspirující odkaz příštím generacím nejen výsledky své práce, ale i pílí a osobním příkladem, jeho život a dílo nejsou příliš známé. V roce 1991 byla z iniciativy hraběte Francesca de Notaristefani (vnuka Adolfa Richtera a pravnuka Františka Horského, který žije v Itálii) a České akademie zemědělských věd založen Nadační fond rytíře Františka Horského za účelem podpory českého zemědělství.

Roman Šulc, 2017