Cesty a památky

tvrz

Týnec nad Labem, Tvrze, Tvrze dochované

V roce 1110 se na blíže neurčeném knížecím dvorci v Týnci uskutečnila podle Kosmovy kroniky schůzka českého knížete Vladislava I. s údělným olomouckým knížetem Otou. Není ovšem zřejmé, zda se jedná o místo, kde si po roce 1436 postavil Vaněk z Miletínka "hrad Tejnici", protože pozůstatky zmíněného dvorce nebyly objeveny. Po roce 1454, kdy Vaněk zemřel, se zde vystřídalo několik dalších zástavních držitelů (Maternové z Eisenachu, Kreuznachové, Mikuláš z Mezilesí), až v roce 1502 postoupil král Vladislav II. Týnec Vilémovi z Pernštejna. Ten Týnec vyplatil ze zástavy a připojil ho ke svému pardubickému panství. Tvrz tím přestala být panským sídlem a naposledy se výslovně připomíná v roce 1553, kdy ji Pernštejnové připojili jako příslušenství svého vrchnostenského domu čp. 2 na náměstí v Týnci nad Labem. Jeho součástí byla bývalá tvrz jako hospodářské zázemí po celé 16. a 17. století. V letech 1690-94 byl palác za Materny z Eisenachu opraven a přestavěn na sýpku, v jejímž nejvyšším patře si zřídil příležitostný byt (letohrádek s vyhlídkou) zvaný „Na hradě“. Ten se výslovně uvádí v roce 1696, kdy je zmiňován v nejvyšším patře věže dřevěný ochoz. Areál hospodářského dvora i se sýpkou později zpustl, v roce 1833 ho koupil týnecký měšťan Jan Preissig a po něm Josef Duchoslav s chotí Marií v 60. letech 19. století. K oddělení areálu bývalé tvrze od domu čp. 2 došlo v roce 1871, kdy se dvůr na tvrzi stává samostatnou hospodářskou jednotkou. Nový majitel dvora u tvrze vystavěl v roce 1876 budovy chlévů, v roce 1879 novou stodolou a v roce 1882 nový obytný dům. Usedlost přešla v roce 1923 koupí od rodiny Jelínkových do majetku rodiny Cihlářových, v jejichž držení je částečně dosud. V roce 1984 koupil část areálu s gotickým palácem p. Novák a dědictvím tato část přešla v roce 2008 do majetku rodiny Vavřinových.

Jádrem tvrze byl dosud zachovaný dvoupatrový věžový palác obdélného půdorysu 13 x 9,5 metrů, vystavěný z lomového kamene (rula, břidlice) na skalnatém ostrohu nad slepým labským ramenem. V jeho přízemí je sklep o třech klenutých prostorách, v jedné z nich je studna, přístupný na západní straně portálem se segmentově zaklenutým nadpražím. V prvním patře bylo původně obydlí služebnictva a ve druhém patře pak obydlí majitele tvrze. V jihovýchodní části 2. patra byla vložena srubová místnost osvětlená v jihovýchodní zdi trojicí pyramidálně uspořádaných okének 2 + 1 (podobně jako u královských hradů Karla IV., např. Kašperk, Radyně a Karlštejn), zrušená při přepatrování paláce pro hospodářské účely v 90. letech 17. století. Na severní stěně paláce se dochoval jeden kamenný krakorec z původních dvou řad krakorců (v každém patře), obtáčejících jeho celý obvod a nesoucích kdysi dřevěnou pavlač, po které byl přístup do jednotlivých místností. Pozůstatky dřevěných trámů ochozu, překlady oken a stropy přízemí i 1. patra pochází z úpravy paláce (v té době již sýpky) v letech 1692–93. Sedlová střecha kryla palác ještě v 80. letech 20. století, poté se propadla a od té doby je budova nezastřešena. Kolem paláce stojí obytné a hospodářské budovy bývalého dvora z 80. let 19. století.

Palác není bohužel v současné době nijak udržován, a proto se nachází se v havarijním stavu.

Prohlášení za památku

Tvrz je zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 41609/2–872, v roce 2007 byla zařazena na seznam nejohroženějších památek České republiky.