Ves Solopysky byla od poloviny 14. století rozdělena, její jedna část náležela Zbraslavskému klášteru a druhá část zemanům, používajícím predikátu ze Solopysk. Pravděpodobnš za Matěje ze Solopysk vznikla kolem roku 1360 tvrz, která je poprvé písemně doložena v roce 1388, kdy ji od Jiřího ze Solopysk koupil Ješek ze Solopysk. Ješkova dcera Dorota se provdala za Přibíka, syna Miroslava z Čejova, a svůj podíl na tvrzi postoupila v roce 1406 svému tchánovi. Miroslav z Čejova se stal předkem rodu Mírků ze Solopysk (jejichž znak se dochoval na věži kostela sv. Bartoloměje), významné regionální šlechty na Kolínsku a Kutnohorsku a na zdejší tvrzi sídlili po celé 15. století, kdz docházelo k postupnému spojování jednotlivých dílů obce. Naposledy jsou zde uváděni v roce 1499 bratři Jan, Václav a Beneš Mírkové ze Solopysk. Na počátku 16. století připadly Solopysky k dobřeňskému panství Jana Žateckého z Veckerstorfu, poprvé jsou jako součást Dobřeně zmíněny k roku 1543, kdy Dobřeň koupil Jindřich Voděradský z Hrušova. Majitelé Dobřeně sídlili na tvrzi v sousední vsi a tak tvrz v Solopyskách, která přestala být v této době panským sídlem, zanikla.
Šimek T. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Východní Čechy. Praha, nakladatelství Svoboda, 1989.
Tvrz zanikla beze stopy a dnes nelze určit, kde stávala
GPS: 49°56'10.060"N, 15°7'39.770"E