Cesty a památky

Labská Tejnice

Česká republika (říjen 2017, Časopis Na Cestu 11-12/2017)

Město Týnec nad Labem leží na nejsevernějším výběžku Železných hor, kde si řeka Labe prorazila cestu skalním masívem a vytvořila takovou přirozenou bránu do středních Čech.

Název Týnec je odvozený od slovanského slova „týn“, které znamená plot nebo ohradu, případně od slovesa týnit“, které znamená roubit nebo stavět z dřevěných klád. Dá se tedy předpokládat, že nejstarší slavníkovská osada, která vznikla na nejvyšším místě návrší v místech dnešního kostela sv. Jana Křtitele, byla opevněna hradbou z dřevěných kůlů. V pozdější době se město nazývalo také Týnec pod Vršky, Týnec na Hůrkách nebo Labská Tejnice. Zkrácený název „Tejnice“ mimochodem uslyšíte i dnes od každého místního, s kterým se dáte do řeči.

Týnec nad Labem leží 11 kilometrů východně od Kolína a jeho nadmořská výška kolísá od 200 (u Labe) po 242 metry (u kostela Panny Marie Sedmibolestné). Nejhezčí pohled na město je z prostoru železniční zastávky (a před postavením protihlukových stěn i z každého projíždějícího vlaku mezi Prahou a Pardubicemi), neboť domky se tu rozkutálely po stráni od kostela až dolů k řece, takže není divu, že to lidem připomíná kulisy Betlému. Tento pocit pochopitelně podtrhne sníh, který je ale v Polabí velmi zřídka kdy. Historické jádro Týnce nad Labem bylo v roce 2003 prohlášeno Ministerstvem kultury ČR městskou památkovou zónou.

Neposlušné Labe

Geologové si lámou hlavu nad tím, proč řeka Labe právě v tomto místě prorazila tvrdé rulové skály, tvořící nejsevernější výběžek Železných hor, a nevyhloubila si koryto severněji, v měkkém opukovém podloží kolem Krakovan a Bělušic. Každopádně takto vzniklá průrva sehrála strategickou úlohu v lidských dějinách a předurčovala místo k trvalému osídlení od neolitu (mladší doby kamenné). Ve 3. století před Kristem pak na místě zvaném Kolo vzniklo velké keltské hradiště (rozloha 9 ha) s osadou a přístavem dole u řeky, odkud se kontroloval pohyb osob a zboží po Labi z východu na západ. Hradiště kdysi leželo na ostrově ze všech stran obtékaném vodami Labe. Dnes řeka omývá pouze jeho jihovýchodní část, druhé rameno se postupně zaneslo a na jeho místě naleznete působivé mokřiny (mimochodem nedávno rekultivované a zpřístupněné cestičkami z povalových chodníků).

Archeologické nálezy

Samotné hradiště dosud nebylo řádně prozkoumáno, ale archeologové spekulují i s myšlenkou, že se mohlo jednat o zatím neznámé keltské město, oppidum, protože Keltové místo nazývali Porta Bohemica orientalis, tedy východní brána do země Bójů. V roce 2014 byla Ústavem archeologické památkové péče středních Čech prozkoumána osada s přístavem pod hradištěm, kde bylo prozkoumáno 732 objektů a odkryto několik desítek zahloubených chat a polozemnic. Mezi mnoha nálezy je nejvýznamnější soubor keltských mincí z ražby kmene Bójů (typ Stradonice) a velmi překvapivý nález bronzové ataše v podobě hlavy kance, původně součást kování dřevěné nádoby. Ozdoba je velmi detailně zpracována, ve střední a východní Evropě nemá žádnou podobnou analogii.

Město na vršku

První osadu v prostoru dnešního města založili v 10. století Slavníkovci, později ji ovládali Vršovci i Přemyslovci (za nich připadla k hradu Oldříš u Pňova). První písemná zmínka o vsi (villa) „Týnec nad vršky“ je uvedena v Kosmově kronice, kde osobně Kosmas, jako přímý účastník, zapsal podrobnosti ke zdejšímu setkání pražského knížete Vladislava se svým bratrem, olomouckým knížetem Otou Černým dne 1. května 1110. V roce 1560 povýšil císař Maxmilián Týnec na královské komorní město s právem jednoho týdenního trhu a dvou, od roku 1616 dokonce tří, trhů výročních. Významným dnem pro rozvoj města je 20. srpen 1845, kdy byla zprovozněna zastávka na Olomoucko-pražské dráze, kterou mimochodem projektoval Jan Perner, synovec významného týneckého mlynáře.

