Cesty a památky
Bazilika v Gruntě
Česká republika (červenec 2013, Časopis Turista 7/2013)
Každý, kdo náhodou zabloudí cestou od Kolína na Kutnou Horu vedlejší silnicí přes Libenice, je překvapený hned dvakrát. Nejprve ho ohromí dvouvěžové panoráma kostela v Gruntě, vznášející se nad střechami jedné z nejmenších osad Kolínska, a pak hned prudká dvojitá serpentina, vedoucí do sedla mezi kopci Kuklík a Sukov. Ani jedno by tu člověk nečekal – takový monument v zapadlé vísce a pěkný kopec v „rovině u Kolína“.
Dolování stříbra
Na počátku vesnice Grunta byl bezpochyby nález stříbrných rud v hoře Sukov, na straně odvrácené od Kutné Hory. Není se čemu divit, je to přeci jeden z vrcholů té tříhřbeté hory, o které mluvila kněžna Libuše ve svém proroctví: "Vidím horu tříhřbetou, ana stříbra vydává hojnost. Ale že ta hora tři hřbety má, třikrát stříbro vzejde a třikrát zase zajde". S těžbou začali kolem poloviny 13. století cisterciáci z nedalekého Sedleckého kláštera a brzy se nedaleko štol usadili horníci i zaměstnanci hutí na zpracování rudy. První zmínka o vsi je pak na listině datované 13. května 1305, kde se píše, že kutnohorští měšťané Mikuláš Pirkner, Jan z Rozenthalu a Ratmír Čáslavský, kteří těžili rudy poblíž místního kostela Panny Marie, postupují na stejném místě dalšímu kutnohorskému měšťanovi Jindřichu Grošovi 4 lány polí na založení nové štoly. Těžba probíhala v tak zvané Kuklické dědičné štole, která je nejstarším hornickým dílem v celém kutnohorském horním revíru. Jedná se o unikátní a velmi komplikované středověké báňské dílo, jehož délka činí 2 kilometry a hloubka až 180 metrů. Štola se dělí se podle jednotlivých žil na několik dolů, například velký důl Pražany, směrem k severovýchodu důl Mládenec a Panna a k jihozápadu důl Bechyně. Takových dolů zde ovšem bylo 200 až 250 a protože místní stříbrné žíly byly v minulosti objektem zájmu velmi rušného hornického provozu, připomínalo tenkrát okolí Grunty spíš pinková pole na rýžovištích zlata.
Zasypané štoly, haldy a struska
Během prvního období, které s přestávkami trvalo do 15. století, bylo vytěženo 80 % všech zdejších zásob stříbra a v podstatě byla dokončena i ražba štoly. Druhé období dolování probíhalo od poloviny 16. století, do prvních desetiletí 17. století, ale pro nízký objem stříbra v rudě a značně vysoké náklady byla těžba postupně utlumována. Třetí, spíše průzkumné období těžby, probíhalo od konce 18. do poloviny 19. století. Tehdy se zde hledaly nové zásoby stříbra, ovšem vzhledem k nejasné koncepci průzkumu, byly práce definitivně ukončeny v roce 1845. Na Kuklické dědičné štole u Grunty se v minulosti vytěžilo cca 100 tisíc tun stříbrné rudy. Ta se pak zpracovávala přímo v obci v několika hutích, které byly zařízeny na koňský pohon měchů a využívaly vodu vytékající z Kuklické dědičné štoly, která dodnes tvoří studánku uprostřed vsi. Při tavení také vznikal odpad – struska a škvára (podle odhadů se jedná o 100 – 120 tisíc tun struskového materiálu). Dodnes se na rozdíl od stříbra dochovaly struskové haldy ze 14. až 16. století, které jsou kruhovitě rozloženy kolem silnice z Kutné Hory do Kolína na jihozápadním okraji vsi, dále v částech obce zvané Na Škvarách a Na Obci. Dnes jsou tyto plochy pokryty až 1 metr vysokou vrstvou zemědělské půdy, místy zastavěné, část strusky byla v 19. století využita na stavbu silnic nebo zpevnění okolních cest. Zasypané je i ústí štoly, ovšem na mnoha místech v okolí se propadl její strop a kolem ústí jednotlivých dolů jsou velké haldy a odvaly vytěžené hlušiny. K těmto místům vede z centra Grunty naučná stezka s několika zastaveními.
