Cesty a památky

Když jsem kdysi četl, že Alexandrie je největší z historických měst, které nemá turistům co nabídnout, moc se mi tomu nechtělo věřit. Ale je to pravda, jak jsme se přesvědčili během krátké návštěvy toho města, které založil Alexandr Veliký jako hlavní město svého světového království, kde žila královna Kleopatra, kde bylo kdysi soustředěno vědění celého starověku v Alexandrijské knihovně a kde také stál jeden z divů světa – maják na ostrově Faros. Dalším důvodem naší cesty k pobřeží Středozemního moře z Káhiry byla i jízda známým expresním spojem „Turbíni“, který vzdálenost 216 kilometrů zdolá za 2 hodiny jízdy. A tak stojíme ráno před osmou hodinou ranní v odbavovací hale Ramessova nádraží v Káhiře se zpáteční jízdenkou (42 EL) v ruce. Nádraží připomíná skutečný Babylón. Egypťani a egypťanky různých sociálních vrstev, ženy zahalené i v kostýmku, muži v tradičních arabských oblecích i s kravatami, mezi nimi křesťanští popi v dlouhých černých hábitech a s velkými stříbrnými kříži na krku, ti všichni se tu tlačili a prodírali k těm svým vlakům. Také naše „Turbíni“ se zaplnilo do posledního místa a přesně v 8:00 se odlepilo od třetího nástupiště na svou rychlou jízdu Nilskou deltou.

Za dvě hodiny a něco jsme zabrzdili na opačném konci trati – na nádraží v Alexandrii. Kolikríát jsem viděl film Kleopatra, kolikrát se v myšlenkách toulal bájným hlavním městem posledních ptolemaijovských králů Egypta. A najednou jste tam. Již na nádraží nás ovanul svěží mořský vánek, takže nám hned došlo, že Alexandrie je tak trochu jiný Egypt. Ty tam jsou nekonečné saharské písky a vůbec všechno, co jsme dosud v zemi na Nilu viděli. Zanedlouho jsme stáli na břehu Středozemního moře, za kterým je – skoro na dohled, naše stará dobrá Evropa. S prohlídkou Alexandrie jsme nemohli začít jinde, než u Kájtbájovy pevnosti, která stojí na bývalém ostrově Faros a na troských jednoho ze sedmi divů starověkého světa – alexandrijského majáku. Maják nechal postavit v letech 295 – 283 př. n. l. Ptolemaios I. a svému účelu sloužil až do roku 1303 našeho letopočtu, kdy ho zničilo silné zemětřesení. Ze zřícenin nechal v roce 1480 postavit mamlúcký sultán Kájtbáj dnešní pevnost střežící přístup do přístavu. Potom jsme pokračovali přes známé katakomby Kóm eš – Šuqáfa (vstupné 15 EL) k Serapeu s Pompejovým sloupem (vstupné 15 EL). V okolí sloupu probíhá archeologický výzkum, neboť se jedná o jedno z mála míst v Alexandrii, opravdu připomínajících antickou slávu města.

Cesta od Serapea k nádraží byla opravdu neopakovatelná. Chtěli jsme ještě navštívit nějaké mešity a římské divadlo, jenže trh cestou byl tak barvitý a úžasný, že jsme již památky nechali plavat a užívali si neopakovatelnou atmosféru arabského trhu ve Středomoří. Dost specifická kombinace. Cestou jsme se také najedli v místní „košerárně“ (porce košerí za 1 EL) a stali se tam na chvíli malou atrakcí pro místní. Škoda že tam bylo strašné vedro a tomu odpovídající hejna much, určitě bysme zůstali ještě o něco déle. Do Káhiry přijíždíme v podvečer a chystáme se na poslední Egyptskou epizodu – Sinaj.