Cesty a památky

Kouřim, město ve středu Evropy

Česká republika (září 2011, Časopis Turista 10/2011)

Je hodně zaručených „středů Evropy“, ale astronomové za něj považují místo na průsečíku patnáctého poledníku východní délky a padesáté rovnoběžky severní šířky u středočeské Kouřimi na Kolínsku. Bez ohledu na současná měření se zde již před dávnými staletími usadili naši předkové a nakonec zde vybudovali i prosperující královské město, po celý středověk i novověk centrum významného Kouřimského kraje. Vstupte teď s námi do města s neopakovatelnou atmosférou starých časů, na jehož zažití jeden den nestačí.

Nejstarší perioda města

Jestli chcete začít hezky od začátku, vydejte se nejprve z náměstí na asi 3 kilometry dlouhou vycházku po okružní žluté turistické značce, která vás seznámí s nejstaršími dějinami Kouřimi. Vede totiž na hradiště Stará Kouřim, které je jedním z nejrozlehlejších opevněných sídel (rozloha 44 ha), fungujících od pozdní doby kamenné až do raného středověku. Nejprve zamíříme k Lechovu kameni, opředeném pověstí o bratrovi praotce Čecha, nás však neméně zaujme nezapomenutelný pohled na současné město s jeho charakteristickými věžemi. Přes mohutné trojité valy, které dosahují výšky až 4 metry a délky 1320 metrů, vystoupáme k barokní kapli sv. Víta z roku 1724, od které se otevírá famózní výhled do širokého kraje. Okolo stojící lípy jsou památnými stromy a kaplička je jednou z nejstarších staveb svého druhu na Kolínsku. Na počátku 10. století na tomto místě byla akropole hradiště, kde si místní elita postavila velkou srubovou stavbu, kterou lze interpretovat jako dvorec. V této době také hradiště vstoupilo do psané historie, neboť podle Kristiánovy legendy uznal v době vlády knížete Václava kouřimský vévoda Radslav přemyslovskou svrchovanost. Další cesta nás zavede k Libušinu jezírku, kde byly nalezeny pozůstatky po nejstarším osídlení zde na Staré Kouřimi, již v eneolitu (4 800 let před Kristem) zde stával dům sloupové konstrukce, obehnaný palisádovou hradbou. Po úbočí hradiště sestoupíme ke Kouřimce, kterou převyšuje o 60 metrů, a vrátíme se oklikou na náměstí. Cestou si po levé ruce všimněte protilehlé ostrožny zvané dnes U sv. Jiří, na které po zániku Staré Kouřimi postavil Boleslav I. hrad, jeden z nestarších v Čechách. Nálezy, mapy, plány a fotografie z výzkumu všech archeologických lokalit jsou k vidění v muzeu na náměstí, které určitě navštivte.

Královské město

Na nejníže položené plošině, která nebyla dříve trvale osídlena, založil nejspíše již před rokem 1250 (zřejmě hned po zničení hradu U sv. Jiří v roce 1223) český král Václav I. nové královské město, které je ale písemně poprvé doloženo až v roce 1261. Stejně jako nedaleký Kolín již však muselo být alespoň částečně vybudované, neboť v tomto roce obě města dává král Přemysl Otakar II. za vzor dalším královským městům. A správně počítáte, jestli Vám vyšlo, že Kouřim (i Kolín) letos slaví 750 let od první písemné zmínky. Centrální náměstí bylo navrženo opravdu velkoryse a dodnes je svou rozlohou 16 250 m² jedním z největších středověkých náměstí v Česku. Uprostřed stojí radnice (dnes sídlo infocentra a Muzea Kouřimska), v jihovýchodním rohu kostel sv. Štěpána a zvonice. Celé město bylo obehnáno mohutným opevněním, na jehož stavbu osobně dohlížel Přemysl Otakar II. Dochovalo se téměř neporušené a obepíná ho dodnes o délce 1250 metrů ve dvou pásech. Škoda jen, že z bran se dochovala pouze jedna, zato parádní. Je jí raně gotická Pražská brána ze 70. let 13. století. Památky, rekonstrukce, letecké fotografie a mnoho exponátů ze života města od středověku do 19. století je k vidění v 1. patře muzea. A vy tak máte další důvod, proč do něj zavítat.