O původu názvu a kostela
V nejstarším dochovaném dokumentu se Grunta nazývá latinsky Vallis S. Marie, zhruba od poloviny 14. století pak v německém překladu objevuje jako Grunth in Mariae, což by se v obou případech dalo přeložit jako Údolí nebo Důl Panny Marie, případně Mariánské údolí. V 16. století se vyskytuje pouze název Grunth, postupně Grund, a od přelomu 18. a 19. století se ustálila počeštěná verze Grunta, která se používá dodnes. Již v roce 1305 se také poprvé vzpomíná gotický kostel, tehdy zasvěcený Navštívení Panny Marie. Kostel byl mnohokrát přestavován a k jeho prosperitě značně přispěli i v 16. století jeho světští patroni, zemané Libeničtí z Vrchovišť, sídlící na tvrzi v sousedních Libenicích. Ti si také v kostele zřídili rodinnou hrobku. Nicméně v průběhu 18. století kostel natolik zchátral, že musel být na počátku 19. století až na věž zbořen. Nakonec zbořili v roce 1900 i tu starou věž, a jelikož po bývalém kostelu zbyl poměrně bohatý zádušní fond, ihned se přistoupilo ke stavbě nové stavby. A nutno říci, že se místní pěkně rozjeli a opravdu na svém svatostánku nijak nešetřili. Dnešní velkolepou dvouvěžovou pseudorománskou baziliku z hořického pískovce postavil v letech 1905-08 kolínský stavitel Jan Sklenář podle plánu pražských architektů Rudolfa a Jaroslava Vomáčkových, a zajímavostí je, že jako kamenický učeň zde u něj pracoval pozdější prezident Antonín Zápotocký. Jak monumentální je stavba zvenku, taková je i uvnitř. Takže třeba secesní výmalba, která svou velkolepostí nemá v českém venkovském prostředí počátku 20. století obdoby. Práce na ní se ujal v roce 1912 akademický malíř František Urban, žák Františka Ženíška, a se svou manželkou Marií ji dokončili za neuvěřitelné 4 měsíce. Ve vsi se dodnes traduje, že od místních tehdy vykupovali vejce a žloutky, které přidávali do barev, proto jsou prý obrazy jasné a lesklé, jakoby právě dokončené. Za nimi ovšem nezaostává ani zařízení chrámu jako jsou lavice, kazatelna, oltáře, svícny a další nezbytnosti, jejichž návrhy byly objednány prostřednictvím Křesťanské akademie v Praze u autorů zvučných jmen, jakými jsou třeba Kamil Hilbert nebo Jan Kastner. Spojnicí se zaniklým kostelem jsou pak ve vstupní chodbě druhotně zazděné tři vynikající renesanční náhrobky z konce 16. století, patřící Libenických z Vrchovišť, a v severní věži zavěšený zvon z 2. poloviny 15. století, pravděpodobně od zvonaře Ondřeje Ptáčka z Kutné Hory, vyzdobený česky psanou modlitbou. Areál kostela je obehnán hradbou s pseudogotickým cimbuřím, doplňuje ho soudobá pseudorománská márnice a pseudorenesanční fara, postavená podle staršího návrhu v roce 1901.
Za Libenickými z Vrchovišť
Jak jste již dočetli, světskými patrony kostela byli v 16. století zemané Libeničtí z Vrchovišť. Ti sídlili na tvrzi v sousední vsi, vzdálené z Grunty něco přes 1 km, kam se teď vydáme, protože ta malá procházka stojí za to. Jelikož na konci 14. století byly Libenice královským majetkem, po roce 1396 zde nechal král Václav IV. postavit tvrz, na kterou dosadil svého purkrabího. Ale již císař Zikmund ji v roce 1437 zastavil, a tak se po mnoha různých majitelích dostala o 100 let později do držení kutnohorského měšťana Jindřicha Smíška z Vrchovišť, zakladatele rodové linie Libenických z Vrchovišť. Jeho syn Jan Libenický inicioval v roce 1574 přestavbu a rozšíření tvrze, kterou vedl jakýsi italský mistr Gabriel Vlach, pracující v té době v Kutné Hoře. Tvrz získala charakter trojkřídlého reprezentačního paláce, nicméně původní gotické opevnění okolo bylo zachováno. Když potom byly Libenice v roce 1616 trvale připojeny ke královskému zboží v Kolíně, ztratila tvrz význam, začala chátrat a nadále byla využívána, prakticky až do nedávné doby, jen k hospodářským účelům. Z celé stavby se v takřka původním stavu zachovalo jen východní a část jižního křídla, obehnané parkánem a kamennou hradbou. Na starobylost stavby poukazují zpevněná bosovaná nároží, renesanční i gotická ostění, původní klenuté sály i gotický sklep pod nejstarší částí tvrze. No a když už budete v Libenicích, kousek od tvrze je k vidění hezká evangelická modlitebna z roku 1827, doplněná o budovu evangelické školy, fary a hřbitov. Na něm roste nepřehlédnutelný památný strom dub letní (Quercus robur) vysoký 22 metrů, s obvodem kmene 298 cm a stářím okolo 200 let. Říká se mu „Libenický dub“ a chráněn je pro svůj mimořádný vzrůst. No a ten kdo má rád záhady, na návsi by neměl minout kopie kamenné stély (menhiru?), objevené při archeologickém výzkumu v domnělé keltské svatyni, spolu s hrobem asi 50leté keltské ženy, snad kněžky. Stéla je vysoká 2 metry, váží 1,4 tuny a je vytesána z tvrdého kamene kutnohorského kristalinika. O existenci keltské svatyně vedou odborníci dohady a jsou mezi nimi odpůrci i zastánci této teorie. Každopádně významné keltské osídlení na území Libenic skutečně existovalo, což potvrzují značné nálezy z doby halštatské až laténské (zhruba 5. – 1. století př. n. l.), které jsou uloženy v kolínském i kutnohorském muzeu.
Prohlídku kostela Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě s odborným výkladem si můžete dopředu objednat u u pana Lubomíra Krátkého na e-mailu Lubomir.Kratky@gkolin.cz nebo telefonu 723 323 933, prohlídku památek v Libenicích u Okrašlovacího spolku Libenice, pana Davida Buřiče na e-mailu okraspol@gmail.com nebo telefonu 721 502 817.
Roman Šulc, 2013
