Cesty a památky

MEŠITA A MADRASA SULTÁNA HASANA

Kolosální stavba mešity a madrasy sultána Hasana vznikla v letech 1356 – 1362 a byla větší, než do té doby postavené mešity v Káhiře. Mešita je 150 metrů dlouhá, 70 metrů široká a její jednolité stěny sahají až do výšky 38 metrů. Proto působí také jako pevnost. Do mešity se vstupuje úžasným vysokým zapuštěným vchodem, od kterého vede temná chodba na nádvoří s kašnou pro rituální omývání. Do tohoto nádvoří se mohutnými lomenými oblouky otevírají čtyři výklenky zvané íván, sloužící čtyřem klasickým islámským sunitským právním školám pro potřeby výuky. Velký hlavní íván stěny kibly (stěna s výklenkem mihráb, vždy obrácená k Mekce), sloužící zároveň jako modlitební síň, pokrývají po celé výšce mramorové desky odříznuté ze starověkých staveb, usazené do kamenných rámů. Střední sloupy mihrábu s listovými hlavicemi byly ukořistěné v syrských křižáckých stavbách. Z každého ívánu vedou dveře do rohových přístaveb, kde sídlily školy a kde také byly obytné části a společné prostory pro učitele a studenty, uspořádané kolem nádvoří. Z hlavního ívánu vedou mohutné bronzové dveře do sultánova mauzolea. V průběhu následujících staletí mešita mnohokrát utrpěla při bojích mezi znepřátelenými mamlúckými frakcemi i odstřelováním Napoleonova vojska z citadely na počátku 19. století.

Mešita a madrasa sultána Hasana je považována za nejkrásnější stavbu rané mamlúcké architektury.

V těsném sousedství Hasanovy mešity je mešita ar-Rifáí. Má sice podobně impozantní rozměry a napodobuje mamlúcký sloh – je však o 550 let mladší. Stavba započala v roce 1867 a ukončena byla až v roce 1912. V mešitě ar-Rifáí jsou pochováni členové královské rodiny moderního Egypta, včetně Ismáíla a krále Fárúqa, pochován je zde i poslední íránský šách.

IBN TÚLÚNOVA MEŠITA

Tato mešita je nejkrásnějším příkladem tzv. „hypostylové“ mešity, která se navíc dochovala v téměř nedotčené podobě. Nechal ji postavit v letech 876 – 879 Ahmad ibn Túlún (žil 835 – 884), který byl abbásovci vysláv do Káhiry vládnout. Ibn Túlúnova mešita má zevně mnoho společného s mešitami v íráckém Sámarrá, ačkoliv jde zřetelně o dílo místních řemeslníků, pracujících podle Ibn Túlúnova zadání. Stavba měří 47×37 metrů, což jsou na abbásovskou mešitu neovyklé, téměř čtvercové, rozměry. Celek mešity je pak obehnán opevněním o délce 162 metry na každé straně, které ji mělo zřejmě oddělit od ruchu města. Vnitřní nádvoří je čtvercové, o stranách 92 metry, obklopené pravoúhlými cihlovými sloupy nesoucími podloubí, které je kryté plochou střechou. Podloubí má hloubku pěti klenebních polí na straně kibly (stěna k Mekce) a dvou polí na třech zbývajících stranách. Vápencový minaret stojí na čtvercové podnoži naproti mihrábu (výklenek v kible směrem k Mekce) v zijádě (prostor mezi vlastní mešitou a zdí, která ji obklopuje – u nás v hradní architektuře pod názvem parkán) a vykazuje nápadnou podobnost se sámarrským typem spirálovité věže, neboť schodiště na vrchol vede vně pláště. Uprostřed mešity stojí kamenná krytá kašna z roku 1296, která nahradila původní dvoupodlažní stavbu, sloužící zároveň ke svolávání věřících k modlitbě. Mešita je postavena z červených cihel, omítnutých bílým štukem. Slepé stěny oživují vyřezávané štukové pásy a vlysy, procházející podél podloubí a lemující podhledy oblouků okolo nádvoří. Při jejich výzdobě byly použity motivy sámarrského stylu tzv. „prvního“ a „druhého“ typu. Interiér je dále vyzdoben dřevěným vlysem s úryvky z Koránu a krásnými řezbami v kameni, nichž zaujme zejména krásný plochý mihráb z 11. století (na fotografii vpravo dole za Honzou), dárek od fátimovského vezíra al-Afdala.

Ibn Túlúnova mešita není podobná žádné jiné stavbě ve městě ani v širokém okolí a podle názoru historiků architeltury je to první stavba používající lomený oblouk – o 200 let dříve, než jej křesťané převzali do evropské gotiky. Zároveň je to nejstarší fungující islámská památka ve městě, která se zachovala v původní podobě.

Ahmad Ibn Túlún byl syn tureckého otroka, který byl poslán z Buchary na abbásovský dvůr v Sámarrá k vojenskému výcviku. Jelikož se vojensky proslavil, vyslal ho chalífa do Egypta, kde se stal v roce 869 místodržícím. V roce 870 založil v Káhiře na místě staršího hřbitova novou čtvrť al-Katá´i´ (úseky země), vybudoval akvadukt na přívod vody z Nilu, palác, hypodrom, mešitu, kanceláře a ubytovny pro vojsko – to vše podle zkušeností nabytých v Sámarrá.