Týnecký Belvedér

V minulých číslech časopisu Na Cestu jste si mohli přečíst o několika vyhlídkách, které se nazývají Belvedér. Ten týnecký, pravda, se tak nejmenuje oficiálně, ale místní té vyhlídce za kostelem jinak neřeknou. Vyhlídku lehce najdete, stojí na ní monumentální památník padlým z roku 1921, od kterého se otevírá utěšený pohled do labského údolí a část Polabí, rámovaným na obzoru kopci Kaňk a Sukov nad Kutnou Horou. Milovníci vláčků zde jistě stráví delší čas, protože mohou sledovat nepřetržitý cvrkot na naší nejvytíženější železnici, spojující Prahu s východem republiky. Za zmínku stojí ještě památný strom – tak zvaný Melasův kaštan, který zde v roce 1803 osobně zasadil v Týnci nad Labem penzionovaný rakouský generál a nositel řádu Marie Terezie Michael Benedikt Melas († 31. 5. 1806). Kamenný stůl z 2. poloviny 19. století, hned pod kaštanem, je zase památka na týneckého radního Františka Brožka, dědečka básníka Petra Bezruče.

Místní historie v muzeu

Poblíž vyhlídky jsou soustředěny hlavní pozoruhodnosti města. V budově staré školy z roku 1838 dnes sídlí místní turistické informační centrum a také městské muzeum. V něm se můžete seznámit s bohatou historii města, přírodními poměry, archeologickými nálezy, historií a vznikem zdejšího průmyslu, ochotnického divadla, kina, kulturou ve městě, politickými poměry, zájmovými organizacemi, slavnými rodáky i slavnými občany i příznivci z řad slavných osobností, jejich životy a vztahem k Týnci nad Labem. Muzeum lze navštívit v otevírací domě informačního centra celoročně, nebo si lze prohlídku předem domluvit na MěÚ Týnec nad Labem, tel.: +420 321 781 100, e-mail: info@tynecnadlabem.cz. Hned naproti je kostel sv. Jana Křtitele, postavený na místě starší stavby v letech 1780-81 podle projektu kolínského stavitele Františka Tomáše Jedličky. Při jeho severní stěně je hodnotný náhrobník z roku 1666 patřící Augustinovi z Müllernu, správci nedalekého hřebčína v Kladrubech, do stejné hrobky byl v roce 1806 pohřben již zmíněný generál Michael Benedikt Melas.

Od radnice k tvrzi a do Podskalí

Na Masarykově náměstí stojí za pozornost pozdně barokní radnice z roku 1782 a několik měšťanských domů. Jedná se především o dům čp. 2, tak zvaný Velký dům z roku 1584, a dále celou řadu krásných klasicistních či empírových domů. V domě čp 74 se například jako zázrakem zachovala původní apotéka s památkově chráněným vybavením z 30. let. 19. století (lze navštívit pouze v rámci otevírací doby lékárny). Uprostřed náměstí stojí rokokový Mariánský sloup z roku 1768 se sochami světců na bočních sloupech a o kousek dál, na severovýchodním okraji města je k vidění zřícenina tvrze Vaňka z Miletínka, postavené v roce 1436. Ta přestala jako panské sídlo sloužit již v roce 1502, kdy Týnec získali Pernštejnové a o tvrz neměli zájem, takže ji změnili na hospodářský dvůr. Ten je ovšem dnes v soukromých rukách a zříceniny nejsou přístupné veřejnosti. Na severozápadním okraji města můžete navštívit městský hřbitov s řadou památkově chráněných historických náhrobků místních měšťanů z 18. a 19. století a kostelem Panny Marie Sedmibolestné, jehož jádro tvoří malá kaple z roku 1724. Nedaleko stojí moderní budova Husova sboru z let 1932-34 a technická památka věžový vodojem, který byl postaven podle návrhu stavebního rady Ing.R. Ortla v letech 1917-21. Nakonec se ještě zastavíme v Podskalí, tedy v dolní části města u Labe. Při silnici do Kolína stojí na jedné straně křižovatky cenné sousoší Piety z roku 1801 od sochaře Františka Xavera Lederera a na druhé straně pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1859 od pražského kameníka A. Surama. Nedaleko se v boční uličce vedoucí ke zdymadlu ukrývá opravdu cenná roubenka (dům čp. 246) z konce 18. století, která jako by se sem zatoulala z Podkrkonoší. Na Kolínsku se dnes jedná o zcela ojedinělou stavbu.

Evropsky významná lokalita

Po modré turistické značce je to z náměstí pouhé 3 kilometry do přírodní rezervace Týnecké mokřiny, která na rozloze 78 hektarů chrání mokřady, vlhké zaplavované louky, vegetaci a zvířenu tůní, zejména vodního a bažinného ptactva. Jedná se o typickou ukázku bezlesých ekosystémů labské nivy, která byla v roce 2004 zařazena do systému Evropsky významných lokalit NATURA 2000 především z důvodu ochrany nejvýznamnější lokality výskytu žáby kuňky ohnivé nebo také obecné (Bombina bombina) v Polabí.

Roman Šulc 2017