Cesty a památky

Kolínsko » Solopysky » kostel sv. Bartoloměje

kostel sv. Bartoloměje

Solopysky, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely barokní

Původně gotický kostel postavený těsně před rokem 1352, kdy je poprvé uveden v rejstříku papežských desátků jako nový a tedy zatím bez odvodů. V roce 1367 je uveden plebán Markvart, který již odvádí desátkovou taxu 36 grošů. Z let 1395 a 1397 se dochovaly záznamy o tom, že dva kolínští měšťané, krejčí Matyáš a Jan Čech řečený Tučný, odkázali ve svých testamentech po 1 kopě grošů na zvon do Solopysk, což je nepřímý doklad o existenci věže, která se jako jediná, spolu s částí zdiva v západním průčelí, z původní stavby dochovala. Loď, presbytář i sakristie byly zcela nově postaveny v rámci barokní úpravy areálu v letech 1750-51 pražským stavitelem Antonínem Palliardim (ten je jako "baumistr", tedy stavitel, výslovně doložen v kostelních účtech z roku 1752) na náklad v té době již zesnulého Václava Vraždy z Kunvaldu, tehdejšího majitele zámku v Červeném Hrádku. Vraždové z Kunvaldu byli patrony kostela až do roku 1887, kdy červenohrádecké panství prodali Šternberkům. V 1. pol. 19. století byla před jižní vchod přistavěna předsíň a v roce 1890 proběhla výraznější oprava, v rámci které získal novou dlažbu, barevná okna, venkovní schodiště na věž a kruchtu, nové omítky a na věži byly osazeny první hodiny, přenesené sem z kostela ve Zbraslavicích. V roce 1911 byly na věži instalovány nové hodiny a v roce 1937 byl kostel elektrifikován. V 90. letech 20. století byla částečně opravena fasáda věže, žádné další opravy se ovšem nekonaly. V roce 2014 musela být sejmuta z věže zchátralá barokní cibulová báň a nahrazena dočasnou jehlancovou stříškou; původní zastřešení se na věž vrátilo v roce 2019. V letech 2019-20 byla dokončena obnova fasády věže a v letech 2021-23 obnova krovů, hlavní římsy a části střešní krytiny.

Současně probíhá i postupná rehabilitace areálu, v první etapě byla opravena kostelní zeď s bránami (nově byla obnovena i východní branka) a kostnice.

Obdélná loď je přístupná dvěma vchody v severní (nepoužívá se) a jižní stěně, před jižním vchodem je čtvercová předsíň. Vnější stěny člení nevýrazné lizény a z obou stran tři půlkruhově ukončená okna. Na loď k východu navazuje pravoúhlý presbytář s oblými odsazenými nárožími. Při jižní straně presbytáře je prostorná sakristie rovněž s oblými odsazenými nárožími, v jejímž patře je oratoř. Před západním průčelím lodi se zdvíhá 34 metry vysoká hranolová věž ukončená vysokou cibulovou bání s lucernou a 1,8 metru vysokým křížem. Věž je přístupná schodištěm do patra, umístěným mezi severní stěnou věže a západní stěnou lodi. V přízemí západní stěny věže je gotické štěrbinové okénko s lomeným záklenkem a další štěrbinová (střílnová) okna se segmentovým záklenkem jsou v patře věže na jižní a západní straně, čímž má toto patro charakter obranného útočiště. V patře věže na jižní straně je vsazena je vsazena gotická deska se znakem místní zemanské rodiny Mírků ze Solopysk (obrněná ruka, ohnutá v lokti, která mečem protíná ostrev) datovaná 1490. Zvonové patro v třetím podlaží se do všech stan otvírá širšími okny s tesanými kamennými ostěními na vnějším líci, jejichž hrotité záklenky byly poničeny při osazování hodinových ciferníků.