Kostel a zvonice

Nejvýznamnějšími památkami Kouřimi jsou bezesporu kostel sv. Štěpána a vedle něj volně stojící zvonice. Kostel sám je v Čechách nejstarší stavbou klasického gotického stylu, vzešlého ze sasko-hessenského prostředí s vlivy burgundské gotiky, a právem se tak řadí k nejcennějším památkám evropského kulturního dědictví. Královská huť započala s jeho stavbou již kolem roku 1260 a jeho prohlídka je zážitkem pro každého, kdo umí ocenit stavební kumšt našich předků. Dech vám bezpochyby vyrazí především nádhera podzemní raně gotické kaple sv. Kateřiny s nedávno odkrytými malbami z doby kolem roku 1410. Ty mimo jiné zobrazují čtyřiadvacet andělů, kteří hrají na hudební nástroje (např. portativ, fidula, loutna, žaltář, české křídlo, trubka, dudy atd.), a malby tak mají mimo nesporné umělecké hodnoty i jedinečný přínos k dějinám české hudby v období vrcholného středověku. Po východu z kostela si na vnějších fasádách všimněte 13 kamenných náhrobků zámožných kouřimských měšťanů. Pocházejí z 16. a 17. století a jsou jedinečnou galerií renesančního umění. Pak už vás čeká výstup na 34 metry vysokou zvonici, která byla postavena v roce 1525, do renesanční podoby ji v roce 1570 uvedl jakýsi vlašský mistr Filip. Z této doby pochází i ta krásná psaníčková sgrafita. A proč se vlastně šplháme do té výšky? Ve zvonovém patře na nás čekají dva zvony (menší zvon „Marie“ o váze 700 kg a větší „Štěpán“ o váze 1250 kg) z roku 1671, které jsou zavěšené srdcem vzhůru - tedy „obráceně“ než je obvyklé. Jedná se o tzv. „vysoké točení“, které je regionální zvláštnost středovýchodních Čech z konce středověku a takto zavěšené zvony se dodnes dochovaly pouze tady a v Rovensku pod Troskami. Spolehlivé vysvětlení proč tomu tak je, neexistuje. Pravděpodobně se jednalo jen o jakousi inovaci klasického způsobu zavěšení, která se však neujala, a proto ani nerozšířila. Oproti klasickému zvonění je tento způsob zvonění mnohem razantnější, neboť již první úder zvonu má maximální hlasitost (nedochází k postupnému „rozhoupávání“ zvonu doprovázenému tichým zvoněním na začátku a konci).

Co ještě nepřehlédnout

Kromě již zmíněných památek si všimněte třeba sochy sv. Jana Nepomuckého před kostelem; pochází z roku 1716 a je druhou nejstarší na Kolínsku (Jan z Nepomuky přitom byl blahoslaven až v roce 1721, svatořečen dokonce až v roce 1729). Na náměstí by Vás mohla ještě zaujmout i kašna se sochou Immaculaty, památník středu Evropy nebo pomník Prokopa Holého. V místech před zbořenou Malotickou bránou pak narazíte na barokní kapli Panny Marie Pomocné, která byla postavena v letech 1724-27 podle pozměněného projektu od Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Co by kamenem dohodil je tzv. Klášterská zahrada, kde stávalo již před založením města cisterciácké proboštví zmiňované v roce 1248 a zničené husity v roce 1421. No a malou procházkou se můžete vydat i do známého muzea lidových staveb, vyhlášeného kouřimského skanzenu. Ono i okolí města má co nabídnout, ale o tom až někdy příště.

Staré pověsti České (A. Jirásek)

Mladší bratr Čechův, vojvoda Lech, maje velikou čeleď, umínil si postoupiti dále na východ slunce. Vojvoda Čech a všichni neradi ho propouštěli, když vůli svou oznámil a odpuštění bral. Přátelsky se s ním žehnali a prosili ho, aby daleko od nich neodcházel, kdyby nebezpečenství od nepřátel na ně trhlo, aby jim jako svému rodu na pomoc přispěti hleděl.

I promluvil k nim Lech: „Ó moji bratři a synové i muži země české! Nezapomenu nikdy, že jsem z vašeho plemene. Proto nechci od vás odejíti tak daleko, abyste nevěděli vy o mně a já o vás. Dám vám znamení, abyste věděli, v kterých končinách zarazíme. Třetího dne po našem odchodu vystupte na Říp, ještě nežli denice vyjde. Já té chvíle zapálím v lese veliký oheň, a kde uzříte blesk ohně a dýmu kouření, tam znejte mé osazení.“

Když pak řečeného dne před úsvitem vstoupili na temeno Řípu a kolkolem se rozhlíželi, spatřili mezi východem a polednem v mlhavé dáli rudou záplavu, pronikající hustým šerem, po nebi rozlitou. Jak se rozednilo, viděli v těch stranách černavé mraky pod zářícím nebem, to dým nesmírného ohně, jejž vojvoda s čeledí svou zapálil. V těch místech také Lech zůstal a hned počal hrad stavěti, jejž velikými valy osypali a od toho kouření prý Kouřim nazvali.

Roman Šulc, 2011