Loď je sklenuta třemi poli převýšené plackové klenby na pilastry, přičemž střední pole je širší, a od presbytáře je oddělena vítězným obloukem ve tvaru stlačeného půlkruhu. Presbytář je rovněž sklenut plackovou klenbou, která spočívá na koutových pilířích. Západní část lodi zabírá varhanní kruchta se zděným klenutým podkruchtím, které se do lodi otvírá třemi oblouky. Sakristie je přístupná z presbytáře i z bývalého hřbitova od západu je sklenuta valenou klenbu s pětibokými výsečemi a vede z ní široké schodiště na panskou oratoř v patře. Klenbu lodi a presbytáře pokrývají bohaté fresky* s legendou o sv. Bartoloměji od Václava a Josefa Kramolínových z roku 1752, vymalované nákladem Jana Nepomuka Václava Vraždy. Na vítězném oblouku je nápis o vysvěcení kostela v roce 1751 a provedení výmalby v roce 1752 a doplněno textem: ERECTA PER PATREM / DECORATA FILIO = zbudováno otcem, vyzdobeno synem. Po stranách nápisu je vlevo znak Jana Nepomuka Vraždy z Kunvaldu a vpravo znak jeho ženy Kateřiny Anny Voračické z Paběnic. V dlažbě lodi je pod vítězným obloukem pískovcový náhrobník P. Michaela Bernarda Vaňury († 4. 10. 1750) s latinským nápisem: HONORABILI PATRI MICHAELI WANIVRA CURATO HICI A CENTI LVXPERENNIS LVCEAT QUI OBBIIT QVARTA OCTOBRISI AETATIS SUO ANNO XXXXIII. Nad oratoří je na jižní stěně presbytáře je vymalován nápis o stavbě kostela v roce 1751 a znak Vraždů z Kunvaldu. Předsíň je sklenuta plackovou klenbou. V západní stěně pod kruchtou vede do podvěží gotický sedlový portál ze 14. století, není vyloučeno ani jeho druhotné umístění. Podvěží je sklenuto valenou klenbou ve směru podélné osy kostela se dvěma nepravidelnými lunetkami proti sobě, dobře jsou patrné otisky šalovacích prken v omítce. Podvěží nepochybně mělo sloužit jako předsíň, což dokládá gotická kamená kropenka zazděná do zdiva poblíž jihovýchodního kouta, venkovní vstup na západní straně byl však brzy zazděn a v zazdívce bylo ponecháno jen štěrbinové okénko. Hambalkové krovy nad presbytářem i lodí s ležatou stolicí a krov nad sakristií, který má odlišné konstrukční schéma se střední stojatou stolicí, pochází z barokní přestavby kostela v polovině 18. století. Krov cibulové báni na věži pocházel z roku 1865, v roce 2014 musel být z důvodu špatného stavu sejmut.

Z původního vybavení kostela se dochovala pouze rokoková kazatelna, na severní stěně dva barokní obrazy sv. Anny a Panny Marie (původně na postranních oltářích) z 60. let 18. stol. od Václava Kramolína, zlacené sochy sv. Václava a sv. Vojtěcha po stranách hlavního oltáře. Hlavní oltář se sochou sv. Bartoloměje je pseudorenesanční z roku 1893, podle návrhu arch. Jaromíra Kaury ml. z Prahy ho zhotovil řezbář Adolf Bauch z Prahy. Boční oltáře byly pořízeny v roce 1899 a jsou od stejných autorů jako hlavní oltář. Zajímavá jsou dvě konsekrační oznámení, pověšená u obou postranních oltářů, dokládající jejich vysvěcení Královehradeckým biskupem Edvardem Janem Nepomuckým Brynychem dne 27. července 1900. Na kruchtě jsou varhany z roku 1853 od varhanáře Josefa Jirušky z Hradce Králové, v letech 2016-18 proběhla jejich renovace. V podvěží je instalován ojedinělý mozaikový Boží hrob* z doby kolem roku 1920 od firmy Eduarda Zbitka z Olomouce. Unikátní je jeho výzdoba, využívající průnik světla (původně ze svíček) barevnými sklíčky. Jako velmi nevhodný doplněk interiéru lodi působí moderní lavice, které nahradily starší lavice z roku 1890. Ve věži visí zvon z roku 1563 od zvonaře Tomáše Klabala z Kutné Hory s průměrem 77 cm, opatřený nápisem provedeným gotickou minuskulou: TENTO ZWON DYELAN GEST KE CZTY A CHWALE PANU BOHU SKRZE MYSSTRA TOMASSE ZWONARZE NA HORACH KUTNACH / SNAZ NEBE ZEMYE POMYNE NEZLY SLOWO PANIE ZAHYNE 1563.

Filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Kolín v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají pouze druhou neděli v měsíci od 8:00 hodin.

Prohlášení za památku

Kostel sv. Bartoloměje je zapsán spolu s ohradní zdí a bránami, kostnicí a kaplí Kalvárie do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 40707/2–1183.